Pokud máte rádi fotbalové pohádky, těžko si můžete vybrat lepší zápas. Dánsko hned zkraje EURO smolně přišlo o lídra Christiana Eriksena a dvakrát prohrálo, přesto proplulo až mezi nejlepší čtyři. Ve čtvrtfinále odstřihlo českou partu a dnes večer bude hrát o postup do bitvy o zlato. I Anglie baví: na evropském karnevalu roste s každým zápasem, a kdyby získala vstupenku do finále, přepsala by vlastní historii. Navíc v domácím chrámu ve Wembley.
Dlouhý rozběh, soustředěný výraz, švih pravačkou a… Nic! Gareth Southgate penaltu zpackal, špatně umístěnou střelu brankář vyrazil. Ta scéna se odehrála 26. června 1996 v našlapaném Wembley, šlo o rozhodující sérii penaltové rulety v semifinále mistrovství Evropy.
Do partie o titul postoupili Němci, Anglie vypadla. Na další evropské semifinále si musela počkat čtvrt století – a znovu u toho bude tehdejší smutný hrdina Southgate, teď už jako trenér.
„Máme unikátní příležitost psát historii, Anglie se ještě nikdy na EURO nedostala do finále. Ale nejsme pod tlakem, spíš to bereme jako šanci. Šanci, kterou musíme využít,“ pravil Southgate.
Jeho hoši na turnaji šlapou. Pomohlo jim, že čtyři z pěti zápasů odehráli doma (jen na čtvrtfinále si odskočili do Říma), a jako jediní na EURO zatím neinkasovali. Čtyři sta padesát minut s nulou! Funguje i ofenziva, tři góly během posledních dvou zápasů stihl kapitán Harry Kane.
Zkraje turnaje s kumpány slýchal kritiku za dietní představení, ale šéf Southgate sliboval: „Ukážeme víc.“
Povedlo se. Osmifinále s Německem – 2:0. Čtvrtfinále s Ukrajinou – 4:0. „Je fajn dosahovat výsledků, které nás vracejí zpátky na fotbalovou mapu,“ usmál se Southgate. Mimochodem, s Anglií vyhrál už čtyři duely play off mistrovství světa a Evropy a dohnal legendárního sira Alfa Ramseyho, kouče světových šampionů z roku 1966.
Přidá dnes večer pátý?
V cestě stojí Dánsko, nejpříjemnější překvapení turnaje. Kdo by si na něj vsadil, když hned v prvním zápase ztratilo klíčového záložníka Christiana Eriksena; přímo na hřišti se mu zastavilo srdce a po operaci žije s defibrilátorem pod kůží. Mužstvo bylo na dně, zdrcené hráče museli dávat dohromady psychologové. A teď je tahle parta v semifinále! Poprvé od zlatého EURO 1992, kdy podceňovaný tým náhradníků za suspendovanou Jugoslávii bral nečekané zlato.
Rekonvalescent Eriksen z domovského Odense gratuluje týmu po každém vítězství a jeho parťáci s ním dál žijí aspoň na dálku. „Když jsme o něj přišli, uvědomili jsme si, proč hrajeme fotbal a na jakých hodnotách je náš sport založený,“ vyprávěl dánský trenér Kasper Hjulmand. „Christiana máme s sebou na každém zápase, je v našich srdcích. Bude s námi i v Londýně.“
Dánsku se tleskalo za vyrovnaný zápas s Belgií, čtyřgólové show proti Rusku a Walesu i za sobotní vyhrané čtvrtfinále s Českem. „Byl to báječný soupeř,“ poklonil se Hjulmand. „Tentokrát jsme vyhráli jen o gól, ale i tohle se přece počítá.“
Otázkou zůstává, jak moc jsou Dánové rozbití. Fotbalová válka s Českem bolela plus si připočtěte úmorné cestování z Baku do Londýna. Jako dobíječ energie můžou pomoct vzpomínky na loňskou Ligu národů právě s Anglií: po domácí bezgólové remíze přišla výhra 1:0 ve Wembley. Pod rozhodující gól se podepsal… Hádáte správně, Christian Eriksen.
„Máme za sebou neuvěřitelnou cestu, ale proč nedojít ještě dál? Už jen kvůli lidem v celém Dánsku, jejich radost je pro nás největší motivací,“ vyznal se trenér Hjulmand.
Bitva o historii může začít.
