Jééé, přijel Bony s Řepkou! A děti se neučily
Vrchlabí bylo na nohou, tedy tamější základní škola. Na svém hřišti přivítala fotbalisty Sparty, kteří si zhruba hodinu zatrénovali na umělé ploše za přítomnosti žáků. Těch nakonec přišlo hodně.
Obyčejné sídliště, všude samé paneláky a uprostřed základní škola. Kdo by čekal, že právě sem – do Vrchlabí – přijede fotbalová Sparta? Mají tu snad nějakou akci? Zdejší lidé netušili.
 |
 |
Když však sparťanský autobus s velkým logem klubu na boku postupoval hustou mlhou a blížil se ke školnímu parkovišti, žáci a vlastně i učitelé zpozorněli: opravdu přijela Sparta!
Hvězdy letenského celku se z autobusu rovnou vydaly do školní budovy. Přes dlouhou chodbu, kde nechyběly dětské malovánky, správné školní hodiny a „vůně“ právě vařeného oběda, se dostaly na hřiště.
A tam čekali – natěšení žáci!
Jakmile fotbalisty v tréninkovém vybavení spatřili, okamžitě se za nimi vydali. V rychlosti, bez bundy, čepice i bot. „Jééé, hele Řepka!“ zaječela žákyně asi sedmé třídy.
Její spolužačky zase obklopily Bonyho Wilfrieda, který si je „získal“ českým pozdravem: „Ahoj.“
„Mám jeho podpis!“ radovala se žákyně, a pak se poklusem vrátila do školy. Bosa, s pantoflem v ruce a ve sněhu… Hlavně, že viděla svého idola.
Během tréninku se fotbalisté vrátili zpět do reality. Ačkoliv si přítomnosti stále více a více dětí nemohly nevšimnout, jejich trenér Martin Hašek jim připravenými sprinty, které uměly zvýšit tepovou frekvenci, připomněl, že nejsou na autogramiádě.
 |
„Makejte! Přidejte! Jedem!“ povzbuzoval je. „Neřvi už,“ namítl udýchaný Tomáš Řepka. A nebyl sám. Dech sotva popadali téměř všichni, což bylo pochopitelné. V takovém počasí by to stěží zvládl i Usain Bolt.
Trénink sparťané zakončili bagem na jeden dotek, při kterém se bavili a který si konečně užívali. „Tohle ale není konec,“ vzkázal jim Jozef Chovanec a novinářům vysvětlil, že trénují čtyřikrát denně.
