Španělský „no name“ kouč: upřímnost i sázka na mládí. Slaví zlatý hattrick
Tah pěšcem vyšel španělské fotbalové federaci na výbornou. Stárnoucí tým a nudná tiki taka? Zapomeňte. Španělsko dokráčelo na evropský trůn nejatraktivnějším fotbalem na turnaji. Ofenzivu na trávníku řídili mladí dravci Lamine Yamal či Nico Williams. U lavičky na ně dohlížel Luís de la Fuente, který v neděli dokonal svůj trenérský zlatý hattrick, o kterém se dosud tolik nehovořilo…
Co jste v jeho věku dělali vy? Lamine Yamal v sobotu oslavil sedmnáctiny a v neděli už se laskal s pohárem pro vládce fotbalové Evropy. „Vzhledem k tomu, jakou genialitou nás obdařil ve svém věku, není co dodat. Generace mladých Španělů je plná nadšení, zápalu a schopností,“ vysekl poklonu zejména Yamalovi španělský král Filip VI.
Právě diamant z Barcelony namazal na první gól Nicu Williamsovi. To je další mládenec v mistrovské mozaice. Proti Yamalovi sice v 22 letech už působí jako zkušený mazák, ale pořád velmi nadějný.
Právě tito dva kluci ještě s Pedrim, který se ve čtvrtfinále zranil, byli nositeli nové vlny svěžího fotbalu, který do španělské reprezentace napumpoval De la Fuente. A kdyby nebyl dlouhodobě zraněný Gavi, bylo by těch klučinů ještě víc. Přičichnout k velkému EURO dostali taky Fermín López nebo Álex Baena.
De la Fuente je přitom kouč, který se dočkal uznání až nyní v 63 letech. Jako hráč se podílel na dvou mistrovských titulech s Bilbaem, ale v reprezentaci se mihnul jednou v olympijském výběru 1988. Rozhodně se tento levý bek se signifikantním knírkem netěšil takové pozornosti jako v posledních týdnech.
Trenérsky měl vždy blízko k mladším hráčům. A tady hledejme právě kořeny jeho zlatého „eurohattricku.“ Pod národní vlajkou šel totiž ve své kariéře od píky. Nejdřív dovedl Španělsko na evropský trůn do 19 let v roce 2015. O čtyři roky později pak uspěl taky se španělskou jednadvacítkou a teď se raduje i v seniorské kategorii.
Zajímavostí je, že u všech tří titulů s ním věrně byli i dva hráči. Unai Simón a Mikel Merino jsou De la Fuentovy koně už od juniorských let. V devatenáctce pak španělský stratég vedl ještě třeba Rodriho a v jednadvacítce Daniho Olma, Mikela Oyarzabala a Fabiána Ruíze.
Španělští činovníci si mohou libovat, že viděli za roh. Právě rodák z městečka Haro, které je proslulé festivalem vína, byl odvážnou sázkou na dravost. Tu měly prodat na trávníku hlavně mladší ročníky. Sice španělská obec nebyla kompletně ztotožněna s tím, že zrovna on tým převezme. Výsledky ale hovoří jasnou řečí. Vždyť De la Fuente už před EURO se Španělskem vyhrál Ligu národů 2023. To byla jen předzvěst toho, co přijde v Německu.
Když ale hned v jeho druhém vystoupení u lavičky Španělsko podlehlo v kvalifikaci na EURO Skotsku, lavina kritiky na sebe nenechala čekat. „Opravdu jsem si myslel, že o tu práci brzy přijdu, i když jsem věřil v hloubku talentů naší země. Vždyť jsem s nimi úzce pracoval více než deset let,“ svěřil se před časem De la Fuente.
Španělé nakonec zvládli kvalifikaci skvěle až na to zmíněné klopýtnutí se Skoty. I během závěrečného turnaje pak De la Fuente neustoupil ze své upřímnosti. Prohlásil, že Španělsko hraje nejlepší fotbal v Německu a titul si zaslouží. Ať je to, jak chce. Měl pravdu.
„Každému člověku jsem vždy říkal, že když pracuje tvrdě a poctivě, život ho odmění. Když jste zkrátka čestní a do činnosti, kterou děláte, dáváte všechno, něco dobrého se vám vrátí,“ hovořil velmi lidsky španělský šéf kabiny. Podobně jej vylíčil i jeho přítel z rodného města Luís Salazar, která v Haru vlastní restauraci u fotbalového hřiště pojmenovanou dle De la Fuenteho. „Vždycky prohlašoval, že pokud chcete ve fotbale uspět, musíte být jednotní a soudržní. On sám věří, že národní tým došel k úspěchu jako rodina. Kdybych ho měl jednoduše definovat, řeknu jen, že je to dobrý člověk,“ řekl Salazar.
Článek pokračuje pod grafikou
De la Fuente v tichosti změnil reprezentační pořádky i předváděnou hru. Nebál se udělat kapitána z Álvara Moraty, kterému často fanoušci nemohou přijít na jméno. Vytvořil sestavu válečníků, ze kterých dokázal vydolovat to nejlepší. Rodri se stal nejlepším hráčem turnaje, Yamal pak dle očekávání opanoval pořadí nejlepších mladíků.
„Od začátku jsem chtěl, aby mi hráči věřili a byli přesvědčeni o tom, co po nich celý náš štáb chtěl. Jsem na ně hrdý. Nikdo nám nedal nic zadarmo. Čím těžší je cesta k vrcholu, tím je pak úspěch cennější,“ odkázal De la Fuente také na skutečnost, že Španělé rozhodně nedošli k titulu lacině. Na EURO postupně porazili Chorvatsko, Itálii, Německo, Francii a nakonec Anglii. Takže samé těžké váhy. A víte, v čem byl unikátní Oyarzabalův zlatý gól ve finále na 2:1? Byla to patnáctá španělská trefa na turnaji. Nikdy předtím žádný tým nedal na EURO více branek. Jasně, v minulosti se hrálo i méně zápasů, ale v jinak docela skoupém turnaji na góly tato statistika vyčnívá.
„Byli jsme pospolu nějakých 45 dní. Dali jsme do toho všechno. Cítili jsme se jako jedna rodina,“ potvrdil trenérovi filozofii útočník Realu Sociedad a finálový hrdina Oyarzabal.
Pro Španělsko to byl čtvrtý evropský triumf v historii po úspěších v letech 1964, 2008 a 2012. Osamostatnilo se tak na prvním místě, Němci jsou se třemi tituly druzí. Nakonec tedy slušný turnaj v podání kouče, kterého řada lidí odepisovala ještě, než začal pracovat, že?
Rekordy Španělů po EURO 2024:
- Nejvíce titulů – 4 (1964, 2008, 2012, 2024)
- Nejvíce gólů na jednom turnaji – 15
- Nejvíce výher v jednom turnaji – 7
- Nejmladší hráč v historii turnaje – Lamine Yamal (16 let a 338 dní proti Chorvatsku)
- Nejmladší hráč, který kdy zasáhl do finále – Lamine Yamal (17 let a 1 den proti Anglii)
- Nejstarší vítěz – Jesús Navas (38 let a 236 dní)
- Nejmladší střelec gólu – Lamine Yamal (16 let a 362 dní proti Francii)
- Nejvíce asistencí na jednom turnaji – 4: Lamine Yamal (2024), Aaron Ramsey, Eden Hazard (2016), Ljubinko Drulovič (2000)
- Kouč s nejdelší sérií výher – 7: Luís de la Fuente
- Nejpozdější vyloučení – Dani Carvajal (120.+6 proti Německu)
