Hloušek při rehabilitaci: Už z toho blázním

Kdo nezažil, neví o čem slávistický klenot Adam Hloušek mluví. Po zranění se připravuje stále individuálně ve specializovaném německém středisku s příznačným názvem Eden-Reha. Tedy rehabilitační ráj. Od konce února se jednadvacetiletý borec nepomazlil s míčem. Až v toto úterý…

Adam Hloušek se na trénink s balonem opravdu těšil • Jaroslav Legner (Sport)To se asi dostavila pořádná euforie, ne?
„Samozřejmě! Obrovsky se to ve mně v ten moment rozzářilo, byl jsem fakt neskutečně šťastný. Teď prostě vím, že jsem čtyři měsíce pracoval tak poctivě, že jsem schopen znovu kopnout do míče.“

Takže už se blíží moment, kdy se připojíte k týmu?
„Tak to nevím, nějakou dobu to asi ještě bude trvat. Musím počkat na kontrolu, kterou mám 19. července, a pak se dozvím, co bude dál. Teď jsem čtyři měsíce od operace, tohle datum v hlavě nosím a jsem ve fázi, že tři týdny běhám na pásu. Už to není jen výklus, můžu zkusit i běh ve větší rychlosti. No a v úterý jsem začal s tím míčem.“

Co s ním provádíte?
„Ne že bych tady do něj nějak pálil, to ne! Začal jsem na balanční podložce a trenér mi nahazoval míče na nohu. Pak mi řekl, ať žongluju.“

Jak vám to šlo?
„Právě že špatně. Nadhodil jsem si míč a neudělal jsem ani dvě nožičky. Nebylo to z neumění, spíš jsem se bál. Chtěl jsem míč kopnout, jenže místo toho jsem si ho zpracoval, protože jsem měl strach dát úder. Podruhé jsem už normálně žongloval, bylo to o překonání strachu.“

Koleno na to reaguje jak?
„Musím to zaklepat, od operace žádnou bolest necítím. Ani když jsem začal s míčem. Všechno je dobré, ale znovu ťukám.“

Po prvním kontaktu s míčem máte asi novou motivaci, že?
„To je jasné! Po něčem takovém člověk dostane vždycky novou chuť do práce. Ten dotek míče vám připomene, že už by to chtělo zpátky na hřiště. Je to další krok a to mě vždycky povzbudí.“

Určitě už jste se pokrokem pochlubil doma, je to tak?
„Samozřejmě, tyhle kroky hned doma hlásím. Když jsem začal běhat i teď, když jsem kopnul do míče. Rodiče mají velkou radost, jsou zrovna na dovolené, ale táta mi hned říkal, ať už jsem zpátky na hřišti.“

V rehabilitačním centru už jste přes dva měsíce, neleze vám to tady na mozek?
„Někdy je to docela náročné. Přistihnu se třeba, že deset minut jen sedím, o ničem nepřemýšlím a nic nedělám.“

Jako že jste líný pokračovat?
„Prostě dodělám cvičení, mám před sebou ještě další a už nemám sílu. Koukám jen do blba a na nic nemyslím. Jen čekám, až přijde další cvičení. Je to pořád jedno a to samé. Můj trenér mě vidí a hned se mi směje. Ty zase koukáš do blba, chechtá se.“

Adam Hloušek trénuje na běhacím pásu • Jaroslav Legner (Sport)Do Eden-Reha jezdí známé osobnosti, potkal jste nějakého slavného fotbalistu?
„Přiznám se, že téměř nikoho. To je asi tím, že je mistrovství světa a všichni byli tento rok opatrnější. (usmívá se) Žádný známý fotbalista tady nebyl. Ale viděl jsem Borise Beckera. Byl navštívit majitele rehabilitačního centra.“

Promluvil jste s ním?
„Ani jsem se o to nepokoušel, kdyby slyšel moji němčinu… Já se raději nepouštím do žádných větších dialogů. Kdybych totiž začal, třeba by si Becker pomyslel: Aha, tak on mluví německy. A pak by si začal povídat, a já bych už jen kýval hlavou, protože bych mu nerozuměl. Takže raději jsem ho neoslovil.“

Ale vy německy mluvíte, ne?
„Devět let jsem se učil německy na škole, ale pak jsem to dost dlouho nepoužíval. První dva týdny jsem měl problém, pak jsem si to oživil.“

Takže zraněné koleno přispělo k vašemu jazykovému vývoji, co?
„Tak to bych raději ten jazykový vývoj oželel.“ (směje se)

Rehabilitace po zranění probíhá dlouho. Kde berete motivaci pro práci?
„Teď třeba i ze snů.“

Cože?
„No přiznám se, že se mi v posledních dnech i zdají sny o tom, jak hraju fotbal. Asi už z toho trochu blázním.“

Co se vám třeba zdálo?
„Například hned tu noc poté, co jsem poprvé kopl do míče. Tedy úterní noc. Zdálo se mi, že jsem nastoupil za Slavii v lize, pamatuju si, že tam byla spousta fanoušků a já jsem dal dva góly. Byl to hezký sen. I tyhle věci mě prostě ženou dál.“

Takže krize se nedostavila?
„Jako každý jsem si krizí samozřejmě prošel. Bylo to ale jen tak pětkrát za tu dobu, co jsem tady. Jinak mě to tu fakt baví. I kvůli těm lidem, co jsou tady, mám pocit, jako bych se s nimi znal deset let.“

Adam Hloušek trénuje s balonem na balanční podložce • Jaroslav Legner (Sport)

Existuje procedura, která vás opravdu nadchla?
„Mám jednu věc, která mě nadchla, ale zároveň nejvíc bolela. Jsem fakt nejvíc v šoku z fyzioterapeutů, co všechno umí.“

Co to je?
„Je to neuvěřitelné. Řekli mi, že pokud mě nerozhýbou již od břišních svalů, přes třísla, stehna a dál, je zbytečné pracovat s kolenem. Nejdřív prý musí být uvolněné tohle všechno, pak se teprve uvolní svaly a vazy v koleni. Musím přiznat, že jsem se k fyzioterapeutům měsíc a půl netěšil.“

Proč?
„Byl jsem u nich dvacet minut a celou tu dobu jsem byl v bolesti. Zaboří vám loket do stehna, pak vám ho celé projíždí, to je tak neskutečná bolest! Myslíte si, že vám kůže shoří. Opravdu neskutečná bolest. Ale odejdete, jako kdybyste nic neměl. Všechny svaly včetně kolena jsou krásně uvolněné. Odcházím jako nový člověk!“