Konec kariéry? Snad ještě ne, říká Jan Nezmar

Seděl v hotelu v kyperském letovisku Ayia Napa, kde je Liberec na soustředění, kousek od něj se na kouzelné pláži opalovali turisté, ale on myšlenky na odpočinek ještě odsouvá stranou. Uvolněné místo v liberecké sestavě po Andreji Keričovi, který koncem ledna zamířil do Sparty, vlastně nedalo Janu Nezmarovi na výběr.

Nahradit nejlepšího střelce týmu není snadné. Jak se vám to daří?
„Je to velká změna. Andrej je na české poměry výjimečný hráč. Rychlostní a brejkový typ. Umí se velmi dobře zorientovat v koncovce, má čich na góly. Ale zkoušíme teď různé varianty a snažíme se Andrejovy góly nahradit týmovým pojetím.“

Hra Liberce v posledních třech letech vlastně na Keričovi stála, že?
„Tehdy nám to sedlo krásně, hlavně ze začátku. Přišel do mužstva, které právě takového hráče potřebovalo. Uměli jsme dobře bránit, hrát ze zataženého bloku a on pak uměl využít těch brejků. Teď si holt musíme poradit jinak.“

Jan Nezmar dostal severočechy do vedení, jeho gól však na vítězství nestačil • Michal Beránek Sport

Jak se změní hra Liberce bez Keriče?
„Andrej byl schopný dát gól i z ničeho. Neměli jsme třeba zápas pod kontrolou, ale kolikrát mu stačilo dát míč a on si s tím poradil. Typologicky teď takového hráče nemáme, takže budeme muset hrát víc kombinačně, do koncovky se musí tlačit víc záložníci. Už holt nemůžeme čekat, že to kopneme za obranu a Andrej uteče.“

Místo toho teď budou všichni spoléhat na vás. Jak jste tu změnu přijal?
„Moje role v týmu se nemění už nějakou dobu. Snažím se radit mladým klukům kolem sebe, připravit je na zápasy. A když to bude o tom, že budu muset být na hřišti každý zápas, budu se s tím muset poprat.“

Góly se teď zkrátka budou čekat od vás.
„To je fakt, ale mám pocit, že styl hry, který teď zkoušíme, mi vyhovuje víc než ten, který jsme praktikovali s Andrejem. To bylo postavené na brejcích, zatímco teď se snažíme o nátlakovou hru se spoustou centrů i šancí. Díky tomu jsem v přípravě vstřelil pár gólů.“



Nedávno jste chtěl kariéru zabalit, místo toho teď budete zase středem pozornosti. Není to paradox?
„To už vůbec neřeším. O tom, že bych mohl skončit, se mluví dlouho. Naopak je to pro mě velká výzva. Je mi třiatřicet, ještě nejsem tak starý. Poperu se s tím.“

Přesně před rokem jste přiznal, že možná hrajete poslední sezonu. Jak je to letos?
„To samé. (směje se) Pro mě každý další trénink nebo příprava už může být ta poslední. Naučil jsem se s tím fungovat. Paradoxně mi to možná pomáhá, jdu pak do toho s větší koncentrací a zaujetím. Víc si to na hřišti užívám.“

Máte jasno, jestli je tohle vaše poslední příprava?
„Nemám. Ale doufám, že poslední není. Teď mě to neskutečně baví, cítím se výborně.

Na čem tedy záleží, jestli v létě skončíte?
„Na mně i na vedení. Je to tak napůl. Bavíme se o tom už dlouho a asi to bude na vzájemné shodě. Když mi řeknou, že už to není dobré, a já to budu cítit stejně, domluvíme se. Ale chci být tak dobrý, aby to nebyl klub, kdo řekne: Hele, my už tě nechceme.“

Jan Nezmar slaví první gól Liberce • Michal Beránek Sport

To je vaše největší motivace?
„Přesně. Byl bych nejradši, aby nastal ten stav, kdy mě nebude nikdo nutit skončit, ale já sám řeknu, že už toho byl dost. A jen doufám, že to nebude už v létě.“

Žene vás dál i stý ligový gól, kterým byste vstoupil do klubu ligových kanonýrů?
„To je můj druhý velký cíl. Chybí mi ještě šest gólů, tak doufám, že to dokážu. Rád bych to stihl už na jaře, udělám pro to maximum, ale nedá se to naplánovat.“

A neříkáte si, že by bylo velkolepé překonat sto gólů, a pak kariéru zabalit?
„Takhle se mnou právě šprýmuje vedení. Řekli mi, ať to stihnu už na jaře, abych od léta mohl být v kanceláři. (směje se) Ale zase si říkám, že když bych dal na jaře šest gólů, celkem v sezoně tedy deset branek, asi by mě do kanceláře ještě nehnali.“



Napadlo vás, že už jste jeden z posledních hráčů, kteří zažili mistrovskou jízdu Liberce v roce 2002?
„Bavíme se o tom hodně. Skulilo se to neskutečně rychle. Ale z minulosti se žít nedá, všichni teď bojujeme o svou budoucnost. Škoda, že jsme ten rozum neměli i dřív, možná by se někteří z nás podívali do zahraničí. Jsem si vědom, že jsem tomu nedával vždy všechno.“

V létě vám bude už čtyřiatřicet let. Kdy si ty roky nejvíc uvědomujete?
„Hlavně při rozcvičkách. Mladí kluci přijdou na hřiště a okamžitě můžou začít mydlit do balonu. To my pamětníci už ne. My se musíme nejdřív rozcvičit, abychom vůbec mohli vystřelit na bránu. To si uvědomuju, že mi už není jednadvacet.“

Kamil Vacek v souboji s Janem Nezmarem • ČTK

Trenér Petr Rada je přitom známý svým tvrdým přístupem. Zažíváte pod ním nejtvrdší zimní přípravu v kariéře?
„Zatím mi to tak připadá. Poslední tři roky jsem byl zvyklý, že jsme první dva týdny strávili na běžkách. To je taky dřina, ale to mi tak nepřišlo, protože to na nich umím. Teď běžky nebyly a já musel dvanáct kilometrů odběhnout po svých. To jsem si pak říkal, že už toho je dost. Na běžkách se sklouznete a ušetříte klouby, takhle to bolelo.“

Ze čtyř zápasů pod Radou jste získali deset bodů. V čem spočívá jeho kouzlo, které v závěru podzimu probudilo Liberec?
„Je to dobrý motivátor, dokáže mužstvo nabudit. Zároveň do něj nalít sebevědomí. Je to takový živel, impulzivní typ, a to každého dokáže probrat z letargie.“

Má s ním na jaře Liberec na víc než současné sedmé místo?
„Kdybych tomu nevěřil, nemělo by smysl se o to vůbec snažit.“