Na tiskovou konferenci dorazil déle než hodinu po vítězném duelu s Moldavskem. Není divu. Trenér reprezentace Jaroslav Šilhavý měl za sebou oslavu průniku na mistrovství Evropy, ale také kolečko, při němž oznámil šéfovi asociace Petru Fouskovi i hráčům, že pokládá funkci. Postup, nepostup.
Proč jste se tak rozhodl?
„Situace, která eskalovala, ten tlak na nás, na moji osobu, byl poslední dny a týdny enormní. Proto jsme se s kolegy rozhodli už před zápasem, že nebudeme pokračovat.“
Končíte po oslavě postupu. Mrzí vás to?
„Samozřejmě, slaví celý stadion, mám velkou radost, že se to podařilo, že jsme zvládli splnit úkol postoupit na Euro. Zase tam nechybíme a věřím, že tam budeme úspěšní. Vidím to tak, že to není o Šilhavém, ale o týmu a případném úspěchu Česka. Postoupilo se do Německa, nominace hráčů bude nějaká a trenéři tam také budou nějací. Tak bych to řekl.“
Nejde o zvláštní rozhodnutí?
„Je to takové divné, ale rozhodnutí padlo už před zápasem. Také mohl dopadnout opačně, což by bylo mnohem horší. Jsem rád za kluky, musím jim poděkovat, odvedli skvělou práci po tom všem, co se dělo kolem nároďáku poslední týdny.“
Jak velký vliv měla sobota, akce trojice hráčů Kuchta, Brabec, Coufal a jejich následné vyloučení?
„Ranilo mě to, hodně mě to ranilo. Nicméně, jak jsem říkal, už to v nás zrálo nějakou dobu, proto to rozhodnutí padlo. Tyhle události na něj měly vliv, ale nebyly úplně zásadní. Už to ve mě zrálo, tohle tomu nepomohlo.“
Cítil jste, že jste ztratil kabinu? Zradili vás hráči?
„No, trošku jo. Byl to úlet těch tří kluků, ale nemyslím si, že to bylo kvůli Šilhavému.“
Proč tedy?
„To nevím. Samozřejmě, krátce jsme s nimi mluvili, když to vyplavalo, ale vlastně nebyli schopní vysvětlit, proč se to stalo. Zrovna tihle kluci… Určitě jsem nečekal, že udělají takovou chybu, tak obrovskou. Teď jim to je líto.“
Rána to byla i pro sestavu na Moldavsko. Bylo složité dát ji dohromady?
„Nebylo to jednoduché, když to vyplavalo na povrch. Měli jsme před sebou už jen předzápasový trénink, museli jsme se narychlo rozhodnout o nějaké skladbě týmu. Přemýšleli jsme, jestli někoho povolat, nepovolat, ale bylo tady osmnáct hráčů, řekli jsme si, že si poradíme. Myslím, že jsme vybrali správně, trefili se do sestavy, vyšlo nám také střídání.“
Bylo složité oznámit konec mužstvu?
„Máte pravdu, byl jsem naměkko. Kluci jsou zvyklí, že trenéři přicházejí, odcházejí, ale myslím, že jsem si vytvořil vazby na některé hráče. Budu na ně rád vzpomínat. Proběhlo rozloučení, popřáli jsme si hodně štěstí.“
Jaká byla debata s předsedou Fouskem?
„Oznámil jsem mu to po zápase, říkal jsem mu prostě, že končím, že jsem takhle rozhodnutý. Chtěl jsem, aby to věděl, nedozvěděl se to od novinářů. Neříkal na to nic, nic si neuvědomuju. Pak ale přišel do kabiny, měl slovo, poděkoval nám.“
Byl jste pod velkým tlakem. Rovněž poslední trenéři Pavel Vrba s Karlem Jarolímem končili vyčerpaní.
„Na klubové úrovni jde o každodenní práci. Jenže nároďák se sejde na deset dnů, dejme tomu pětkrát do roka, a řeší se nominace, sestava, výsledek. Potom celá republika ví, jak to mělo být, když to nevyjde. Člověk hraje za celou zemi, všichni jsme trenéři. Navíc to v poslední době eskalovalo, nechápal jsem tu agresi. To všechno přispělo k mému rozhodnutí.“
Je i kvůli tomu postup cennější než na minulé Euro?
„Když se kvalifikace vylosovala, všichni říkali, že to je jasné. Slováci seděli vedle nás a říkali: Čehúni zase mají štěstí, jenže nakonec se ukázalo, že skupina nebyla jednoduchá. Moldavsko hrálo do posledního zápasu o historický postup, nebylo to jednoduché utkání, ale na našich hráčích bylo vidět, že hodně chtějí.“
Jaké máte další plány?
„V první řadě si potřebuju dát pořádný odpočinek.“
