Rezek věří v titul Plzně: Doma už to udržíme!

Často se nad odpověďmi zamýšlí. Jako by mu samotnému nešlo do hlavy, čím to, že po nejlepším půlroku kariéry přišla taková krize. K zápasu s Baníkem, který začíná zítra v 17.30, hledí Jan Rezek s nadějí v dobrý konec rozpačitého jara. „Bude to strašně těžké. I když přehnanou nervozitu ještě necítím,“ očekává sobotní boj.

Když jsme se bavili na konci podzimu, říkal jste, že věříte, že tým má vnitřní sílu na to, aby unesl i období, kdy to nepůjde. Přišla pak chvíle, kdy jste v to věřit přestal?
(dlouze přemýšlí) „Musím říct, že jsem zapochyboval po utkání na Slovácku. Ne nad týmem, ale nad sebou. A to byl možná zlomový okamžik mého ne úplně povedeného jara. To byla největší chyba - že jsem zapochyboval.“

Vy osobně rozdíl mezi plzeňským podzimem a jarem symbolizujete. Na podzim jste trefi l všechno, jarem jste se protrápil. Čím to je? Ztratil jste kvůli pochybnostem sebedůvěru?
„Je to možné. Hodně jsem o tom přemýšlel. Povedlo se mi i soustředění na Kypru, ve třech zápasech jsem dal pět gólů. Myslel jsem si možná, že všechno půjde samo. Ne že bych to podcenil, přestal běhat, ale člověk pak nedá jednu dvě šance, nepromění penaltu a sebevědomí padá. V tom to nebylo úplně ono -v hlavě. Teď se to zlepšuje. To nejhorší mám za sebou.“

Na Slovácku jste neproměnil penaltu, na niž jste šel proti přání trenéra Pavla Vrby, který chtěl, aby ji kopal Pavel Horváth. Vyčítal vám to hodně?
„Zmínil se o tom. Ne že by nám vynadal, spíš říkal, že máme poslouchat jeho pokyny. Já ale můžu s čistým svědomím říct, že jsem ho neslyšel. Kdyby ano, určitě bych kopat nešel.“

Když jste nedávno neproměnil penaltu v Brně, trenér říkal, že doufá, že už na ně budete pouštět někoho jiného. Byl na vás někdy hodně naštvaný?
„To se musíte zeptat jeho. Určitě neměl radost. (usmívá se) Nedal jsem na jaře dvě penalty, předtím jsem dvě nebo tři dal... Je chyba neproměnit ji, ale když to řeknu zjednodušeně, stane se to lepším hráčům v daleko důležitějších zápasech. Samozřejmě mě to samotného hrozně mrzelo, jenže nic s tím neudělám. Splatit to můžu jen tak, že týmu pomůžu jinak.“

Říkáte, že vám ublížilo, že jste moc přemýšlel. Co děláte, abyste nad trápením neuvažoval?
„To je hrozně těžká otázka. (usmívá se) Když je člověk během tréninku v zápalu, nemyslí na to. Ale když pak jedete sto kilometrů autem domů, přemýšlíte o tom. Uvažuju, jak to zlomit, potom přijde další zápas, zas nedám šanci a je to od znovu. Zlomím to jen povedenými výkony, po kterých získám sebevědomí. Odrazit se od jednoduchých věcí, pak se to nabalí.“

Reagují na vás spoluhráči jinak? Jsou naštvaní, nebo kolem vás naopak chodí po špičkách?
„To vůbec. Po neproměněných penaltách jsem se jim omlouval, nedávali mi vůbec najevo, že jsem to pos... Spíš se mě snažili povzbudit, říkali, že jsem na podzim zase rozhodl jiné zápasy. I to mi hrozně pomohlo.“

Hodně blízko máte ke zkušenému Pavlu Horváthovi. Zvedal vám nějak náladu a sebevědomí?
„Jo, určitě. Když se mi nedařilo, říkal, že to musím zlomit aspoň tím, že budu po hřišti lítat. Že mám být týmu platný jinak, dělat prostory pro ostatní. To je pravda - a nakonec to neplatí jen pro mě, vzali si to k srdci i ostatní.“

Kdy vám došlo, že tohle jaro pro vás bude „prokleté“? Po neproměněných penaltách, nebo po zákroku na Andrése Iniestu, kterým jste v podstatě daroval Španělsku vítězství nad Českem?
„Nevzpomínám si na jeden moment. Neproměněná penalta na Slovácku nebo faul na Iniestu v zápase nároďáku proti Španělsku mě hrozně srazily. Snažil jsem se pořád hledat pozitiva, i když ze začátku jich moc nebylo. Neutápět se v tom, i když někdy to bylo těžké. Pomohli mi kluci a to, že tým šlapal dál, pořád jsme dělali výsledky.“

Po reprezentačním zápase v Granadě, kde jste zavinil penaltu, mi Pavel Horváth říkal, že vám ani nevolal, protože na tom jste určitě špatně. Bylo to tak?
„Ano. Musím říct, že penalta ve Španělsku byla velká rána. Pak jsem si to taky pěkně slízl od novinářů.“

Blesklo vám někdy hlavou, že jste mohl Plzeň připravit o naději na titul?
„Když jsem neproměnil penaltu s Brnem. Sparta hrála až po nás, tenhle zápas mě hrozně mrzel. Měl jsem tam ještě dvě střely, ze kterých jsem mohl dát gól, ale to už nebylo dobré. Říkal jsem si, že jsem to hrozně zkomplikoval.“

V čem je pro Plzeň jiné jaro oproti podzimu? Vypadalo to, že v první půlce sezony vám všechno šlo samo, zatímco teď si toho musíte mnohem víc vybojovat.
„Podzim byl výjimečný, dlouhé roky se určitě nikomu nepodaří zopakovat. Nás hrozně povzbudil dvojzápas s Besiktasem - dokázali jsme si, že i s takovým týmem umíme hrát vyrovnaný fotbal. Chytili jsme začátek, vyhráli jsme tři čtyři zápasy a pak to šlo hrozně rychle za sebou. Pořád jsme vyhrávali a atmosféra byla taková, že jsme nad tím ani nepřemýšleli. Nechtěli jsme lámat rekordy, prostě to opravdu šlo samo.“

A na jaře?
„Soupeři proti nám nehrají už tak otevřený fotbal, je to znát. Navíc je tam zodpovědnost, že to chceme dotáhnout do úspěšného konce. Je v každém, určitě už to není tak lehkomyslné, dáváme si pozor i na zadní vrátka. I když třeba Slavia nás během pár minut potrestala za nedůslednost. Na druhou stranu, pořád si držíme jarní neporazitelnost a já věřím, že to ještě ta dvě kola vydržíme. Většinu jarních zápasů jsme ubojovali. A to je taky hrozně cenné.“

Po jednom z jarních utkání jste přinesli do kabiny sekanou, tlačenku... Neměli byste se na boj o titul víc koncentrovat?
„Možná na tom něco bude. Na druhou stranu si myslím, že kdybychom se na to moc soustředili, mohlo by nám to svazovat nohy. Každý je jiný. Zrovna jsme si z toho dělali srandu v kabině, že tady jsou kluci, kteří nevědí, co slovo tlak znamená. Fanda Rajtoral je schopný udělat kličku v malém vápně... Ale je to dobře. Kluci jsou sebevědomí, vychází jim to a pak dodají sebevědomí i ostatním.“