PŘÍMO Z BAKU | Vítr foukající od Kaspického moře ve více než třicetistupňovém vedru zpříjemňuje pocitovou teplotu. A taky po okolí roznáší odér ropy z velkého přístavu. Ta je v Baku pořádně znát. Nejen ze vzduchu, stačí se rozhlédnout. Mrakodrapy a supermoderní stavby se v třímilionové metropoli staví především právě díky naftovým polím. EURO? To tady až na hamižné taxikáře a pár Dánů, kteří do Ázerbájdžánu dorazili v pátek brzy ráno, nikoho netankuje. Vítejte v dějišti čtvrtfinále.
Někteří šťastlivci, mezi které patří například pětičlenná skupinka padesátníků z Brna, už má to nejhorší za sebou. Řeč je samozřejmě o časově i logisticky náročné cestě do Baku.
Ve čtvrtek v osm večer odlet z Vídně, přestup v Istanbulu a v pátek v šest ráno u Kaspického moře. Cena hodně přes dvacet tisíc korun.
Blázinec, že? Ale to zdaleka není vše.
Nutné dokumenty: jeden PCR test před odletem, vízum pouze se vstupenkou (nebo akreditací) na zápas a před příletem domů ještě povinnost nechat se za pětistovku otestovat někde zde – v exotice.
Zatímco recepční v hotelu doporučuje ta nejhezčí místa v okolí a zmiňuje zaručené „must see“ tipy, redaktor a fotograf deníku Sport a iSport.cz míří do laboratoře.
Testy absolvované až v sobotu by nezaručily výsledky do návratu domů, takže místo na pláž či na kafe si necháváme šťourat v nose. A protože místní nemohou rezultát poslat elektronicky, na polikliniku si pro papír musíme v den D znovu...
„Je to otrava,“ kroutí hlavou i Miroslav z Líšně, když u přepážky čeká na razítko do pasu. Úředníci kontrolují kolonku „negativní“, zkoumají pravost lístků na čtvrtfinálový duel a přísným pohledem porovnávají fotografii v dokladu s reálnou tváří schovanou pod respirátorem.
No jo, tohle fakt není Evropa...
Sedmačtyřicetiletý stavbyvedoucí spolu s kamarády však dobře dělá v tom ohledu, že už jen ukazuje z domu vytištěné a zaplacené vízum. Stojí 23 dolarů, tedy taky zhruba pětistovku, a hlavně jím šetří spoustu času.
Vedle stojící dánský žurnalista z deníku Berlingske totiž takové štěstí nemá, byť ani on nedělá nic špatně. Dle pokynů od UEFA a ázerbájdžánské vlády je totiž možné tuto proceduru absolvovat přímo až na letišti v Baku.
„Čekám tady už tři čtvrtě hodiny,“ kroutí hlavou vysoký blonďák s perfektní angličtinou. „Tohle má být můj už čtvrtý zápas na turnaji, celkově třetí EURO v životě, ale nikdy jsem nezažil takový chaos, jako se děje tady,“ zvyšuje novinář hlas, až jej přichází uklidňovat další dva celníci.
Když se Dán téměř po hodině dočká a konečně si jde vyzvednout svou bagáž, která již dlouhé minuty na páse osamocená krouží kolem dokola, neodpustí si na závěr směrem k plexisklu jízlivou poznámku. „V sobotu sem přijede tisíc našich fanoušků, s takovým vaším tempem a přístupem se tady z toho všichni po...“
Partička v červených dresech, jež vyrazila do Baku z Kodaně, se krajanovi jen usmívá. Času mají dost, stejně tak sebevědomí. „Vyhrajeme 2:0 a dvakrát se trefí Braithwaite, ten na vašeho Vaclíka umí ze Španělska,“ dodávají se smíchem a ukazují na mobilu zápasovou statistiku z března 2019, kdy dánský forvard ještě za Leganés sejmul Sevillu i českého brankáře gólem a dvěma asistencemi.
V letištní hale čeká spousta „vyzvedávačů“ delegací, jeden z nich má na cedulce jméno trenéra Dušana Fitzela. Hned za ním se fotí úspěšní ázerbájdžánští wrestleři, kteří dorazili do horké metropole stejným boeingem. Kolem nich se okamžitě vytvoří hlouček spolu s televizními štáby.
Dorazily celebrity a fotbalisté to nejsou...
Město snad ani neví, že megalomanský Olympijský stadion hostí důležitý zápas atraktivního šampionátu. Tedy až na výjimky. Samozřejmě na ty, které cítí ryto.
„Na taxikáře pozor, mají tendenci cizince pořádně osolit,“ varoval na stránkách deníku Sport a iSport.cz v exkluzivním rozhovoru Pavel Dreksa, někdejší stoper Něftči Baku.
A přestože i sama UEFA na oficiálních stránkách doporučuje sjednat si ještě uvnitř terminálu oficiální registrovanou přepravu do centra města v přepočtu za zhruba 400 korun, najdou se tací, kdo naletí.
Policista spřízněný s podvodníkem, který okamžitě naverbuje turisty do auta, ubezpečí cestující, že trojnásobná cena je naprosto v pořádku, a jede se. Spokojený je řidič starého mercedesu bez jakýchkoli označení „taxi“ i muž zákona, jenž si do kapsy nenápadně bere pár eur za spolupráci.
„Naše chyba, člověk se pořád učí,“ hlásí pak duo fanoušků z Plzně, když se prochází centrem. „Nevadí, dali jsme si pivo a je nám líp. Sice bylo turecké, ne naše, ale lepší než žádné.“
I tohle je Baku. Stejně jako nádherné historické jádro města, kde se jezdí Velká cena Formule 1, či moderní kulturní Centrum Hejdara Alijeva či mrakodrapy stavějící se nejen v kopcích, ale i přímo na moři.
Jen to hlavní – EURO – jaksi v daleké Asii nikoho moc nezajímá. Modrý autobus české reprezentace stojí u luxusního hotelu nedaleko krásné promenády naprosto bez zájmu veřejnosti. Na velkém turnaji nevídaná věc. Stejně jako chybějící fanzóna odpovídající velikosti mezinárodní akce na té nejvyšší úrovni.
Pár obrazovek u parků ani několik „atrakcí“, jako je třeba velká maketa balonu s uvedenými skupinovými mači, které se již v Baku odehrály, či vyvěšené dresy Čechů a Dánů lákající na čtvrtfinále, to nezachraňují.
Chybí i klasické sportbary zvoucí na živé sledování dalších utkání. Město v současnosti netepe jako dřív, může za to samozřejmě covidová krize i začínající prázdniny. A hlavně nesmysl v podobě konání EURO právě zde.
„Ne že by nás fotbal nezajímal, ale nehrají tady prostě naši kluci,“ krčí rameny Elvin, asi třicetiletý prodavač jízdenek na metro, ve stánku u zastávky Koroglu. Ta je obrovské aréně nejblíže. „Víte, když tu byli Turci, mělo to alespoň nějakou energii a náboj, protože jsme si docela blízcí a dost jich přijelo. Ale jinak to není ono,“ doplňuje fanoušek Karabachu rusko-anglicky.
V sobotu bude od 14 hodin pro české fanoušky, stejně jako nedávno třeba pro ty waleské, otevřena terasa v komplexu Landmark s pitnou vodou zdarma. Chybět nebude pivo ani občerstvení. Otázkou je, zda se v tomto módu jindy populární místo vůbec aspoň trochu zaplní...
Žádný speciál z Prahy pro skalní příznivce nakonec vypraven, na rozdíl od Dánů, nebyl. Svěřenci Jaroslava Šilhavého se tak budou muset s těžkým soupeřem na rozdíl od Budapešti poprat bez toho nejlepšího dopingu.
V Londýně by už bylo líp, tak v sobotu zlomte vaz!
Česko 
Dánsko 
Jaroslav Hřebík 
Ondřej Škvor, redaktor Sportu
Studio iSport.cz po bitvě Česka s Dánskem končí. Od 21:00 se hraje další čtvrtfinále mezi Anglií a Ukrajinou, vítěz bude hrát právě s přemožitelem národního týmu. Duel můžete sledovat na tomto odkaze. Díky za pozornost a hezký zbytek večera.
„Co musíme udělat proto, abychom hráli podobně jako třeba Itálie? Nehrajeme špatně, ale musíme se posouvat dál, jinak nám lepší týmy utečou. V hokeji panuje podobná situace, už se neporáží týmy jako Německo, Švýcarsko... Nemám pocit, že bychom doháněli fotbalový svět. Udělali jsme dobrý národní tým, ale proč? Sešli se nám hráči, kteří hrají kvalitně v různých klubech a také díky tomu, že se jednomu českému klubu nadstandardně daří. Celý český fotbal by měl přijmout přístup Slavie. Analyticky se hra vyvíjí do rychlosti, práce s míčem v daleko větší rychlosti. Musíme se zároveň dostat k součinnostním věcem, aby útok nehrál dva hráči."
Jiný pohled na situaci před první brankou, k teči možná přece jen došlo.
„Každý tým hraje charakteristickým způsobem. Anglie, Belgie... Hráči, kteří se objevili v sestavě na mistrovství Evropy, hrají pořád očekávaně. Dostali se do módu hry týmu. Tentokrát jsme měli hru ve své moci, ale každý zápas se odvíjí jinak. Prohrávali jsme, přesto se nemůže mluvit o unávě, zranění, formě. Výkon každopádně skládají vlivy, vývoj zápasu, soupeř i okolní hráči, kteří jsou velmi důležitý."
Tři nejlepší čeští hráči šampionátu podle Ondřeje Škvora i Jaroslava Hřebíka:
Patrik Schick, Vladimír Coufal, Tomáš Vaclík
Jaroslav Hřebík o budoucnosti Tomáše Vaclíka: „Jednoznačně nás podržel proti Nizozemsku, chytal dobře proti Anglii, Chorvatsku i tentokrát. Za góly nemohl. Tomáš potřebuje disciplinovaný tým, protože je schopný jednu dvě opravdu nebezpečné akce za utkání chytit. Myslím vyložené šance, kterých je málo. Nejde o gólmana, co udělá třicet zákroků. Četl jsem o tom, že je dohodnuté angažmá v Neapoli. Lepší by byl Juventus...“
„Tomáše Součka bych chválil. Charakterově mi přijde výborný, což by tedy nemělo hrát roli při hodnocení na turnaji, ale přijal novou roli, pomáhal víc stoperům. Čekali jsme, že bude dávat branky, protože jsme na to zvyklí, ale měl jinou úlohu. Branek jsme tolik nedostávali. Je počítačem, který kalkuluje s tím, kde běhat. Běhá navíc hodně a správně," řekl Ondřej Škvor k výkonu záložníka West Hamu.
Ondřej Škvor o Janu Bořilovi: „Neoslovil mě na celém turnaji. Potkal ho, podle mě, na ústupu nejlepšího výkonu, který od něj známe ze Slavie. Intenzitou hry, pilováním na lajně... Trochu mě zklamal i proti Dánsku a jde zřejmě o věc, na kterou se novináři budou ptát na tiskové konferenci."
„Prohra se nedá svést na hráče ani trenéra. Měli jsme první půli ve své moci, ale prohrávali jsme. To se v zápase stane. Jakmile dáte soupeři šanci, uchopí ji. Myslím, že semifinále je konečná Dánska. Můžeme jen spekulovat, jak budou hrát dál... Ve Wembley budou mít úplně jinou situaci. Fotbalově a kvalitou herních situací, i když je Anglie kritizovaná, nemají moc šanci.“
