Země kultovního pohádkáře Hanse Christiana Andersena našla novodobé klasiky. Dánové v premiéře na EURO smolně ztratili lídra Christiana Eriksena, jenž zkolaboval přímo na hřišti, přesto propluli (zatím) do čtvrtfinále. Vděčí za to i kapitánovi Simonu Kjaerovi, jenž bolavý tým pomohl postavit na nohy a udělat z něj postrach turnaje.
Kráčel po dřevěných schodech, jednou rukou svíral madlo kufru a v druhé si nesl složenou mikinu. Simon Kjaer se svým týmem vyrazil ze základny v Helsingoru na další cestu. Tentokrát čtvrtfinálovou. Dány znovu vyprovázel dlouhý potlesk personálu a chodník u hotelu lemovaly nafukovací balonky v národních barvách.
Před třemi týdny by Kjaera sotva napadlo, že tuhle scénu zažije. V sobotu dvanáctého června se z fotbalisty proměnil v záchranáře. Musel, jeho parťákovi Christianu Eriksenovi šlo o život. Na konci první půle zápasu s Finskem se mu zhruba na půl minuty zastavilo srdce a bezvládně se sesunul k zemi.
Kjaer se o něj staral až do nástupu lékařů a pak s brankářem Kasperem Schmeichelem u postranní čáry utěšoval vyděšenou Eriksenovou partnerku Sabrinu. Druhý den novinové titulky napříč fotbalovým světem křičely: „Hrdina!“ Fyzicky i emočně vyždímaný hrdina, slušelo by se dodat. Bitvu s Finskem, která byla na hodinu a tři čtvrtě přerušená, nedohrál. „Omlouvám se, ale nejde to,“ houkl na trenéra Kaspera Hjulmanda a v 62. minutě se nechal vystřídat.
„Chápal jsem ho, byl naprosto vyřízený,“ líčil Hjulmand. „Christian hraje za Inter Milán a Simon za arcirivala AC, ale jsou velcí přátelé.“ Když už je řeč o Kjaerově angažmá: mluví se o tom, že až se po šampionátu vrátí do města módy, v AC mu na důkaz respektu nejspíš svěří kapitánskou pásku.
Platí za spolehlivého stopera: co po třicítce ztrácí na rychlosti, to dohání zkušenostmi. Sbíral je, kde se dalo; s trochou nadsázky by možná bylo rychlejší vyjmenovat země, kde nehrál. Už v devatenácti vyměnil Dánsko za Itálii, následovalo Německo, Francie, Turecko a Španělsko.
Po ztrátě Eriksena zavelel: „Budeme hrát za Christiana, pánové!“ Dánové sice po dvou porážkách proklouzli ze skupiny až na poslední chvíli, ale v osmifinále s Walesem podruhé za sebou nasázeli čtyři góly. Kjaer nedohrál, ozvalo se mu staré zranění, ale kouč Hjulmand uklidňoval: „Věříme, že na Čechy bude připravený.“
Nebylo by to překvapení, v dánské reprezentaci patří k železným mužům. Sám je mužem tří jedniček: za dvanáct let stihl přesně 111 zápasů a v historickém pořadí je čtvrtý. Dnes může vyrovnat Jona Dahla Tomassona, jednoho ze dvou nejlepších střelců dánského národního týmu, a pak mu bude chybět už jen osmnáct startů k vymazání rekordu legendárního brankáře Petera Schmeichela.
Tohle je ovšem ještě daleko, teď je tu překážka jménem Česko.
Góly
Domácí: 49. Schick
Hosté: 5. Delaney, 42. Dolberg
Sestavy
Domácí: Vaclík – Coufal, Kalas, O. Čelůstka (65. Brabec), Bořil – Holeš (46. Jankto), Souček (C) – Masopust (46. Krmenčík), Barák, Ševčík (80. Darida) – Schick (79. Vydra).
Hosté: Schmeichel – Christensen (81. J. Andersen), Kjaer (C), Vestergaard – Stryger Larsen (71. Wass), P.-E. Höjbjerg, Delaney (81. M. Jensen), Maehle – Braithwaite, Dolberg (59. Y. Poulsen), Damsgaard (60. Nörgaard).
Náhradníci
Domácí: Koubek, Mandous, Kadeřábek, Brabec, Darida, Krmenčík, Jankto, Zima, Vydra, Král, Pekhart, Pešek
Hosté: Lössl, Rönnow, Andersen, Skov, Skov Olsen, Jörgensen, Nörgaard, Wass, Wind, Poulsen, Cornelius, Jensen
Karty
Domácí: Krmenčík, Kalas
Rozhodčí
Kuipers (NED) – van Roekel (NED), Zeinstra (NED)
Stadion
Baku Olympic Stadium (Baku)
