Zápasy svého syna sleduje pravidelně, takže v sobotu na stadionu v Mladé Boleslavi nemohl chybět. „Ale tentokrát jsem tam byl bohužel jen deset minut,“ říká Václav Kadlec starší, otec sparťanského útočníka, který musel střídat kvůli zlomenině čelní kosti.
Byla to pro něj bezesná noc plná obav. Nejprve o synovo zdraví, pak o kariéru. Investoval do ní spoustu času a energie - a teď ji mohl zhatit jeden nešťastný okamžik. „Jsem z toho hodně přešlej,“ přiznává Václav Kadlec starší.
Když jste viděl srážku svého syna s mladoboleslavským útočníkem Martinem Nešporem, věděl jste hned, že to bude špatné?
„Jakmile jsem slyšel ten jeho řev, tušil jsem to. Hráči na trávníku hned ukazovali: Střídáme! Ale v první chvíli jsem nevěděl, že má něco s hlavou, myslel jsem, že jde o ruku nebo o břicho, měl taky vyražený dech. Ani Venca zpočátku nevěděl, že má zraněnou lebku.“
„Ne, byl jsem za bránou, takže jsem to měl daleko.“
Vyčítáte synovo zranění Martinu Nešporovi?
„To bych radši nekomentoval. Nezlobte se.“
Co jste dělal, když váš syn ze hřiště odešel?
„Běžel jsem za ním. Chtěl jsem se podívat, jak vypadá, viděl jsem tu díru v hlavě... Hned jsem se ptal doktora, jak moc je to vážné, šlo o zdraví. Bylo důležité, že je při vědomí a že věděl o světě. Říkal, že se mu motá hlava a bolí ho břicho z toho, jak měl vyražený dech. Pak jsme jeli za sanitkou do nemocnice.“ A v té jste čekali na výsledky vyšetření. Byla to dlouhá noc?
„Zůstali jsme tam, dokud Venca neusnul. Nejhorší bylo čekání na výsledky CT vyšetření, byli jsme tam celá rodina, jeho agenti Paska a Táborský... Ty minuty nejistoty byly krušné. Naštěstí Venca šel na vyšetření hned, péče ve střešovické nemocnici je skvělá. A výsledky byly v rámci možností uspokojivé.“ Mluvil jste se synem hned po operaci, kterou prodělal v neděli odpoledne?
„Mluvila s ním manželka.“
Uvedli lékaři nějaké prognózy, kdy by se syn mohl vrátit na hřiště?
„Tak to vůbec nevím, nic netuším. Doktoři zatím nic bližšího neříkali. Teď je pro mě důležité, že je kluk relativně zdravej, kdy se vrátí na hřiště se bude asi řešit až potom. Snad to nebude mít dlouhé trvání.“
Měl jste strach o jeho kariéru?
„Ze začátku určitě, až výsledky cétéčka nám vlily trošku optimismu do žil. Ale zdraví bylo samozřejmě ještě důležitější.“
Je tahle událost to nejhorší, co jste s fotbalem zažil?
„Ano. A doufám, že už je poslední, protože toho měl kluk tolik, že nevím, co ho ještě čeká. Ve dvaceti letech toho má za sebou dobrého i zlého hodně. Poslední roky se na něj zranění lepí, tak teď děláme všechno pro to, abychom ho povzbudili. Snad to bude dobrý.“
