Už zažil, jak to chutná na trůnu i v kanále. Jaroslav Šilhavý nepůsobí jako hybatel, spíše jako klidná síla. Vlastně to o sobě ví a nedělá se někým jiným. Tento rok pro něho může být osudový, poněvadž bude lodivodem českého nároďáku na fotbalovém EURO 2020. To je věru zkouška ohněm. Sází hlavně na životní zkušenosti a hodnoty. Sází na člověčinu. V rozhovoru pro iSport Premium zkušený kouč hovoří o svém konci ve Slavii, nedostatku českých hráčů v zahraničí i sebevzdělávání.
Verner Lička tvrdí, že v českém fotbale je skupina, která vnímá moderní světové trendy, počítá vás k ní. Co vy na to?
„Začnu možná zeširoka. Každý máme nějaký vývoj, životní i profesní. Když jsem byl trenérem Liberce, hráli jsme evropské poháry a docela jsme byli i úspěšní. Ale byl to taktický způsob, odzadu, dobré bránění. Góly jsme dávali z brejků a ze standardek, a týmovým zodpovědným výkonem jsme udělali výsledek. Ale teď, ať už Slavia nebo nároďák, tomu jdeme naproti. Porazili jsme tady Anglii, kterou považuji za jedno z nejlepších mužstev v Evropě i na světě, a neporazili jsme ji takticky nebo defenzivně. Byl to ofenzivní aktivní fotbal. Možná to měl na mysli Verner Lička.“
Lička tvrdí, že moderní trendy jsou: naběhat toho víc ve správných zónách, přemísťovat celý tým do těžiště hry, a tím pádem větší intenzita hry bez míče. Vidíte to také tak?
„Podobně, ale nechci z toho dělat vědu... Důležité slovo je správná organizace hry, aby každý neběhal, kde chce, ale aby byl sladěný s týmem. Je to 10 hráčů proti 10, což je hodně lidí, a součinnost musí být preciznější, abychom mohli získat převahu. Třeba někdy soupeři úmyslně necháte míč a v momentě, kdy jde do ofenzivního postavení, ho donutíte ke ztrátě. Získáte míč a dokážete využít situace, kdy je v otevřeném postavení, a máte větší šanci ohrozit jeho branku.“
Vyzkoušejte iSport Premium. Nyní na 30 dní ZDARMA exkluzivně v mobilní aplikaci iSport. Více ZDE >>
Na hřišti je poměrně mnoho hráčů, mnoho mozků. Jakou skutečnou moc nad nimi má trenér?
„Určitě to není stejné jako třeba v basketu nebo házené, kdy jsou trenéři blízko a hráči je slyší. U nás je to složitější. Stadion je veliký, třeba i pro 50 tisíc lidí, takže během zápasu je koučinku minimálně. Můžete působit vizuálně, třeba gesty, aby hráči viděli, že se něco děje. Ale těžko se dá mluvit o řízení. Někdy třeba v přerušené hře, při ošetření, si můžete zavolat hráče a dát nějaké pokyny, korigovat. Ale důležitá je příprava před zápasem. Když jde hráč na hřiště, musí mít jasno z hlediska organizace, z hlediska jeho role či postu.“
V době zápasu musí trenér odcházet jakoby mimo scénu a je to na hráčích?
„Takhle bych to neřekl. To by vypadalo, jako že si má jít sednout do desáté řady a koukat na to. To určitě ne. Někdy vidíte trenéry, jak jsou impulzivní, jak za lajnou poskakují a komentují každou přihrávku, každý pohyb atd. Myslím si, že tím ze sebe trenér dostává stres, tak tam běhá s hráči a snaží se je povzbuzovat a navádět, ale jeho možnosti řízení jsou prostě omezené.“
Asi trenér řídí především jednotlivce?
„Jednotlivé situace, třeba jeden na jednoho. Nemůže hráčovi radit, například: Jdi doprava, a podobně. Navíc jde hráč na hřiště dobře připravený, informací má k dispozici dost. Pak už je na něm to udělat. Ale na hřišti je 100 tisíc možností, které se během zápasu stanou. To ani nejde do toho vstupovat.“
Ale ještě z jiného pohledu: také už jsou hvězdami, mají svůj názor, trénovali pod jinými věhlasnými trenéry, navíc v nároďáku je to neživí, není tam existenční tlak. Jakou tedy máte šanci ovlivnit myšlení hráčů, aby uvěřili vaší strategii?
„Máte pravdu. Reprezentace a klubová úroveň je jiná liga. V klubech s těmi kluky pracujete. Ale v nároďáku máte pět srazů zhruba osm nebo devět dní. Jak na ně můžete působit? My jsme závislí na trenérech v klubech, kde reprezentanti hrají. Komunikujeme s nimi. Výhoda je, že ty kluky známe. S většinou jsem pracoval, takže vím, kdo je kdo, kdo co umí. Když jsme k nároďáku přišli, stabilizace týmu byl první úkol, který jsme museli udělat. To, že jsme se dostali na EURO, je toho důkazem. Chtěli jsme do týmu charaktery. Stabilizace kádru a stavba týmu byla důležitá z hlediska hráčských charakterů. Stavíme na hráčích, kteří chtějí reprezentovat. Když se vrátím do roku 2004, hvězdy jako
Nedvěd
a
Poborský
seděly v první řadě při taktické poradě před zápasem, pan
Brückner
skončil a ti hráči tam pořád seděli a chtěli nášup, brali to za své.“
Byl jste trenér klubu a jste trenérem nároďáku. Jsou to rozdílné světy...
„Především je to pro mě velká prestiž. To je asi to nejvíc, co může trenér ve své profesi dokázat. Je to velká zodpovědnost, když tam například stojíte s Kosovem na hřišti v Plzni... A když se vyhraje, tak jste na EURO, a když ne, tak nic. Buď jste vítěz, anebo ne a celý národ vám dává co proto. Kdežto v klubu je okruh fandů, není to celá republika. Znáte to, hlavně česká mužská populace, co muž, to trenér,
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
