Horváth: Takových penalt bylo sto, zaplaťpánbůh ale o nich nerozhoduju já

Co si myslíte o penaltě, kterou rozhodčí zapískal po pádu Davida Limberského?
„Neviděl jsem ji. Dával jsem míč Limbovi a odbíhal jsem z vápna. Pak jsem se na ni podíval až v televizi... Takových penalt bylo sto a dalších tisíc jich bude. K tomu nemám co dodat.“

Vy byste tu penaltu zapískal, nebo ne?
„Já jsem hráč, zaplaťpánbůh. Tohle rozhodnutí mi nepřísluší. Já je zatím jen proměňuju, nebo neproměňuju. Možná se na tu dráhu ještě dám, ale už na to nemám věk. Takže už o tom asi nikdy rozhodovat nebudu.“

Tomáš Vaclík říkal, že věděl, kam penaltu kopnete. Jak se vám podařilo přechytračit ho?
„To nebylo o přechytračení, věděl jsem, kam to chci trefit. A trefil jsem to přesně tam, kde se to špatně chytá, i když brankář ví, kam to půjde. Tušil jsem, že špion Marek Čech špicloval dobře, takže jsem to musel přitáhnout. Zaplaťpánbůh jsem to trefil, kam jsem chtěl.“

Pošťuchoval jste se s Václavem Kadlecem a Jiřím Jarošíkem. O co šlo?
„Myslíte s Jirkou ve druhé půli před tribunou? Jakoby jsem mu šlápl na nohu, ale myslím, že Jirka sám věděl, že ne tak, aby z toho byl kotrmelec. A ke konci jsem od někoho dostal rukou, ani nevím, od koho. Ale myslím, že to nebylo nic extra, že by to vybočovalo nějak extra z normálu.“

Co může vaše vítězství nad Spartou znamenat z hlediska dalšího vývoje ligy?
„Už jsem před zápasem říkal, že ať utkání dopadne jakkoli, nerozhodne to v podstatě o ničem. Možná o pohodě a sebevědomí mužstva. Bodově to neřeší vůbec nic. Jsme rádi, že jsme Spartu dohnali, pohled na tabulku je hezčí, ale to je tak asi všechno, co to znamená. V minulém ročníku jsme se přesvědčili, že jde dohnat v podstatě jakákoli ztráta, takže pokud někdo odskočí na tři nebo pět bodů, není to vůbec rozhodující. Tahle liga se bude hrát do třicátého kola, stejně jako v minulé sezoně.“

Ve druhé půli jste se už moc do šancí nedostávali. Čím to?
„To se mi moc nezdálo. Ve druhé půli jsme hráli daleko líp než v první, hráli jsme po křídlech a prosazovali jsme se víc než v prvním poločase, i když v něm jsme paradoxně měli víc šancí. To, že jsme se dostali pod tlak, bylo nakopávanými míči – s tím má proti Spartě, když se dopředu postaví Kweuke a Jarošík, problém každý. K tomu tam byl Balaj, těžko se to brání. Kluci to ale odehráli výborně.“

Sparta se připravovala, že na vás bude hrát tvrdě jako v minulé sezoně. Bylo to podle vás tak?
„Až tak tvrdé to nebylo. Byly tam zákroky, které vyplynuly z toho, že někdo byl rychlejší. Ale nebylo tam nic zákeřného – z tohohle pohledu se zápas odehrál v pohodě.“

Čeká vás zápas s Académikou Coimbra. Jak se těšíte? V Portugalsku jste působil...
„Těším. Ale nejdřív se pojedu podívat do nemocnice. Už před čtrnácti dny jsem měl problémy s lýtkem, tentokrát jsem to od třicáté minuty cítil zase. A ve druhé půli se to samozřejmě ještě zhoršilo. Doufám, že tam nic nebude, že to bude jen svalová křeč. Kdyby to bylo v tomhle stavu, asi bych nemohl hrát.“