Jiří Kaufman: Vyhazov z Bohemians jsem nepřekousl
ROZHOVOR | Nepotřebuje tě, odejdi. Tato slova slyšel záložník Jiří Kaufman, jenž byl minulé léta oporou Bohemians 1905 a svými góly je táhl k záchraně. Přes rok nemohl pro vážné zranění kolena nastupovat, když se konečně vrátil, stal se nepotřebným. „Nerozumím tomu,“ říká.
Když Jiří Kaufman mluví o svém vyhození z kádru Bohemians 1905, nikdy nevysloví jméno trenéra Jozefa Webera. Nemluví o něm vulgárně, neuráží ho, nezesměšňuje, ale je patrné, že jejich vzájemný vztah je hodně odtažitý. Vyřazení z kádru nepřekousl.
Bohemians zvládli důležitý souboj s Příbramí a vyhráli. Byl jste se na utkání podívat?
„Osobně ne.“
Z jakého důvodu?
„Jsem nemocný, přišlo nějaké nachlazení, asi chřipka. Beru antibiotika. Dál bych to nerozebíral, jestli bych šel, kdybych byl zdravý. Po vyhazovu, kdy mi Bohemka jasně sdělila, že moje služby nepotřebuje, tak cesta na stadion není tak častá. A není to v tom, že se hraje v Edenu.“
Z vašich slov cítím, že jste vyřazení z kádru nepřekousl. Je to tak?
„Ve mně to musí být! Když vás bezdůvodně vyhodí, tak to v člověku zůstanu. Chápu, že někdo nechce s někým pracovat, ale musí to mít podložený důvod. Ten mi sdělen nebyl. Byl jsem vyhozen na základě ničeho a přeřazen do B mužstva.“
Vadí vám tedy forma, jak to bylo provedeno? Že vám nikdo nic nevysvětlil?
„Každý, kdo sleduju fotbal, zjistí, že jsem byl rok zraněný. Pak jsem odehrál v lize osmdesát tři minut a byl poslán pryč. Přitom potřebujete po takové dlouhé době čas na rozehrání, já ho nedostal. Proti Žižkovu jsem byl na hřišti dvacet minut, mrzí mě, že jsme prohráli, ale za výkon se nestydím. A pak mě vyhodili. Byla to podle mě osobní záležitost trenéra. Ale on je šéf a má na to právo.“
Přesto, máte nějaké vysvětlení, proč jste se znelíbil?
„Před patnácti lety jsme spolu rok a půl hráli v Drnovicích, asi jsem mu zůstal nesympaticky v paměti, nebo mu něco provedl. Lidský ani fotbalový důvod nyní neshledávám.“
Nic vám nyní nevyčítal?
„Určitě se mi úplně nevydařilo utkání na Slovácku, jedna chvíle, kdy jsem neodkopl balon a pak následovala penalta, z níž domácí vyrovnali. To se mi nepovedlo, neschovávám se. Ale jestli tohle měl být důvod, abych skončil… Nechápu to a nejen já. Ale jestli má trenér pocit, že má lepší hráče, tak prosím. Přitom mi v létě končí smlouva, dalo se to udělat s nějakým dekórem. Ale to u nás není, aby se rozloučili s hráčem, který má nějaký věk a kariéru za sebou, důstojně.“
Připomínáte penaltu se Slováckem. Disciplinárka potrestala Volešáka za nafilmovaný pád pokutou 30 tisíc korun, rozhodčí Příhoda dostal stop na čtyři utkání. Nevyčítáte jim, že zprostředkovaně zavinili vaše odstavení z týmu?
„Jím ne. Jenom sobě. Byl jsem u míče o vteřinu dřív, mohl to zvládnout a měl to rovnou odkopnout do háje. Ale měl jsem jinou myšlenku. Pak následovala další situace, kdy jsem sice nefauloval, ale beru na sebe, že jsem pokutový kop zavinil a dostali jsme zbytečný gól. Jim nic nevyčítám.“
Dlouho jste hrát nemohl, Bohemians jste chtěl určitě v těžké situaci do nejdříve pomoci. Jste přesvědčen, že jste zranění úplně doléčil?
„Každý ví, že po zranění hned nemůžete skákat přes kaluže. Já byl mimo přes rok, někdo mohl očekávat, že se vrátím dřív, ale zranění si vzalo času víc. Cítil jsem se však poslední týdny lepší a lepší a viděli to i ostatní. V tréninku jsem stíhal, nebylo se čeho bát, že bych nevydržel. Netvrdím, že bych musel hrát od začátku, ale forma by se zvedala. Proti Žižkovu už to bylo v pohodě. Paradoxně jsem po něm dostal překvapivě stopku, že bude trenér hrát s jinými.“
Skutečně jste nic nevytušil?
„Od začátku jsem cítil od trenéra odstup, to poznáte. Myslím si, že chtěl na mně něco najít.“
Jaký by měl k tomu důvod?
„Nevím, opravdu nevím. Když chce, tak si něco najde. Na Slovácku jsem k tomu zavdal i trochu příčinu, ale proti Žižkovu nic nebylo. Z jeho strany jsem necítil žádnou možnost to zvrátit. I když jsem nabídl, abychom se podívali na video, vyříkali si, co dělám špatně, tak nic. Otáčel oči dolů, nepodíval se na mě. Byl rozhodnutý, že mě vyhodí. Dal mi jen možnost, jestli ukončení smlouvy nebo přeřazení do béčka. Ať si zajdu na vedení a tak nějaký důvod uvedu. Jenom jsem se tomu vnitřně zasmál. Já si mám ještě hledat proč!“
V minulých letech jste patřil mezi tahouny mužstva. Nebylo to tím, že se od vašeho návratu očekávalo až moc?
„Po celou dobu, co jsem byl zraněný, jsem slyšel, ať už se vrátím. Pak jsem se uzdravil, ale neměl natrénováno. Když jsem byl už schopný, někdo mě vyhodil. Ale asi to k tomu i spělo. Bohemka je specifický mančaft, tady panují jiná pravidla. To chápali předchozí trenéři Hoftych a Medynský. Tušil jsem, že až přijde někdo jiný, ambiciózní, abych to řekl slušně, že to změní, rozpráší a pokazí. To přesně se stalo a odnesl jsem to já. Vždyť jsem pořádnou příležitost nedostal. Jak říkám, v těch dvou zápasech to nebyl žádný extra výkon, ale nemám se ani za co stydět.“
Bavili jste se o svém případu se spoluhráči?
„Určitě. Nechci prozrazovat, co říkali, to mi nepřísluší, to jsou jejich názory. Byli ovšem i tací, kteří se za mě postavili před kabinou i trenérem, řekli, že tomu nerozumí, proč jsem byl vyhozený. Kluci se mnou, telefonujeme si, nerozumí tomu dodnes. Nejsem takový gigant, abych změnil hru Bohemky, je to pořád kolektivní hra. Ale na druhou stranu v kádru tolik zkušených hráčů jako já není a nevím, jestli si ve své situaci může dovolit je házet přes palubu. Reakce byly hodně negativní, nejen od hráčů, ale i známých, fanoušků. Kroutí nad tím hlavou spousta lidí.“
Nenapadlo vás zajít za vedením a sdělit jim svůj názor?
„Nejsem typ, abych někam chodil a prosil. Mluvil jsem s ředitelem klubu panem Valáškem, všechno mu řekl. Použil i ostřejší výrazy, ovšem ve slušné formě. Připomenul jsem, že jsem v Bohemce něco odehrál i v těžkých časech, kdy peníze nebyly a výplaty nechodily. A teď mě někdo tři neděle po příchodu vychodí. To přece není normální. Pravomoce jsou ovšem dané, rozhodli o tom jiní. Já nejsem typ, abych někde seděl a brečel.“
Jaká je vaše současná pozice v klubu? Jste už úplně volný, nebo se připravujete s béčkem?
„Trénuju s béčkem. Ale jen si udržuju kondici. Nehraju za něj, abych nezabíral místo nějakému mladému. Abych byl férový, mou motivací to také není, jezdit na divizi. Taková je dohoda.“
Dodržuje klub vaši smlouvu, platí vám?
„Slíbili, že se zachovají ke mně slušně. To platí. Mám smlouvu do 30. června, výplaty mi chodí. Je to všechno v rámci možností srovnané.“
Co znamená v rámci možností?
„Co já pamatuju, tak v Bohemce vždycky byly nějaké problémy. Ale nejsem na tom jinak než ostatní, co zůstali v kádru. To musím přiznat.“
Fandíte po tom všem ještě Bohemians 1905, aby se v lize zachránili?
„Moc to klukům přeju. Nejsem nepřející člověk a nemám proti klubu žádnou zášť, prožil jsem v něm a s kluky hezké chvíle. Pokud jde o lidi, kteří mě nechtěli, říkám si, že na každého jednou dojde. Bude to mít ovšem hodně těžké. To, do jakého stavu se dostal, není náhoda. V budoucnu se musí něco rapidně změnit, kdyby se Bohemka zachránila a příští rok hrála se stejnými hráči a ve stejných podmínkách, tak to krachne stejně.“
Co budete od léta dělat? Je vám dvaatřicet, v žádném případě ještě důchodový věk.
„Snad abych šel za bráchou (Josef je o pět let mladší) a Pavlem Hoftychem do Trnavy. Nikdo asi po mně hladový nebude, i když mám něco za sebou. Dal jsem se dokupy, což stálo dost fyzických i psychických sil, ještě bych někde vodu čeřit mohl.“
