Brazílie ho vykolejila. Těsně před mistrovstvím světa absolvoval sportovní ředitel Liberce Jan Nezmar týdenní stáž v Rio de Janeiru v klubu Fluminense. „Jsem zvědavý, jak to tam bude v průběhu mistrovství vypadat. Už teď je Rio jako blázinec,“ připouští bývalý fotbalista, podle kterého je blížící se šampionát zatím znát hlavně podle velké spousty stávek a protestů.
Měsíc před vypuknutím mistrovství světa strávil v Brazílii týden. Do Rio de Janeira, kde se na slavném stadionu Maracaná odehraje mimo jiné velké finále šampionátu, pozval Jana Nezmara na stáž klub Fluminense.
Je již v Brazílii cítit, že šampionát je za dveřmi?
„Abych byl upřímný, čekal jsem, že to bude znát více. Samozřejmě nějaké přípravy jsem tam zachytil, například na Copacabaně na pláži se staví různé stage a stany. Nicméně nejvíce se to zatím projevilo asi zdražením všeho, mám to potvrzené od místních lidí, což vyvolalo daleko větší nepokoje, než tam byly doteď. Když to shrnu, nejvíce poznáte, že se blíží mistrovství, na spoustě stávek a protestů.“
Zažil jste nějaké?
„Viděl jsem stávky třeba přímo na Copacabaně. Jedna se nás i přímo dotkla, když do města najelo snad sedm set autobusů, které se snažily brzdit a blokovat dopravu, když stávkovali řidiči. Předtím to byli třeba učitelé, takže děti nešly do školy. Těchto věcí tam probíhá docela dost a podle místních se to bude směrem k mistrovství zvýrazňovat. Dokonce i v jeho průběhu očekávají silné nepokoje. Lidi se tam, jemně řečeno, nemají moc dobře. Peníze, které by vláda mohla použít na sociální účely či zlepšení jejich situace, se nacpaly, když už někam, tak do stadionů. A co se týká infrastruktury, musím říci, že jsem zvědavý, jak to zvládnou.“
Co tím myslíte?
„Neviděl jsem tam nějaké nové obchvaty a parkoviště a konkrétně doprava v Riu je naprosto strašná. A co jsem viděl rozestavěné, tak podle mě nemůže být do mistrovství dokončeno. Co by pro lidi mohlo být alespoň částečně užitečné, v podstatě není dodělané nebo se to vůbec nedělalo... Postavily se stadiony a tím to v podstatě skončilo. Spousta věcí se navíc zdražila, což je pro lidi ještě horší, protože už tak měli problémy zabezpečit svůj život. Jsem zvědavý, jak to bude vypadat, protože už teď připomíná život v Riu trochu blázinec. A až se tam nahrne ještě spousta lidí... Ale nemyslím, že na dálku v televizi si člověk těchto věcí všimne.“
O kolik stouply ceny kvůli mistrovství?
„Jak co, ale podle místních něco mezi dvaceti třiceti procenty, já to samozřejmě nepoznal. Ale měl jsem možnost bavit se s běžnými lidmi a přiznám se, že jsem z života v Brazílii doslova rozhozený. Teď se tam třeba stávají takové věci, že vyhazují lidi z bytů, protože na dobu mistrovství je chtějí mít volné pro návštěvníky. Vědí, že za to dostanou daleko více peněz. Tam se nějaké transparentní smlouvy zřejmě moc nenosí. Spíše to funguje stylem, bydlím, dávám za to nějaké peníze a prostě najednou taky nebydlím, protože je potřeba mít volný byt třeba pro Angličana, který se na mistrovství přijede koukat...“
Takže zatím očekávaný šampionát hýbe Brazílií trochu jinak.
„Trochu v jiném duchu. Samozřejmě si umím představit, že až mistrovství vypukne, a zvlášť až bude hrát Brazílie, tak všichni, co teď stávkují, si obléknou brazilský dres a budou fandit, protože fotbal opravdu milují. Nicméně teď to ještě není a lidé se tam potýkají s velkými problémy. Musím říci, že jsem fakt rozhozený z toho, co jsem tam měl možnost vidět. Lidé, kteří regulérně pracují, si nejsou vůbec schopni vydělat na svůj život. Tak nízké mzdy tam jsou a tak vysoké náklady. Teď to asi trochu vyeskaluje. Mistrovství je největší fotbalový podnik na světě, v zemi této hře zaslíbené, takže protesty samozřejmě vzbuzují pozornost a stávkující se toho snaží využít.“
Když přejdeme čistě k fotbalu, připouští si v Brazílii vůbec někdo, že Neymar a spol. nemusí vyhrát?
(Usměje se) „Samozřejmě jsme se o tom bavili, ale fotbal je pro ně opravdu všechno a brazilská reprezentace je šlechta, takže o tom podle mě nejsou vůbec schopni přemýšlet. Domácí nároďák tedy bude pod ohromným tlakem, jenže myslím, že je na to zvyklý. Brazilský fotbal je pro ně prostě nejvíce. Když bylo finále Evropské ligy, v baru z pěti obrazovek běželo na jedné, aby se neřeklo. Jinak tam byly puštěné i brazilské nižší soutěže.“
Dovedete si představit, jaké to bude pro ně zklamání, pokud to nevyjde?
„Nejsem Brazilec, tak si to asi představit neumím.“ (směje se)
Je stále znatelná jejich slavná porážka na MS 1950 s Uruguayí?
„Ne, o tom jsem se s nikým nebavil. Jednoznačně tam ale dají na tradice a historii. Měli jsme možnost vidět ve Fluminense Síň slávy a když se zeptáte, kdo je jejich největší hráč v historii, budou sahat třeba do padesátých let, přestože tam hraje například Fred, současný reprezentant. Když se třeba volí v Česku nejlepší jedenáctka historie, tak nikdo není schopný sáhnout dál než pět let zpátky. Tam by se ze současné generace objevil možná jeden. Takže si umím představit, že pro Brazilce i tahle hluboká historie znamená hodně. Když tam přijde bývalý hráč, dnes dědeček, bude pro ně bohem. Stejně jako je bůh ten, kdo zrovna střílí branky.“
Zmínil jste Freda. Potkal jste se s ním?
„Potkal, ale neobjímali jsme se (směje se) Byl jsem na trénincích, viděl jsem ho a chtěl jsem se s ním vyfotit. Jenže on tam má takové postavení, že když si v polovině tréninku usmyslí, že toho má dost, sebere se a jde po čtyřiceti minutách pryč. Takže jsem to nestihnul. Ale byl jsem po tréninku v kabině a viděl jsem jejich zázemí. Pro mě to bylo samozřejmě hodně inspirativní, ale co si budeme povídat, jejich sportovní a ekonomická úroveň je pro české týmy nedosažitelná.“
