Legendární Viktor jel metrem, kde se rvali fanoušci: Asi už dlouho nebyla válka

Kdyby byl mladší, možná by se pokusil výtržníky umravnit, ale v 70 letech už nemá Ivo Viktor, mistr Evropy 1976, takovou páru. Proto zůstal ve vagonu a čekal, až se znovu rozjede.

Incident mezi slávistickými a sparťanskými fanoušky ho však děsí. „Už se rvou i v metru, kde jsou ohrožení jiní cestující,“ pozastavuje se nad tím, kam se český fotbal dostal.

Věděl jste hned, že se perou fanoušci Slavie se sparťanskými?
„Vůbec mě to nenapadlo. Když se mela strhla, tušil jsem, že by to mohla být nějaká pofotbalová mydlenice, protože v metru bylo plno lidí, kteří jeli ze zápasu. Až cestující, kteří prchali k nám do zadnějšího vagónu, to říkali.“

Překvapilo vás, že nešlo o střet mezi fanoušky týmů, které proti sobě hrály, ale slávistů se sparťany?
„Zas tolik ne. Já vím, jak si to plánují, že si na sebe někde počíhají a navzájem se provokují. Když se servou někde na louce, tak aspoň neohrožují ostatní, ale tam byly i děti a staří lidé. To ne, to jsem ještě nezažil. Dneska si ale asi místa moc nevybírají.“

Jak to vnímali běžní cestující, kteří třeba ani nevěděli, že se fotbal hraje?
„Byli vykulení a utíkali, co to dalo. Jedni utekli k nám dozadu, jiní dopředu. Hlavně pryč. Copak se můžete namotat do takové rvačky, kde teče krev a nevíte, co mají v kapse a vytasí na vás? Byli tam turisti, jeli do divadla, za kulturou, tam nebyli jen fanoušci. Kroutili jenom hlavami.“

Myslíte, že se rváči navzájem znali?
„Všechno tomu nasvědčovalo, že to jsou staří známí, že se nevidí poprvé. Že to nebyla náhoda, ale jde o nějakou odvetu. To pak nevíte, kdo koho bije, za co, proč, co si udělali před tím.“

Slávističtí chuligáni napadli v metru dva příznivce jiného klubu, zřejmě Sparty • Policie ČR

Nenapadlo vás vystoupit a svou osobností legendy českého fotbalu výtržníky umravnit?
(ironický smích) „Jo, to by to dopadlo... Za prvé mě už nepoznají, nějaký Viktor už jim nic neříká, a za druhé byli tak rozvášnění, že by to vůbec nemělo cenu. Já tě zabiju, já tě zabiju – řval ten dobytek nepříčetně. Snad byli i ožralí či zdrogovaní, já nevím. A taky v sedmdesáti už nejsem žádný hrdina. Za mlada bych se možná do toho zamontoval, ale teď už ne. Zas mě bolí záda, věk je cítit.“

Jak dlouho rvačka trvala?
„Tak dvě tři minuty. Já ji ani pořádně neviděl, jenom slyšel. Po tu dobu vlak nejel, stál ve stanici a čekal. Teprve když dorazila policie, tak se znovu rozjel. Všechno jsem pořádně viděl až večer v televizi.“

Viděl jste policejní zásah?
„Ne. Ale říkal jsem si, že všude okolo stadionu a v ulicích je policie, aby se nic nepřihodilo, a tady, kde se něco dělo, nebyla. Já si napřed myslel, že se perou přímo ve vagonu. Ale bylo to venku na peronu.“

Máte nějaké řešení, jak tomu zamezit?
„Doufám, že všechny chytí a potrestají, protože tam opravdu bylo ohroženo zdraví nevinných lidí. Ale říkám si, co jim to udělá, jaký to může být trest. Připadá mi, že už dlouho nebyla válka a trošku si ji tím nahrazují. Bylo to hodně nepříjemné a je mi smutno, kam až to došlo.“