Aspoň mám Paulův dres
STŘEDA. I když jsme s Portugalci nakonec prohráli o dva góly tvrdím a tvrdit budu, že jsme měli smůlu a Portugalci naopak.
Hráli jsme dobře, mohli jsme mít nějaký bod a možná všechny tři. A nemáme ani jeden. Ale můžeme být určitě spokojeni aspoň s tím, jaký výkon jsme podali. Podle mého jsme nezklamali.
Chtěli jsme hrát hodně dopředu, oplácet Portugalcům stejnou mincí, a proto nasadil trenér do hry rychlé hráče. A dařilo se nám to. Kdybychom dokázali dát za stavu 1:2 druhý gól, a šanci jsme na to měli, mohlo to dopadnout úplně jinak.
Takhle jsme prohráli, i když si myslím, že remíza by byla možná spravedlivější. Ale Portugalci to s námi měli těžké.
Když ten zápas skončil, sundal jsem si rukavice a ještě chvíli stál ve vápně. Přemýšlel jsem o tom, proč nám ten solidní výsledek nakonec utekl, když jsme k němu byli podle mě docela blízko.
Vždycky, když po něčem prahnete, máte to nadosah a nakonec o to přijdete, mrzí to nějak víc.
Po utkání jsem si se svým spoluhráčem z Chelsea Paulo Ferreirou měnil dres a trochu jsme se o tom zápase bavili. Říkal, že jsme jim to vůbec neulehčili.
Jenže ve finále se počítá výsledek, a ten mají oni lepší. Ale aspoň jsem od něho dostal dres, konečně mám teda i portugalský. Někam si ho budu muset vystavit.“
Po čtvrteční pauze se vám opět mimořádně přhlásím až v pátek.
