To takhle jdete na trénink, mezi dveřmi potkáte dvoumetrovou postavu Jaroslava Tvrdíka a jen tak mimochodem se dozvíte, že jste prvně v kariéře nominovaný do reprezentačního mužstva. Jednoduše fajn den. Slávistický zadák David Jurásek má navíc solidní šanci na umístěnku v základní sestavě v kvalifikačním otvíráku proti Polsku (pátek, 20.45). „Každý hráč to chce. Já nejsem výjimkou. Hraje se v Edenu, stadion znám. I v tomhle ohledu by to pro mě bylo speciální,“ klepe se nedočkavostí dvaadvacetiletá kometa aktuální sezony.
Zaskočila vás premiérová nominace do áčka?
„Ano, překvapený jsem určitě byl. Dozvěděl jsem se to od pana Tvrdíka (předseda představenstva Slavie). Ale říkal jsem si, že dokud to není oficiální, nebudu tomu dávat velkou váhu. Pak jsem byl samozřejmě moc potěšený.“
Šéf vám to řekl jen tak?
„Mezi dveřmi při cestě na trénink. (usměje se) Když jsme se vrátili do kabiny, nominace už byla venku. Kluci, co byli uvnitř, tak už to věděli, gratulovali. Bylo to fajn. Trenér Trpišovský mně také popřál hodně štěstí, ale do hloubky jsme to nerozebírali.“
Před dvěma lety jste hrál druhou ligu v Prostějově, dnes máte na sobě reprezentační tričko. Kariéra nabrala turbulentní obrátky, že?
„K tomu mám jednu zajímavou historku. Přestupoval jsem z Prostějova do Mladé Boleslavi. S manažerem panem Krobem jsme diskutovali o dalších plánech. A on mně řekl, že do dvou let to vidí na reprezentaci. Tenkrát jsem mu moc nevěřil, no a vidíte, vyšlo to. Do dvou let jsem to stihl.“
Přemýšlel jste, proč se vám to povedlo? V čem jste se musel zlepšit?
„Před přestupem do Mladé Boleslavi jsem byl spíše ofenzívním hráčem. Směrem dozadu mně to nikdy moc nešlo. Víte, že raději útočím, než bráním. Obranu jsem musel v poslední době vypilovat. Dost jsem v této činnosti posunul, pracuji na tom neustále.“
Žákovskou kariéru jste startoval v Dolním Němčí, vísce u Uherského Hradiště, kde žije sotva tři tisíce obyvatel. Dostalo se vám gratulací i odtud?
„Jasně, hodně lidí mně psalo. Pořád jsem s nimi v kontaktu. Sleduju i jejich výsledky. Když jsem zrovna doma a vychází to, na fotbal na vesnici vždycky zajdu.“
Jak se v áčku rozkoukáváte?
„Zatím jsme měli jen jeden trénink, příprava na zápas s Polskem prakticky teprve v úterý začíná.“
Se Slavií jste se v létě v rámci předkola Konferenční ligy střetli s lídrem polské ligy Rakówem. Může být tato zkušenost v něčem užitečná?
„Proč ne. Polsko asi bude hrát podobně, očekávám stejnou herní tvář, takže se dají některé věci odvodit. Na druhou stranu Poláci mají nového trenéra (Fernando Santos), třeba bude mít jinou představu o hře, každý kouč je v něčem specifický. Je možné, že v taktice dojde ke změnám a sehraje to nějakou roli. My to ale zvládneme analyzovat.“
Hrozbou Polska bude především Robert Lewandowski. Lze ho vůbec zastavit?
„Především se na takovou konfrontaci hodně těším. Je to neskutečný útočník. Prý byl zraněný, což jsem ani nezaregistroval. Jestli nám to může pomoct? Uvidíme až v pátek, ale třeba trochu ano.“
Společně s vámi je v týmu šest nováčků, poměrně dost mladých hráčů. Usnadňuje vám to aklimatizaci v mužstvu?
„Rozhodně. Moc to pomáhá. Nejen mně, ale i všem ostatním klukům, kteří jsou na srazu poprvé. Je tady hodně kluků ze Slavie, což je pro mě osobně také dobré.“
Ze všech nováčků máte zřejmě největší šanci nastoupit v základní sestavě. Co myslíte?
„To je věc trenéra. Pokud ale dostanu důvěru, tak samozřejmě budu rád.“
Troufáte si na základ?
„Jistě. Každý hráč to chce. Já nejsem výjimkou. Hraje se v Edenu, stadion znám. I v tomhle ohledu by to pro mě bylo speciální. Samozřejmě vnímám, že v národním týmu se hledá hráč na pozici levého obránce. Ale jestli to budu zrovna já, to záleží na mých výkonech a na trenérovi.“
V reprezentaci je nejen šest slávistů, ale též šest sparťanů. Špičkujete se kvůli boji o ligový titul, nebo je tohle téma na srazu tabu?
„Něco jsme prohodili, ale nijak na nože to nebylo. Věřím, že ani nebude. (usměje se). Nicméně s klukama se špičkujeme furt, hlavně s těmi z jednadvacítky. Z Brna se znám s Láďou Krejčím, takové věci mezi námi probíhají pravidelně.“
