Andrea Pirlo si ve 25. minutě prvního poločasu úterní bitvy o postup s Francií postavil míč na značku pokutového kopu a přesnou střelou zajistil Italům vedení.
Dokázal tak, že ve 28 letech již patří k nejzkušenějším hráčům Itálie. Tým mistrů světa nasměroval do vytouženého čtvrtfinále, sám si v něm ale kvůli žlutým kartám nezahraje.
Záložník milánského AC pochází z fotbalové rodiny, jeho bratr Ivan nastupuje v nižší domácí soutěži v dresu Brescie, ve kterém s velkým fotbalem v roce 1994 začínal i Andrea.
Po čtyřech sezonách si sbalil kufry a odešel do Interu Milán, kde ale neměl úplně stabilní místo v sestavě, a tak si vyzkoušel hostování v Reggině.
Na konci sezony 1999/2000 byl u triumfu juniorské reprezentace na evropském šampionátu, kde Itálie ve finále zdolala český tým. Nato si jej zpět do Interu vytáhl trenér Marco Tardelli, jenž předtím italskou jednadvacítku na ME na Slovensku vedl.
V půli další sezony ale Pirlo sám požádal zástupce Interu, aby ho zapůjčili do konce sezony jeho bývalému klubu. Brescia potřebovala zachránit nejvyšší soutěž, a tak se jí mladý odchovanec náramně hodil.
Pirlo v té době nastupoval obvykle na pozici ofenzivního záložníka. Teprve s přestupem do konkurenčního AC Milán v roce 2001 dostal stávající roli staženého tvořivého středového hráče, určil mu ji trenér Carlo Ancelotti.
Postupem času se vypracoval mezi klíčové hráče slavného klubu, se kterým dvakrát oslavil zisk "scudetta", tedy italského titulu a zároveň i domácího poháru, dvakrát se radoval i z vítězství v Lize mistrů.
Reprezentační kariéru mezi dospělými zahájil v září 2002 kvalifikačním utkáním o ME proti Ázerbájdžánu. V Baku nastoupil na závěrečných 14 minut a podílel se na výhře Itálie 2:0.
Dva roky nato se s olympijským výběrem zúčastnil OH v Aténách, kde se Italům podařilo vybojovat bronzové medaile.
Dosavadní vrchol Pirlovy fotbalové dráhy přišel na MS v Německu v roce 2006. Milánský záložník předváděl výborné výkony po celou dobu turnaje, po právu byl vyhlášen mužem zápasu proti Ghaně i v semifinále s Německem.
Do třetice si prestižního ocenění užil po vítězném finále s Francií, ve kterém nejprve na gól přihrál, aby se pak nemýlil ani v penaltovém rozstřelu. Dosud má na kontě v A týmu italské reprezentace 49 startů a sedm branek.
