ROZHOVOR | Skvostnými přihrávkami posílal spoluhráče do vyložených šancí, jenže ruce radostí nezvedl Marek Matějovský ani jednou. Naopak po prohře 0:2 kroutil sparťanský kapitán jen užasle hlavou. „Ještě teď tomu nemůžu uvěřit,“ glosoval šokující průběh i výsledek utkání s Příbramí.
Místo toho, aby se Sparta před výjezdem do Liberce dostala do pohody, utržila nečekaný direkt. „Co jiného by nás mělo víc nakopnout?“ utěšuje se však s výhledem na zápas jara sparťanský špílmachr.
Jak byste nečekanou prohru s Příbramí zhodnotil?
„Pro mě to byl neskutečný zápas. Nevzpomínám si, že bych někdy takový zápas hrál. Nevím, jak o tom mluvit. Máme v poločase vést pět šest nula, nedáme ani jeden gól a naopak nabídneme soupeři branku, když ztratíme úplně lacino balon před vápnem. Pak zase něco honíme… Ač z mého pohledu to byl fotbalově nejvydařenější zápas na jaře, prohráli jsme doma dva nula a to je prostě tragédie.“
Nejvíce šancí zahodil Leonard Kweuke. Je to stejná chyba, jako když třeba obránce gól zaviní?
„Bavili jsme se o tom v kabině, že je to podobné. Leo řešil klíčovou šanci trošku lehkovážně, kdyby si to možná místo lobu potáhnul a zkusil gólmana propálit, bylo by to třeba lepší. Ale já bych nejmenoval jenom Lea, spoustu šancí měli i jiní. Potom si můžeme říkat, že děláme chyby vzadu, ale když nedáme góly z takových šancí, je to v podstatě vražda.“
Čím to je? Že tak moc chcete?
„Kdybych to věděl, byl bych velice rád. Abych k tomu něco řekl, aby se to otočilo. Znova říkám, že jsem takový zápas ještě nehrál, těch šancí bylo neuvěřitelné množství. Doteď nemůžu uvěřit tomu, že jsme v tomto utkání nedali ani jeden gól. Když už jsme dva góly dostali, měli jsme to otočit. Zbytečně si to sami děláme těžší.“
„Byla to taková rána do vazu, ale samozřejmě jsem tomu věřil. O přestávce se to burcovalo, odhodlání tam bylo, šance v druhé půli zase taky, ale ten gól jsme nedali. Nedovedu si to vysvětlit.“
Za stavu 0:2 jste hráli na dva čistokrevné obránce, ale šance už jste si nevytvářeli.
„Dá se říct, že pak už se to tam v podstatě plácalo. Snažili jsme se udělat všechno pro to, abychom aspoň kontaktní gól dali a ještě žili, ale myslím, že nám víc vyhovovalo to, co jsme hráli první půli – po zemi, dostávat se do šancí. A ne že to tam budeme nakopávat, to už bylo v podstatě zoufalství. A podtrhovalo to celé utkání.“
Čím to, že v obraně působíte tak zranitelně a křehce?
„Já bych neřekl zranitelně a křehce. Ztratíme balon a dostaneme gól patou… Takový gól my prostě nedáme. My máme tutové šance a soupeř vstřelí branku, když má balon za nohou, nějak to trefí a propadne to tam.“
Teď vás čeká zápas jara v Liberci. Dokážete se dát dohromady?
„Co jiného by nás mělo víc nakopnout? Samozřejmě nálada v kabině je hodně smutná, ale ten výkon, co se týče fotbalové stránky, byl dnes dobrý. Ono je snad lepší hrát bídně a vyhrávat, protože aspoň máte body. Teď se na nás snášela kritika za to, že to z naší strany není fotbalově ono. Ale aspoň jsme postoupili v poháru. Nejhorší by bylo teď svěsit hlavy a říct, že to vzdáváme. To se tady nesmí stát.“
Je v současném týmu Sparty vnitřní síla?
„Kdybych si to nemyslel, nemusel bych tady stát, tahle nepřemýšlím. Ale dnes to nebylo o nějaké vnitřní síle, ale o tom, že jsme neproměňovali šance. Věřím, že jsme si tu smůlu vybrali, že se to otočí a taky se na nás usměje štěstí.“