Přesycenost velkými turnaji? S tím na komentátora České televize Jaromíra Bosáka nechoďte. Naopak, mívá pocit, že ho fotbal baví čím dál tím víc. Má za sebou deset evropských a světových šampionátů a nadcházející EURO pro něj bude dalším v pořadí. Připravoval se poctivě dva měsíce a zážitky z Francie se chystá zachycovat ve svém tradičním deníku, který plánuje psát ve vlaku.
Dnes večer přivítá svým tradičním pozdravem všechny fotbalové fanynky a fanoušky při otevíracím zápase mistrovství Evropy mezi Francií a Rumunskem. Jaromír Bosák , populární komentátor České televize, bude opět přímo z dějiště šampionátu přibližovat televizním divákům dění na stadionech. O přípravě na EURO, cestách po Francii či Martinu Hyském, který s ním bude ve dvojici komentovat, hovoří Bosák v rozhovoru pro Sport.
Jak vypadá vaše příprava na EURO?
„V pondělí jsem dodělal poslední tým, shodou okolností to bylo Španělsko, které jsem si nechával na konec. Troufnu si tvrdit, že všech čtyřiadvacet týmů mám teď zmáknutých, ale trvalo to tak dva měsíce. Jednak proto, že člověk měl spoustu normální práce jako ligu, poháry, golf, zároveň proto, že se spousta věcí měnila, někdo se zranil, někdo se do nominace nevešel. Při základní přípravě vychází člověk ze širší nominace, což je třeba čtyřicet nebo pětačtyřicet hráčů. Na prstech mám úplně vydřená místa od tužek a podobných psacích potřeb. Ale s úlevou jsem si pak dal slavně pivo, že jsem dodělal poslední tým. Navíc se to nedá brát jen tak, že člověk sbírá informace, zapisuje a dělá archiv, ale viděl jsem i celou řadu přípravných zápasů. Třeba tři čtyři denně, z toho má zase radost žena, protože doma běží pořád fotbal. Bylo to dost hektické.“
VŠE O FOTBALOVÉM EURO 2016 VE FRANCII ČTĚTE ZDE >>>
Své materiály máte roztříděné po hráčích?
„Tak, tak. Každý hráč je individuálně veden v mém archivu a složkách. A u každého musíte mít něco navíc než jen prostou statistiku a to, kde hraje nebo hrál. Tento šampionát má pro komentátora jednu velkou nevýhodu v tom, že se stane, že komentujete ve čtvrtfinále tým, který se popáté vysílá a čtyřikrát ho komentovali kolegové a ne vy. A vy draka víte, co říkali. Dá se počítat s tím, že obecné věci a poměrně známé informace už zazněly, a divák je nechce slyšet popáté. Dvakrát to možná snese, ale popáté už ne.“
Narazil jste na hráče, jehož jméno se vám nebude chtít vyslovovat?
„Myslím, že ani ne. Kdybychom dělali třeba zápas Malajsie–Thajsko, to bychom se tedy pobavili. Teď to nic hrozného nebude, sem tam může být problém u několika tureckých jmen, kde jsou různé přehlásky a kde přesně je ‚s‘ a kde ‚š‘, to může dělat trochu potíže. Ale poslední kontrola proběhne až na šampionátu, kde jdete za lidmi z televize z té země a poptáte se. Oni za námi také chodí, protože když je tam Pavel Kadeřábek , tak mají docela honičku.“
Jak bude vypadat ve Francii váš běžný pracovní den?
„Bude hodně založený na cestování, protože budeme s Martinem Hyským jezdit převážně vlakem. Ohromně nás tak těší, když slyšíme zprávy, že se chystají stávky, především ve vlakové dopravě, to bude parádní… TGV, pokud bude jezdit, má nespornou výhodu. Je to pohodlnější než letadlo, přitom skoro stejně rychlé, můžete se tam protáhnout, projít, dělat na počítači a být připojený na internetu, což v letadle kolikrát nejde. Navíc si myslím, že letiště budou tak přísně střežená, takže odbavení a podobné věci budou moc komplikované. Takže proto vlaky. Na začátku budeme komentovat buď každý den, nebo obden a s těmi cestami, kdy s sebou vláčíte pětadvacet kilo, to nebude úplně jednoduché. Trošičku jednodušší je to v play off, kdy jsou třeba i dva dny volna.“
Bezpečnost nemůže být stoprocentní
Máte spočítáno, kolik kilometrů nacestujete?
„To nevím, ale asi se na to pak podívám, protože to bude zajímavé číslo. Ale nebude se to moc dát srovnat s tím, co jsme měli s kameramanem Jardou Jiráskem za sebou v Brazílii, protože tam se pořád létalo a kolikrát to bylo přes půl kontinentu. Ve Francii, jakkoliv je to rozlehlá země, tohle dohromady nedáme.“
Nad šampionátem visí hrozba teroristického útoku. Máte z toho obavy?
„Mám na to podobný názor jako Jarda Plašil , který to nedávno říkal v rozhovoru u vás ve Sportu. On si nemyslí, že by se něco mělo stát na stadionech. Jsem stejného názoru, protože ty budou hlídané jako Pentagon, tam neproklouzne nic, alespoň doufám. Daleko horší situace může panovat ve fanzónách, u nádraží, kempů, kde se budou lidi srocovat. Nevím, jak to mohou zvládnout bezpečnostní složky, budou v maximálním nasazení, ale taky nemůžou udělat úplně všechno. Nezbývá nám než věřit, že všechno dobře dopadne.“
Navíc se mluví o stávkách v dopravě. Nebojíte se, že třeba kvůli nim nestihnete nějaký zápas?
„To se klidně může stát, ono by to nebylo poprvé v mé kariéře komentátora. Naštěstí operace, kterou Česká televize pro EURO zvolila, je poměrně rozsáhlá. Ve Francii budou další kolegové, v Praze budou velká studia, snažíme se, aby to vypadalo dobře a aby to diváky bavilo. Kdyby člověk nemohl komentovat, tak v Praze budou kluci, kteří by to určitě zvládli, jakkoliv by to pro ně nebylo jednoduché, protože se musí připravovat na jiné věci. Jasně, že by to pro nás nebylo příjemné, ale s tím nic neuděláte. Ta potíž je i v tom, že někam potřebujete dojet i proto, že tam máte ubytování a jinde ho neseženete.“
|
Denní program ČT Sport 7.45-8.00 od 18.00 zápas od 21.00 zápas od 23.15 |
Čeká vás jedenáctý šampionát, ať už evropský či světový. Třeba u Španělska se teď mluví o tom, že už není tak hladové, že může být přesycené. Může nastat něco podobného u vás?
„Ne, to nehrozí. Mě fotbal baví pořád, někdy mám pocit, že i čím dál tím víc. I třeba díky tomu, jak se fotbal vyvíjí a mění. Co třeba člověku překáží, to jsou logistické věci, cestování vám nepřidá. Když vám je o pětadvacet let víc než na prvním šampionátu, tak jste samozřejmě trochu unavenější a některé věci vás víc štvou, když nefungují tak, jak mají. Dlouhé přesuny vám nepomohou, ale ono to k té práci patří.“
Oblíbené jsou vaše knižní deníky. Bude i po Francii?
„Bude, už jsme domluveni s nakladatelstvím. Protože ten poslední brazilský byl úspěšný, rozhodli jsme se to zopakovat. Snad se bude lidem líbit. Samozřejmě by bylo nejlepší, kdyby šel český nároďák co nejdál, protože tím pádem bude zájem větší a větší. Ono je to spojené. Když se bude dařit nároďáku, bude větší sledovanost v televizi, fotbal bude lidi víc zajímat, zase to trochu vylepší image českého fotbalu. Když to vezmu partikulárně, i pro tu knížku to je lepší.“
Kde hledáte při náročném a hektickém programu v dějišti šampionátu ještě síly a chuť do psaní knihy?
„Já si právě možná naivně myslím, že to budu stíhat v těch vlacích, protože tam bude čas. A když holt usnu, tak mě Martin probudí. Ale vždycky je to po nocích, jindy to nejde, nebo vyšetříte čas na stadionu, což letos bude možná také poměrně časté, protože musíme chodit na stadiony kvůli bezpečnostním opatřením daleko dřív, než jsme byli zvyklí. Tak holt nepůjdu dřímat někam do kouta, ale pokusím se napsat kapitolu. Jak to dopadne, nevím, ale snad dobře. Ono je zvláštní i to, že když jste přímo na turnaji, tělo nějak funguje daleko až za svou hranicí, furt jede, i když toho máte plné zuby a únava vás rdousí. Ale pak přijdete domů, žena vám skočí kolem krku a natěšená se ptá, co Francie. A vám se chce spát a spíte třeba dva dny, protože toho máte tak akorát. Když tělu povolíte, tak si dá pauzu a končí.“
Hyský je výsostný analytik
S vámi bude na šampionátu coby spolukomentátor Martin Hyský, který se za poslední léta vyprofiloval ve stálého experta, bývá dobře připraven a má kultivovaný projev. Jak se vám s ním spolupracuje?
„Mně se s Martinem dělá dobře, já si ale nemůžu stěžovat na nikoho z našich kolegů. Pravda je, že Martin má v sobě trenéra, také teď studuje áčkovou licenci a určitě se tomu chce věnovat do budoucna, takže na fotbal kouká hodně analyticky. Zajímá ho, proč se věci dějí, a co se dalo udělat, aby se neděly. Zároveň má za sebou nějakou hráčskou kariéru, hrál v Rusku, Německu, ve Slavii, takže ví, co obnáší hrát fotbal na vysoké úrovni. Jak jste říkal, má velice slušný projev. Jasně, ještě se sem tam musí něco vychytat, aby všechno klapalo na sto procent. Martin tady platí za výsostného analytika, za člověka, který rozebírá fotbal zevnitř. Takže se taky musím na měsíc stát analytikem. Ale upřímně řečeno, nejdůležitější na té práci na mistrovství Evropy je, abychom se nepozabíjeli, protože když je někdo se mnou, tak to pro něj není fakt jednoduché, to ještě musím Martina varovat.“
Pro něj to bude první takhle velká akce…
„Jasně, je to něco jiného než jet na finále Ligy mistrů nebo dělat každý týden českou ligu, protože tady se bude únava kumulovat. Zároveň musíte počítat s tím, že divák není zvědavý, aby se opakovaly pořád stejné výrazy, protože to byste ho za tři čtyři dny mohl taky pěkně naštvat. To je pro naše kolegy složité, protože oni v tom nejsou profesionálové, musejí se to učit. Teď jste v transu a ve stresu ze samotného zápasu, z toho, že je mistrovství Evropy, teď se něco nedaří s komentátorskou skříňkou, nevíte, jestli vás je slyšet, pořadatel prudí. A ještě mít v hlavě, tenhle svůj oblíbený výraz už jsem použil třikrát včera a dneska by to nebylo dobré… Nebude to pro něj jednoduché, bude to pro něj křest ohněm.“
Hyský se zároveň nebojí říct svůj názor a věci pojmenovat, bývá kritický. Vyhovuje vám tenhle přístup?
„Jo, mám to rád. Protože stejně tak jsme na paškále my, když řekneme něco špatně. Buší se do nás, někdy zaslouženě, někdy ne. Holt když je někdy něco špatně na trávníku, tak je potřeba to pojmenovat a Martin má opravdu tendenci se nebát a říct: je to tak a tak. Je vidět, že je vychovaný cizinou, Německem, kde je to úplně normální. To, že řeknu, že hráč, trenér, vedení klubu udělali něco špatně, neznamená, že jsem jejich nepřítel. Jenom pojmenuju fakt, jako že prší, to je to samé. A divák fakt není hloupý a taky to vidí, že někdo něco totálně zkazil nebo se mu něco nepovedlo. Když to v tu chvíli přejdeme mlčením nebo budeme říkat, že se zase tak nic moc nestalo, tak to je nonsens. To pak divák bude mít za voly nás. V tomhle je Martin určitě velkým přínosem.“
|
- „Hadzi ten běhá, ten má snad dvoje plíce… to by zajímalo Muldera a Scullyovou…“ - „A netrefí se a netrefí. Co tomu asi říká manželka…“ - „Úúúúúúú, to byl pane zákrok! Tak ten bych nepřál ani nejlepšímu příteli mé ženy!“ - „Kolik fotbalistů si může dovolit postupovat v plné rychlosti s míčem na branku, nedívat se na nohy a balon, mít hlavu zvednutou a poslepu servírovat míč kolegovi do jasné šance? Nevím, ale mám pocit, že jich nebude víc než prstů na ruce zasloužilého lesního dělníka po třiceti letech práce s pilami všeho druhu.“ |
