Tomasz Rzasa: Koller mi dlaní omotal celou ruku
PŘÍMO Z LIENZU | Jako obránce reprezentoval Polsko, s Feyenoordem Rotterdam vyhrál Pohár UEFA. Dnes je Tomasz Rzasa mediálním ředitelem polské reprezentace, pomáhá i se sportovními záležitostmi a na souboje s českými fotbalisty – třeba jako s Janem Kollerem právě ve finále Poháru UEFA – už jen vzpomíná.
Jak se z bývalého hráče stane ředitel komunikace národního týmu?
„Skončil jsem s kariérou v pětatřiceti, dal jsem si rok pauzu a začal jsem pracovat jako technický ředitel Cracovie Krakov. A vloni v září mě trenér Smuda požádal, abych se připojil k jeho týmu na přípravy na EURO. Rozhodl jsem se tu nabídku přijmout, je to perfektní práce.“
Co pro vás byla největší změna?
„Musíte úplně změnit způsob uvažování. Jako fotbalista myslíte jinak, když jste v realizačním týmu, je to zase něco jiného. Naštěstí se mi to podařilo a funguje to.“
Jak jste měnil způsob myšlení? Třeba v tom, že fotbalisté většinou nemají rádi mediální povinnosti a vy teď s novináři komunikujete?
„Ano, to byla velká změna. Neměl jsem rád média, i když jsem s nimi neměl žádný problém. Jen jsem se vyhýbal rozhovorům. Ale myslím, že to je právě jeden z mých největších úspěchů – začal jsem s novináři komunikovat, s největšími médii jsem našel kompromis v systému práce. Teď jsou novináři spokojení a ani hráči s tím nemají problém.“
Co si myslíte o základní skupině na EURO?
„Je to pro nás velká výzva. Když se podíváte na náš tým, jsme velmi mladí, nemáme zkušenosti z velkých turnajů. Proto si myslím, že nejsme favority. Na druhou stranu, když tenhle tým srovnán s tím, za který jsem hrál já, teď máme hodně talentované ofenzivní hráče. Dřív to bylo tak, že jsme spoléhali na obranu, teď v ní máme problémy. Úplně se to obrátilo.“
Souhlasíte s tím, že skupina A je lehká?
„To je ale i pro vás! (směje se) Znám se se Šmicerem, bavili jsme se o tom, když jsme se setkali ve Varšavě. Největší problém téhle skupiny je v tom, že je lehká pro všechny čtyři týmy. Dva postoupí a splní svou povinnost, dva nepostoupí a pro ně to bude obrovské zklamání.“
Bavil jste se s Vladimírem Šmicerem i o tom, jaké to je přejít ze hřiště do realizačního týmu?
„Ne, o tom ne. Jen jsme pili kafe.“ (směje se)
On se i jako vedoucí týmu často zapojuje do tréninku s hráči. Co vy?
„Ne, ne. To vůbec. Někdy bych rád, protože mi to chybí. Když nejsem s reprezentací, pravidelně, dvakrát třikrát týdně chodím hrát fotbal. Bylo by to dobré, ale prostě v reprezentaci to dělat nechci. Nechce se mi jít za trenérem a žádat ho o to. Kdyby za mnou přišel on, že potřebuje hráče na doplnění nějakého tréninku, asi bych do toho šel. Ale sám se ho na to ptát nebudu.“
Jaká je vaše nejvýraznější vzpomínka na zápasy, v nichž jste nastoupil proti českým hráčům?
„Myslíte jednotlivé hráče, že jo? Proti reprezentaci jsem snad nikdy nehrál...“ (dlouho přemýšlí)
Třeba ve finále Poháru UEFA v roce 2002 jste nastoupil proti Borussii Dortmund, za kterou hrál Jan Koller...
„Ó, ano, to je pravda! Jan Koller! (směje se) Před finále jsme stáli na hřišti a podávali si ruce. Když jsem šel kolem něj a on vzal moji ruku, bylo to, jako by mi ji svou dlaní celou omotal. Říkal jsem si: Co má sakra tohle znamenat?!“
Ve finále vám dal gól. Byl nejlepším českým hráčem, proti kterému jste nastoupil?
„Já jsem hrál proti spoustě dalších. Třeba proti tomu z Juventusu... Jo, Nedvědovi. Proti Rosickému samozřejmě, proti Petru Čechovi. Neuměl bych z nich vybrat nikoho a označit ho za nejlepšího.“
A jak se vám Jan Koller bránil?
„Měl jsem s ním pár soubojů. Těžko se vyhrávaly, to je jasné. Musel jsem hodně držet míč na zemi a prosmýknout se kolem něj rychle. Ve vzduchu to bylo skoro nemožné.“
Co si myslíte o současném českém týmu, na který narazíte na EURO?
„Prošli jste menší krizí, ta už je za vámi. Probudili jste se a zase jste v dobré formě. Už jste zase Česká republika, takže nás čeká těžký zápas. Je poslední ve skupině, docela bych bral, kdyby už bylo rozhodnuto a oba týmy už měly zajištěný postup.“ (směje se)
