Češi vládli ve fanzóně, dorazil Panenka i „blbý kopačky“. Pak přišla spoušť
PŘÍMO Z NĚMECKA | První úspěch na EURO zapsali Češi už pár hodin před zápasem s Portugalci. Fanzóna byla jejich. Červená vlna zaplavila Augustusplatz, místo nějakých pět tramvajových zastávek od arény, v níž tým kouče Ivana Haška večer do šampionátu vstoupí. Radost a zábava však netrvala navěky, krátce před půl šestou pořadatelé místo uzavřeli. Blížila se bouře, drsný vítr, který se po chvíli vyřádil v okolí Českého domu v Lipsku.
V centru města létaly hliníkové zábrany, jedna se zastavila kousek od policejního vozu. Muž v obleku se taktak stačil vyhnout. „Nějací zranění?“ ptali se dokonce lidé z personálu Českého domu, který byl v Lipsku situován nějakých dvě stě metrů od fanzóny na Augustusplatz.
Drsný vichr a poté kroupy naštěstí neudělaly větší paseku než pár popadaných plotů. Ale rozhodně to nebyla příjemná chvíle. Atak přírody byl krátký, trval dejme tomu pět minut plus pár dalších, kdy pršelo.
Pořadatelé potíže čekali, proto už před půl šestou vyhnali příznivce z fanzóny. Byli nekompromisní a striktní. „Raus!“ znělo.
Byla to škoda, do té doby místo žilo. Přispěli k tomu především Češi. Velká jména, ale také ti originální. Jako jedna kreativní skupinka z Pardubic.
Pět borců vzali první duel jako velkou tématickou party. Posuďte sami. Tady je jejich příběh.
Razíte do východního Německa, samozřejmě bývalého? A jste Češi? Je jasné, že se musíte nachystat. „Připravujeme se poctivě,“ vykládají Lukáš, Přemek, Vojta, Milan a Radek u hřiště, kde se malí kluci střídají při zápasech mezi mantinely.
„Podívejte se na ty tři kluky,“ ukážou na skupinku sedící na tribunce. Pánové jsou viditelně unaveni, jeden pospává. Do zápasu mají dost času, nějakých pět hodin. „Potkali jsme je v pizzerii, podpořili jsme to grapou,“ usmívají se mladíci ve skvělých outfitech.
Je vidět, že nic nenechali náhodě. Pod nosem mají kníry jako herci z lechtivých východoněmeckých filmů (jinak tenhle klenot popsat nejde), na sobě trika bez rukávů, upnuté džínové kraťasy, samozřejmě nedbale ustřižené.
Jak postupujeme dolů, přichází zlatý hřeb. „Jsme přece Češi,“ chechtají se. Na nohou mají, jak jinak, sandály a dlouhé bílé ponožky. Klasika! Národní poklad, skoro jako smažený sýr, že? Ale to není všechno. Na jedné mají nápis blbý, na druhé kopačky.
Partička dorazila na Portugalce, druhý den se vrací domů. „Řídit bychom nemohli,“ shodnou se. Vstupenky sehnali přes portál UEFA, cena bratru 1500 korun, jen jeden z pětice si připlatil na 7 tisíc, protože v prvním kole měl smůlu. Přesto je v pohodě. „Sparta,“ zakřičí několikrát. Téma velkých S je i pro ně důležité. Tři se hlásí ke Spartě, dva ke Slavii. Přejí však i „svým“ Pardubicím.
Ve fanzóně potkáte i další zajímavé tváře. Mihne se tady sparťanský ředitel Tomáš Křivda, trenér Jaroslav Hřebík, stoper Pavel Dreksa, jenž aktuálně působí na Kypru, nebo šéf hradeckého klubu Richard Jukl.
Z Česka dorazí i supervzácná návštěva. Vlastně se není co divit. Jak by mohl Antonín Panenka chybět na evropském šampionátu, když dal jeden z nejslavnějších gólů historie turnajů, penaltu pojmenovanou po něm? V Lipsku je pozván na obří pódium, z nějž chvíli předtím zní chytlavé songy od skupiny Gipsy Kings.
Promluví o bělehradském zázraku, dloubák také kopne, naváže slovy, že se mu moc líbil výkon Německa v úvodním utkání turnaje. Užije si bouřlivé (opravdu!) ovace českých fanoušků. Ještě před zápasem musí vyřešit malou potíž, při příjezdu na parkovišti píchnul. Ale to bude maličkost.
A pak už do Red Bull Areny...
