Spor fanoušků Sparty a Plzně: Kdy platí OFSAJD? Klíčové je celé tělo
Bitva mezi Plzní a Spartou zuří nejen na hřišti, nýbrž i na internetu. Poslední dny se do sebe „pustili“ příznivci obou klubů na sociálních sítích. Důvod? Dvě hraniční ofsajdová postavení, po nichž jejich kluby vstřelily důležité góly v Mladé Boleslavi, respektive v Olomouci. Jenže co názor, to jiný výklad pravidla o ofsajdu. Deník Sport do této záležitosti vnáší světlo.
Daniel Kolář v Mladé Boleslavi, Josef Hušbauer v Olomouci. Dvě hraniční ofsajdové situace, desítky pohledů, jak měly být posouzeny. Jedni tvrdí: rozhoduje výhradně postavení nohou, druzí za zásadní považují postavení těla, ti třetí zase jakoukoli část těla. Kdo má pravdu? C je správně…
„Pozice se považuje za ofsajdovou, pokud je útočící hráč kteroukoliv částí hlavy, těla nebo nohou, v okamžiku doteku míče přihrávajícího hráče k soupeřově brance blíž než bránící hráč. Počítá se jakákoliv část těla, tedy kromě ruky, což vyplývá z podstaty fotbalu,“ říká předseda Pravidlové komise FAČR Jiří Kureš.
Ponechme stranou, zda arbitři rozhodli správně. Ani z Boleslavi ani z Olomouce neexistují stoprocentně průkazné záběry, kamery nestály na úrovni ofsajdové hrany.
Akci Plzně, na jejímž konci vsítil stoper Marián Čišovský vítězný gól, se zdála podle všeho v pořádku. Podle pruhů na trávníku Kolář v momentě centru Stanislava Tecla vypadalo, že pravidla neporušil. „Nic sporného se mi tam nezdálo. Jenže chybí přímý pohled kamery, který by ofsajd se stoprocentní jistotou vyvrátil,“ podotýká Kureš.
Diskutovanější situace se odehrála na Hané, kde televizní grafika v přímém přenosu naznačila, že sparťanský záložník Hušbauer přebíral míč v mírném postavení mimo hru. Tělo měl evidentně před bránícím Alešem Škerlem i ostatními olomouckými obránci. Na první pohled ofsajd. Jenže…
„Levý obránce Olomouce Vepřek měl pravou nohu poměrně dost nakročenou směrem k brance. Pokud by byl její konec blíž k bráně než jakákoliv část těla Hušbauera kromě rukou, nešlo by o ofsajd. Jelikož ani zde není k dispozici ideální záběr kamer, nemohu stoprocentně sdělit, zda se o postavení mimo hru jednalo, či nikoliv,“ podotýká Kureš.
Spousta fanoušků na diskuzních fórech vyjadřovala zaručený názor, že Hušbauer využil svého předchozího postavení, kdy vybíhal z mrtvého ofsajdu, tudíž měl pomezní sudí zvednout praporek tak jako tak.
„Není to jako v hokeji, kde hráči musejí vyjet do středního pásma, a až pak se smí vrátit do útočné třetiny. Kde byl Hušbauer předtím, než mu Lafata adresoval přihrávku, nehraje roli. Nerozhoduje, odkud předtím vybíhal, nebo kde stál, zásadní je, kde stál v momentně doteku míče Lafaty,“ uvedl Kureš.
Pomůže jeho vysvětlení omezit „ofsajdové“ půtky?
