ROZHOVOR PŘÍMO Z PODGORICI - Tomu se říká vystřelit ke hvězdám. Petr Jiráček byl před rokem běžný ligový hráč, teď gólem zpečetil postup reprezentace na mistrovství Evropy. „Když jsem byl sám před brankářem, bleskla mi hlavou šance, kterou jsem neproměnil na Letné,“ oddychl si střelec parádního gólu.
Má kliku, ale zároveň je i smolař. Zatímco jeho spoluhráči si užívali oslavy postupu, Petr Jiráček, který ho potvrdil krásným gólem, se ještě dlouho po zápase mučil na dopingové kontrole. Ze stadionu vyšel skoro dvě hodiny po konci zápasu...
Trvalo to dlouho, že?
„Trvalo. Byl jsem poprvé v životě na dopingové kontrole, musel jsem vypít asi pět litrů vody, než to šlo.“
Který boj byl těžší? Na hřišti, nebo potom na kontrole?
„Určitě až ten druhý. Po zápase nejsou v těle žádné tekutiny, musel jsem to během chvíle dohnat. To bylo těžké.“
Vzal vám zápas hodně sil?
„Ano. Soupeře hnala fantastická kulisa, která tady byla. Druhý poločas byli lepší, měli hodně příležitostí, ze kterých nás mohli potrestat. Zaplaťpánbůh se to nestalo a dotáhli jsme to do zdárného konce.“
Byl jste naštvaný, že vás na dopingovou kontrolu vybrali? Spoluhráči si oslavy užili víc.
„Ani jsem nečekal, že to bude takhle dlouhé. Myslel jsem, že to stihnu, ale na nějaké malé oslavy bude času dost.“
Jak dlouho po zápase vás vybrali?
„Šel jsem tam hned ze hřiště, ani jsem nešel do šatny, a tak jsem kluky ještě neviděl. Až na letišti.“
Asi je zbytečné ptát se vás na to, jestli jste dal životní gól...
„To je jasné. Samozřejmě – nejsem žádný střelec, moc gólů nedávám a tenhle řadím nejvýš.“
Jak se vám taková klička zrodí v tak vypjaté chvíli v hlavě?
„Nevím. Vůbec jsem nad tím na hřišti nepřemýšlel. Viděl jsem, že jsou vysoko a že by to mohlo vyjít. Zaplaťpánbůh, že to vyšlo.“
To jste se naučil od Barcelony?
„Ne, to vůbec ne. To nejde naučit. Prostě mě to napadlo, zkusil jsem to a jsem rád, že mi to vyšlo.“
Byl jste překvapený, že jste sám před brankářem?
„Musím říct, že mi hlavou bleskla ta první šance na Letné. Věděl jsem, že kdybych ji proměnil, hodně bych nás k EURU posunul. Ale jsem rád, že jsem mohl pomoct aspoň takhle. Snažil jsem se to dát na druhou stranu.“
Podíval jste se během čekání na kontrolu na telefon?
„Ano, kouknul jsem se a viděl, že tam mám asi třicet zpráv. Teď si je v klidu přečtu a zítra na ně odepíšu.“
Je hodně příjemné být tím, kdo z mužstva shodí v zápase tlak?
„Takhle bych to neřekl. Bylo to dílo všech, celého týmu. Nedostali jsme gól, to bylo asi nejdůležitější. A že se povedla taková tečka, to je jen třešnička na dortu.“
Neobával jste se ve druhém poločase při tlaku Černohorců, že by to mohlo dopadnout špatně?
„Že bych pochyboval, to bych neřekl. Lidi je hnali, byla tu fantastická kulisa, a jim nezbývalo než dát všechno do útoku. Taky to tak vypadalo. Šance ale zaplaťpánbůh neproměnili a tím nás drželi nad vodou.“
Nepřekvapilo vás, že vzhledem k tomu, co Černohorci slibovali, nepřišel jejich tlak už v první půli?
„Musím říct, že jsem toho čekal víc. Ale v prvním poločase jsme se s tím popasovali dobře a ve druhém se projevilo takové to, že jsme od toho byli kousíček. Možná jsme nebyli tak odvážní dopředu, ale vyšlo to. A můžeme být jen spokojení.“
Netočí se vám hlava z toho, jak moc se posunula vaše kariéra za poslední rok?
„Ne. Na tohle odpovídám dnes a denně. Ale beru to tak, jak to přijde. Že bych si vyloženě lámal hlavu dopředu s tím, co by se mohlo stát, tak nad tím vůbec nepřemýšlím. Strašně si toho vážím a užívám si to.“
