Sedm je kardinálních hříchů. A nejméně tolik jich po svém zimním nástupu do Sparty spáchal Jaroslav Hřebík. Letenský klub prochází pod dozorem generálního sportovního manažera na jaře očistcem, ze šestibodového náskoku je čtyřbodová ztráta na Liberec a mistrovské ambice jsou ve smrtelném ohrožení.
1. MORÁLKA HRÁČŮ
Zatímco Jozef Chovanec byl pro mnohé symbolem arogance Sparty, jeho nástupce je opačným extrémem. Když Jaroslav Hřebík otevřeně mluví o svých obavách a pochybách, působí zranitelným dojmem – a přesně to nesmí letenský klub dopustit. Jakmile ukáže slabost, každý si do něj rád kopne. Svou roli v současném lavírování rudého týmu hraje i výběr hráčů, u kterých dbá Hřebík na charakter. Jenže s jedenácti Mirky Dušíny v základní sestavě se nic vyhrát nedá; potřeba jsou i neřízené střely a rabiáti.
2. REALIZAČNÍ TÝM. JEHO SLOŽENÍ
Při svém třetím nástupu do Sparty dostal výsadu, o níž sní každý nový trenér – směl si postavit realizační tým zcela podle svého výběru. Dopadlo to tak, že na mužstvo působí tři koučové s vědeckým náhledem na fotbal – vedle Jaroslava Hřebíka ještě Martin Hašek a Václav Jílek. Práce s hráči však nespočívá jen ve výsledcích různých testů, ale také v intuici a smyslu pro faktor X. V trenérském štábu Sparty navíc citelně schází názorová pluralita, všichni trenéři v něm mluví stejnou řečí a navzájem se utvrzují ve svých pravdách.
3. Z FORMY. PŘESTO HRAJÍ
Dělají chyby, ztrácejí míče, nahrávají soupeři na góly, přesto jsou v sestavě pořád. I sám Martin Hašek přiznává, že Jiří Jarošík není ve formě, chybující stoper však dostává další a další šanci. Druhým podobným případem je Mario Holek, který v zimě přinesl naději v to, že Sparta našla stabilního defenzivního záložníka, jenže jeho výkony jsou velkým zklamáním. Působí nejistě, jakoby se na něm projevoval nedostatek herní praxe z Ukrajiny. Přesto on i Jarošík nastupují stále.
4. ŠPATNĚ UŠITÉ ZMĚNY
Když do Sparty přicházel, prohlašoval Jaroslav Hřebík, že podstatné změny herního stylu provede až v létě. Přesto si některé modifikace neodpustil hned – a Sparta na to doplácí. Třeba plán hrát s výše postavenou obranou naráží na to, že k tomu na Letné nejsou vhodné typy hráčů. Podobná potíž přispěla ke konci Andrého Villase-Boase v Chelsea. „Ze začátku po nás pan Hřebík chtěl, abychom byli ještě výš, ale na to jsme asi nebyli připravení. Vytlačovali jsme mančafty až na půlku, pak jsme běhali zpátky šedesát metrů...“ přiznává Jiří Jarošík.
5. SEZENÍ NA DVOU ŽIDLÍCH
Pokud odmítl kvůli nabídce Sparty vzdát se křesla trenéra reprezentační devatenáctky, dalo se to pochopit. Nikoli však omluvit, jde totiž o krajně neprofesionální přístup. Sparta potřebuje GSM se stoprocentním nasazením, což úvazek u juniorského národního týmu automaticky vylučuje. To samé se navíc týká i asistenta Václava Jílka a trenéra brankářů Pavla Srníčka. Všichni Spartě scházeli v týdnech před klíčovými zápasy s Plzní a v Mladé Boleslavi. Oba pak prohrála – byla to jen shoda okolností?
6. BEZRADNÝ KWEUKE
Ještě v minulé sezoně naháněl obavy všem obráncům, teď je však bezradný spíše on. Na jaře se tápání Leonarda Kweukeho prohlubuje, i když vstřelil už stejně gólů jako na podzim. Stále dokáže výrazně pomoct – třeba jako při remíze s Teplicemi. Ovšem musí dostat pomoc v podobě parťáka na hrotu, který zaměstná obránce. Kamerunec je téměř neudržitelný, když se dostává do soubojů jeden na jednoho, v současném herním stylu Sparty však příliš často bojuje sám s přesilou několika bránících hráčů.
7. ODEPSANÍ HRÁČI
Jeden vypadl ze základní sestavy po devatenáctém kole, druhý po jedenadvacátém. Tomáš Zápotočný a Peter Grajciar během zimní přípravy působili jako klíčový obránce a přinejmenším důležitý záložník, nyní v týmu nefigurují – a s výjimkou jednoho Grajciarova poločasu nehrají ani za béčko. Oba by se teď hodili, přitom působí jako odepsaní. Jako by u Jaroslava Hřebíka platilo: „Buď hraješ všechno, nebo vůbec.“ Nic mezi tím.