V lize válí s jednou ledvinou. Je to riziko, ale chci hrát, říká Beneš
V patnácti letech po srážce s vlastním gólmanem přišel jablonecký stoper Vít Beneš o ledvinu, přesto je nyní jedním z nejlepších obránců v Gambrinus lize. V soutěži deníku Sport o Krále ligových trávníků je osmým nejlépe hodnoceným obráncem ligy. „K životu patří i překážky a já jsem s tím smířený. Každý máme svůj osud. Teď už pro mě tohle zranění žádné omezení neznamená,“ prohlásil čtyřiadvacetiletý fotbalista.
Těžké chvíle překonal za pomoci své rodiny, trénoval s otcem a to mu pomohlo vrátit se do fotbalu. Po půlroce se otrkal, ale to, že by si zahrál nejvyšší soutěž, tomu moc šancí nedával.
„Vlastně jsem tomu moc nevěřil ani před tím úrazem, ovšem byl to takový můj dětský sen zahrát si první ligu,“ svěřil se obránce.
Dobře ví, že kdyby si při utkání poranil druhou ledvinu, bylo by to hodně špatné. Přitom jako obránce chodí do ostrých soubojů. „Byl by to průšvih. Je to samozřejmě nějaké riziko, ale podstupuji ho, protože fotbal chci dál hrát,“ uvědomuje si nebezpečí.¨
Po úrazu hrál Beneš s ochranným pásem, teď už ho ale nepoužívá. „V začátcích mi to pomáhalo. Teď sice hraju bez něj, ale začínám o tom znovu přemýšlet, aby alespoň ta jedna ledvina byla co nejvíce chráněná,“ naznačil obránce.
Ten může radou pomoci i jabloneckému juniorovi Vukadinu Vukadinovičovi, jenž letos na podzim utrpěl stejné zranění jako Beneš.
„Jsme v kontaktu. Vím, jak důležitá je podpora od ostatních. Snažím se mu pomoci a předat své zkušenosti, které jsem po úraze získal. Po takovém zranění si hodně lidí myslí, že by se mělo skončit s fotbalem, ale hrát se dá,“ pumpuje i na dálku do jabloneckého hráče optimismus obránce.
Sám po zranění podstoupil speciální chirurgický zákrok. Operatér byl fotbalovým lékařem z Ústí nad Labem.
„To bylo štěstí. Běžně se ledvina odebírá z boku nebo na zádech, mně ji sebral předkem, abych mohl fotbal hrát dál,“ popisuje Beneš, který obdivuje žižkovského Petra Mikolandu, který rovněž přišel o ledvinu a vrátil se k fotbalu. „Měl to mnohem těžší než já, musí být pořád pod dohledem.“
Beneš sice věří na osud, ale že by dodržoval před zápasem pořád stejné rituály, to tedy ne. Vlastně až na jediný.
„Večer před zápasem jdeme s klukama na večeři a já si dávám stejné jídlo. Grilovanýho lososa se špenátem. Chutná mi to, tělo si na to už zvyklo,“ líčí s úsměvem.
A co dělá, když jeho jídlo nemají? „Zatím ho měli vždy, tak doufám, že taková situace nenastane,“ usmívá se fotbalista, jenž začínal s fotbalem jako útočník.
