Dlouho se spekulovalo, kdo z mužů v černém se ujme utkání roku. Řešení je nakonec překvapivé i očekávané: pískat bude Dagmar Damková, nejlepší česká rozhodčí-žena. „Vůbec jsem na to nepomýšlela,“ brání se, že by tajně v nominaci doufala. Ta ji ovšem potěšila. „Mám radost,“ netají.
Mužný souboj bude řídit žena. Otupí tím břitké střety nyní nesmiřitelných rivalů, jimž půjde o hodně, umravní jejich chování a rovněž fanoušků? „Záleží na nich, jak zápas pojmou,“ nepovyšuje Dagmar Damková svou úlohu. Přestože považuje duel za nejdůležitější zápas v kariéře, bude se snažit být nenápadná.
Byla jste vybrána na vrchol ligového ročníku. Mohu gratulovat?
(úsměv s povzdechem) „Nevím, jestli je k čemu. To se ukáže až po zápase.“
Upřímně, očekávala jste, že padne volba na vás?
„Abych pravdu řekla, tak neočekávala. Ale jsem za to hrozně ráda, je to pro mě čest, že jsem dostala takové utkání. Mám radost.“ 
Mnozí zkušení kolegové z listiny FIFA jsou v trestu. Ani to vás nenabádalo třeba ve skrytu duše na tento souboj pomýšlet?
„Skutečně fakt ne. Je to pro mě překvapení.“
Nominaci se dozvídáte z internetu. Bylo to tentokrát trochu jinak, osobnější?
„Ne, proběhlo to standardním způsobem, kdy jsem si na svazovém webu přečetla, že pískám tohle střetnutí. Máme za povinnost sekretáři panu komise panu Krulovi, potvrdit, že o nominaci vím. To jsem také učinila a zavolala zpátky. Nic víc, žádné telefonáty, doporučení či dokonce školení.“
Pokládáte tento zápas, tedy v kategorii mužů, za nejdůležitější v kariéře?
„Určitě je jeden z nich. Když jsem si chvilku kariéru probrala, tak dosud za ten nejdůležitější jsem považovala shodou okolností souboj stejných týmů ve finále Poháru ČMFS v roce 2006. Teď přichází další.“
Pro rozhodčího se může takový zápas z odměny proměnit v prokletí. Uvědomujete si to?
„Bude určitě hodně pod drobnohledem. Přistoupím k němu, jak nejlépe umím a budu věřit, že to dobře dopadne. Ono hrozně záleží na hráčích, jak oni zápas pojmou. Když budou hrát fotbal, může to být báječný zážitek.“
Hráči si však troufnou jen to, co jim dovolí rozhodčí...
„To je pravda. Uvidíme.“ 
Bazaly budou vyprodané, pro hráče báječná kulisa. Je ovšem tak lákavá i pro rozhodčí?
„Také mám bouřlivé prostředí ráda, určitě je to lepší než hrát před prázdným stadionem. Plné ochozy jsem zažila jen v Číně, kde fandilo šedesát tisíc diváků a byla to nádhera. Je to hned jiná atmosféra.“
Fandící dav se dá i zneužít. Hráč ho může provokovat, vymlouvat se, že neslyšel píšťalku a podobně. Neobáváte se toho?
„Myslím si, že ne, že i hráči si to budou užívat.“
Budete měnit své ustálené zvyky?
„Ne, nic nového, jen to, co dělám vždycky. Včera jsem se proběhla se psy, to je moje největší relaxace, jinak samé běžné věci. Nebudu rozhodně nic zkoušet a vymýšlet.“
Nastudujete si rychle něco o týmech, nebo je znáte dobře?
„Oba jsem na jaře pískala, takže vím, co mohu od nich očekávat. Všechno však prokonzultujeme s asistenty a čtvrtým rozhodčím v přípravě před střetnutím, kdy si vyměníme poznatky a zkušenosti. Ale všechno je normální, běžné před každým zápasem.“
Vítěz duelu se přiblíží titulu, co můžete vyhrát vy?
(smích) „My pořád hrajeme jen o dobré jméno a dobrý pocit. Když se něco nepovede, tak nás média náležitě proberou. Říká se, že nejlepší rozhodčí je ten, o němž se ani neví, že utkání pískal. Když se na druhý den zapomene, že jsem utkání pískala já, budu spokojená.“
