Soukup miluje techniku. Jsem ujetý, říká

Proč se o techniku tolik zajímáte?
„Ne, že mě to zajímá, já cítím, že je to potřeba. Nejsem zastáncem toho, že vám videoanalýza vyhraje zápas. Tak to není. Musíte ho vyhrát na hřišti. Jsem ovšem zastáncem toho, že určitá analýza a statistika vám pomůže odkrýt nedostatky. Pokud se s tím naučíte pracovat, tak je to pozitivní pro tým. Nesmí toho být moc, ale trenéři by se tomu také neměli vyhýbat.“

Proč je to tak důležité?
„Nejhorší pro hráče je křivda. Když křivdíte hráči svým hodnocením, těžce to nese a může to být pro tým kontraproduktivní. Ale pokud třeba ofenzivního hráče přesvědčíte důkazy, že se nepodílí na zakončení, nemá gólové přihrávky a máte to podložené analýzou a rozborem, vnímá to jinak. Jenže je tady problém.“

Jaký?
„Většina klubů u nás nechce investovat do toho, aby nechaly tyhle analýzy zadat profesionálním firmám, které jsou schopny to zpracovat naprosto detailně a konkrétně. S některými těmito společnostmi jsem pracoval v Egyptě a nesmírně mi to pomáhalo v práci. Tím, že jsem však pracoval předtím v českém prostředí a kluby nechtěly uvolňovat prostředky na tyto analýzy, musel jsem se to naučit dělat sám.“

Jsou analýzy, o kterých hovoříte, pro české kluby skutečně finančně nedostupné?
„Když v oddíle řeknete, že jeden zápas stojí pět set eur (asi 13 000 korun – pozn. aut.), tak vás s tím všichni vyhodí. Já ale nápad mám. Většina ligových týmů má třeba i dvacet šest hráčů pod smlouvami. Kolikrát nastoupí ten šestadvacátý hráč během roku a kolik odehraje minut? Jaký má efekt pro klub? Párkrát nastoupí, ale stejně stojí klub ročně půl milionu – na platu, na soustředění, na vybavení, na zdravotní péči. Když tyto prostředky věnuju na analýzu zápasů našeho týmu, bude to daleko prospěšnější.“

Co vám to ukáže?
„Proč dostáváme góly, proč nejsme schopni být produktivnější. Ukáže mi to, v jakých prostorech se nejčastěji pohybují hráči, kteří hráči nejčastěji chybují a proč. Tohle jsou věci, které mě posouvají někam dál. Ta analýza mi detailně vyhodnotí každého hráče, nejen co se týče papírových statistik, ale i ve videoanalýze. Můžu totiž hráči na videu ukázat, jak se chová po ztrátě míče, a když mu pustím sedm situací po sobě, kdy se zachoval úplně stejně, on to pochopí a nebude to cítit jako křivdu.“

Během zápasu si těchto věcí nevšimnete?
„Nejde to všechno stíhat. Ani když si následně přehrajete normální videozáznam, nejste toho schopni. Kdybyste si to pak chtěl udělat sám, tak nad tím strávíte minimálně týden jako jednotlivec. Když si představíte, že byste měl každého hráče sestřihat zvlášť, musíte si jeden zápas přehrát jedenáctkrát a pokaždé se zaměřit jen na jednoho. Troufnu si říct, že tohle je práce tak na čtyřicet hodin pro jednoho. Plus ještě ta analýza číselná, kontakty s míčem, přihrávky, efektivita a tak dále. To je celkem takových osmdesát hodin na jeden zápas.“

A firma vám to vše udělá za jak dlouho?
„Asi za takových šest hodin to můžete mít. Třeba hned ráno po odehrání zápasu. Používají k tomu speciální program, který některé věci ulehčuje. Ta cena se pohybuje od pěti set do tisíce eur za zápas, podle toho, jestli si objednáte celou sezonu nebo nárazově jen jeden zápas. Jsem rozhodně pro to, investovat peníze tímto směrem. Většina světových klubů, které se chtějí posunout dál, tyto zdroje využívá.“

Kolik klubů v Česku toto využívá?
„Nechtěl bych nikoho urazit, přesně nevím, ale řekl bych, že na takto špičkové úrovni, jak jsem to popsal, s tím nepracuje nikdo. Myslím si však, že třeba Slavia má člověka, který něco podobného detailně zpracovává, že mají stadion uzpůsobený tak, že se zápas snímá z několika kamer. Troufnu si říct, že ještě tak čtyři oddíly pracují na hodně dobré úrovni s nějakou technikou, ovšem na té špičkové úrovni ne.“

Aby se český fotbal někam posunul, měly by s tím podle vás kluby pracovat?
„Minimálně ty, které mají ambici hrát poháry. Když vyšlu svého člověka, aby mi sledoval zápas soupeře, plácnu třeba z Norska, tak to také něco stojí – letenka, hotel. Navíc to pozoruje jen jeden člověk. Pak mi k tomu napíše report, který je subjektivním hodnocením. Pokud si nechám zpracovat profesionální firmou třeba poslední tři pohárové zápasy konkrétního týmu, vyleze mi analýza s kompletními daty a kompletními sestřihy, která je naprosto objektivní. Teď je otázka, čemu chce klub věřit a jakou chce jít cestou?“

Co patří mezi vaše základní technické pomocníky?
„Počítač, sporttestry, digitální kamera a kvalitní software uvnitř těch počítačů. Pomocí animačního programu jsem třeba schopen vytvářet si modelové situace, které pak pouštím hráčům, tak abych jim ukázal chybné a dobré řešení.“

Jak takový animační program vypadá?
„Na hřišti se vám normálně pohybuje dvacet dva postaviček, jsou živé, normálně běhají, sprintují, hlavičkují, jako v nějaké moderní hře. Vy každé zadáte nějaký úkol, nějaký směr, jakým se má pohybovat. Musíte mít cit je všechny rozestavit a pak všechny rozpohybovat tak, jak chcete.“

Na co přesně takový program využíváte?
„Ukážete na tom všechno. Kluci i z dvacítky vám mohou potvrdit, že jsme ty animační programy používali. Ukazovali jsme si na nich, jak hraje soupeř. Jak se třeba napadá rozehrávka se dvěma útočníky, se třemi, kde jsou změny v napadání, jak tam vypadají posuny. Jak se zachovat po prohrané standardce, zkrátka cokoliv.“

Ale nemusíte k tomu přece používat drahý software, proč to jen nenakreslíte na tabuli?
„Při kreslení fixou na tabuli vznikne nakonec spousta čar a všechno se vám tam ztratí. Ten vjem je navíc horší. Když bychom udělali průzkum a dali hráčům hned poté, co jim taktiku na tabuli vysvětlíte a jdeme to procvičit na hřiště, do ruky papír, ať vám to namalují znovu, většina z nich to nakreslí špatně.“

A jaké jsou tedy výhody animačních programů?
„Když ukázku v animačním programu doplníte živou sestřihanou ukázkou ze zápasu, kde zvolili hráči chybné řešení, a pak jim na animaci ukážete správné, vnímají to úplně jinak. Když tu animaci pustíte několikrát po sobě, tak díky zrakovému vjemu si to mozek lépe zafixuje. Je dobré ukázat na videu chybné řešení, pak v animaci ukázat správné a pak to hlavně na hřišti udělat. To hřiště totiž nenahradíte žádnou animací, žádnou grafikou. Ty sestřihy a animace si dělám sám.“

Naučil jste se to sám?
„Je pravda, že moc školení v tom není. Kdysi v té rané době mě tím inspiroval Pepík Csaplár, se kterým jsem kamarád a známe se řadu let. On začal tyhle věci používat a mě to oslovilo. Navíc jsem to bral tak, že nemůžu klubu nabídnout, že jsem bývalý ligový hráč nebo reprezentant, a tak jsem se snažil potenciálním zájemcům nabídnout něco jiného. Cítil jsem, že doba se vyvíjí a technika bude promlouvat i do trenérské práce.“

Kdy jste s tím začal?
„V roce 2000 jsem se začal zajímat o práci se sporttestery. Nakoupil jsem si je a začal jsem je testovat v amatérských podmínkách. Zátěžová diagnostika mě totiž také nesmírně zajímá. Pak jsem si koupil kamery, naučil jsem se stříhat. Snažil jsem se do toho pronikat spíš sám. Potom za mnou přišel Jirka Kotrba, kterému nabídli Brno, a zeptal se mě: Umíš se sporttestery? Odpověděl jsem: Umím. Umíš stříhat video? Já na to, že umím. Umíš dělat animační programy? Umím. A on na to: Budeš se mnou pracovat, protože já to tak chci dělat. To mě potěšilo.“

Jak často si kupujete nejnovější techniku?
„Je to šílené. Pro příklad: kdysi jsem začínal se střihovým programem, který byl řady sedm. Nyní je už řada čtrnáct. Za tu dobu, co s tím pracuji, jsem si musel koupit sedm upgradů, abych měl jistotu, že pracuji s tím nejmodernějším. Teď z Egypta jsem si zase přivezl nový animační program, se kterým se ve volných chvílích učím pracovat. Jeho cena je poměrně vysoká, jenže nikdo mi na to nedá, a pokud s tím chci pracovat, tak do toho investovat musím. A myslím si, že investice do vzdělání není špatná.“

Dá se říct, jak velkou částku do toho ročně investujete?
„Tohle bych nerad říkal, protože bych odkryl nebezpečné informace pro rodinu. (směje se) I když žena si to asi uvědomí, vždycky když otevřu nějaký nový notebook, které tak po roce obměňuji.“

Jak často si něčím novým uděláte radost?
„Já jsem na techniku ujetý. Co se týče sporttesterů, snažím se mít vždy ty nejmodernější. Jakmile se na trhu objeví nějaký nový, většinou si ho hned pořídím, teď třeba ty s GPS navigací. Snažím se být v technice in, když už ne v oblečení. (usměje se) Raději než nové rifl e si koupím nový program na animaci. Ty rifl e totiž vynosím a pak vyhodím. A ten program mi navíc může pomoct k tomu, že si ty rifl e pak budu moct koupit dvoje.“