Za Barošův dres mu nabídli peníze. Neprodejné, odmítl fanoušek Baníku
Ta událost patřila mezi nejdůležitější momenty utkání ostravského Baníku s Hradcem Králové. Přestože se odehrála až po jeho skončení a mnozí z těch, kteří toho dne na Bazalech byli, ji vůbec nezaznamenali. Sedmatřicetiletý příznivec na invalidním vozíku požádal hvězdu zápasu Milana Baroše o dres. Útočník Baníku vyhověl. A Lukáš Richtar, letitý ostravský fanoušek, tak získal mimořádně cenný suvenýr.
Byl to docela nenápadný okamžik. Milan Baroš, autor hattricku, jímž Baník před necelými dvěma týdny sestřelil Hradec Králové, se cestou do kabiny zastavil u fanouška na invalidním vozíku, svlékl bundu, pak i propocený dres a věnoval ho vozíčkáři. Lukáš Richtar na tu chvíli nezapomene do konce života.
„Ještě teď mám úplně husí kůži, když na tu událost vzpomínám. Milan mi ten dres vážně dal. Podal mi ruku, pak triko a řekl mi, ať mi poslouží. Pro mě, který Baníku odmalička fandím, to byl zážitek, na který nikdy nezapomenu,“ vypráví Richtar.
Letos mu bude osmatřicet let. Jeho život bude už navždy těžce ovlivněn událostí, která se stala v roce 1997. Pracoval tehdy na jednom z ostravských nádraží jako posunovač. Toho dne zrovna připojoval jeden vagon ke druhému. Rutinní záležitost. Do jednoho z vozů však vinou nedorozumění vrazil jiný. Vagony, mezi nimiž Richtar právě stál, se k sobě přimáčkly a rozdrtily mu obě nohy.
Od té doby používá protézy. Chůze o berlích mu činí velké potíže, pohyb na vozíku je pro něj v dané situaci téměř nezbytný. Žije sám na jednom z ostravských sídlišť a pobírá plný invalidní důchod. Baník Ostrava je pro něj tou možná největší vášní.
Za věrnost klubu z Bazalů byl po utkání Baníku s Hradcem Králové bohatě odměněn. Baroše oslovil už před zápasem. To ještě nikdo nevěděl, že v něm slavný odchovanec nastřílí hattrick.
Baroš se stal hrdinou utkání, a když byl několik minut před koncem střídán, Bazaly aplaudovaly vestoje. Ovací si užíval i po utkání. „Šel nejdřív spolu s ostatními hráči poděkovat našemu kotli. Pak se vracel přes hřiště zpět a zastavil se pod tribunou. Měl tam nějaké přátele. Když s nimi domluvil, byl jsem kousek od něj. Zavolal jsem na něho a on hned věděl, o co jde. Šel ke mně, ten dres sundal a dal mi ho,“ popisuje Richtar se vzrušením v hlase.
Jeho první cesta z Bazalů vedla za přáteli do hospody. Ti neměli o dresu schovaném pod bundou ani tušení. „Vytáhl jsem to a kluci nechtěli věřit. A hned prý, za kolik ho prodám. Padaly různé sumy a některé veliké, ale já jsem je hned usadil. Tohle je absolutně neprodejné,“ usmívá se Richtar při vzpomínce.
„Druhý den vyšel u vás ve Sportu o tom, že mi Milan ten dres dal, článek s fotkou. Vystřihl jsem si to. Chystám se teď na jeho autogramiádu, chtěl bych, aby mi ten dres podepsal. A pak ho i s tím podpisem a vystřiženým článkem nechám zarámovat a bude mi viset tady doma. Až někdy nebudu chtít věřit tomu, že jsem to opravdu zažil, ten dres bude důkaz. Navíc je to jediný dres, ve kterém Baroš vstřelil v české lize hattrick,“ připomíná Richtar skutečnost, že tři góly v jednom utkání v tuzemské elitní soutěži někdejší reprezentační forvard nikdy nedal. Až do předminulé soboty.
Na Baroše Richtar už pochopitelně nikdy nedá dopustit. „Vím, co se o něm psalo a říkalo, ale já tomu nikdy nechtěl moc věřit,“ podotýká. „Měl jsem známou, byla to moje sousedka, která se s ním znala. A taky s Bolfem a Jankulovským. Jezdívali k ní občas na chatu a ona vždycky vyprávěla, že je to úplně normální kluk. On, ale taky třeba Jankulovski s Bolfem. Že si nikdy na nic nehráli a že jsou hrozně fajn. Teď jsem sám poznal, že na tom asi něco bude. Celé republice navíc tím, že se do Baníku vrátil, ukázal, jaký je to srdcař,“ uzavírá Richtar.
