Lička: Českému fotbalu chybí vize a systém

„Nároky na světový fotbal se v posledních patnácti letech velmi zvýšily a nás to postihlo v přechodném období,“ říká. I kdyby se teď provedly změny ve výchově, potrvá pár let, než uvidíme efekt.

„Nemáme vizi, filozofii a systém. To je hlavní problém fotbalu,“ říká v rozhovoru pro Nedělní Sport Verner Lička. Přesto věří, že „doba temna“ je za námi.

Proč se ale podle vás výsledky a konkurenceschopnost českého fotbalu v uplynulých letech tak zhoršily?
„Výsledky sice v poslední době moc nebyly, ale je to pořád těžko měřitelné. Fotbal u nás i v zahraničí má svůj vývoj. Ten, který se hraje posledních deset patnáct let, se nedá vůbec přirovnat s fotbalem sedmdesátých či osmdesátých let. Naše společnost fungovala po sportovní stránce slušně, stačilo málo finančních prostředků a bylo za to hodně muziky. Změnou vývoje jsou podmínky úplně jiné.“

V čem konkrétně nám ujel vlak?
„Nároky na světový fotbal se zvýšily, protože potřeby jsou jinde, a nás to postihlo v přechodném období, kdy se společnost vyvíjela ze socialistické na ten aktuální stav. To se týká všech odvětví.“

Lička během podzimu provizorně vedl Baník • Barbora Reichová (Sport)

V čem se světový fotbal posunul dopředu nejvíce?
„V taktické vyspělosti s tím, že dnes je nejdůležitější zvládnutí přechodové fáze. Doba ztráty míče do dalšího zisku a opačně. Jedná se o velmi krátký časový úsek. Musíte to zvládnout takticko-organizačně, ale musíte k tomu být dynamicky velice vyspělý. Je to všechno o efektivitě. Většina úspěchů Československa a Česka byla založena na tom, že jsme to uhráli inteligentně. Dnes bych řekl, že těch zázraků se stává mnohem méně. Samozřejmě k tomu může dojít v krátkodobé soutěži, viz Řecko, které popřelo vývoj a stalo se mistrem Evropy. Nejlépe tu změnu pochopili Španělé.“

Nedvěd, Šmicer, Poborský a další osobnosti uplynulé generace vyrůstali ještě za éry tréninkových středisek mládeže. Ztratil tuzemský fotbal jejich rušením?
„Ten systém, jak co dělat, byl jasný, a řekl bych, že byl hodně originální.Odlišoval se od západních států, což je pochopitelné, protože společenská zřízení fungovala naprosto jinak, ale řekl bych, že jsme systémem ve fotbale předběhli všechny ostatní východní státy. Systém byl revoluční z hlediska výchovy, vize, struktury i systému školení a doškolování. Udělat si tenkrát trenérskou jedničku vás stálo dva tři roky života. Pak přišla změna společnosti a i to, co bylo funkční, se automaticky zrušilo. A zrovna v tom období se ten evropský vlak rozjel neskutečnou rychlostí. Hlavní problém nyní je, že nemáme vizi, filozofii, systém.“

Kdy jsme podle vás o tyto věci přišli?
„Co se týká vedení a řízení našeho fotbalu, po odchodu pana Chvalovského nastalo temno českého fotbalu. Dlouhá léta nikdo nevěděl, co chceme dělat: jak, s kým a za co. Teprve nyní s příchodem Ivana Haška a Dušana Fitzela (šéfa mládežnického úseku na ČMFS – pozn. red.) se to hodně začíná hýbat. Náš svaz udělal v této oblasti více práce než předtím za deset let. Ale pořád je to ve stadiu zrodu a je to zdlouhavé.“

Proč se to rozjíždí pomalu?
„Fotbalové hnutí je hodně rozpolcené. Všichni jsme tomu věnovali v posledních měsících hodně času. Momentální stav je sice výrazně lepší, ale rozpolcenost nás, co pracujeme v kopané, je neuvěřitelná.“

V jakém směru?
„Nemáme jednotný pohled, zmíněnou vizi a filozofii. Předtím tyto diskuse neexistovaly, každý pracoval sám v koutku, někdo byl více úspěšný, někdo méně. Ale je potřeba to udělat jednotně, jako se to povedlo ve Francii, Německu nebo Španělsku.“

A neměla by vize vzejít od svazu?
„Ano, musí být takovou lokomotivou, ale s obrovským zapojením lidí z klubů, svazových orgánů či trenérské unie. Pomaloučku se to rodí, ale dře to.“