Jak na Turecko? Jejich hurá presink lze lehce překonat, tvrdí Lička
ONLINE 20:45 | Turecko dostalo v září islandskou facku, a tak doma naplno musí bodovat. Proto: Hrrr na Čechy! Ano? Pak jedině dobře. Turecké horké hlavy totiž zapomínají na dobré bránění. Ve spojení s nepříjemnými absencemi domácího výběru se tu rodí slušná šance na další tři body do kvalifikace o evropské mistrovství. Dnešního soupeře pro deník Sport rozebral Verner Lička, prezident Unie českých fotbalových trenérů.
Před měsícem chyběl Nizozemsku jeho největší klenot Arjen Robben, obdobná potíž teď trápí Turecko. K Emremu si na marodku přisedl mimo jiné i Burak Yilmaz, nejlepší střelec týmu. Nic, co by trenéra Pavla Vrbu mrzelo.
Verner Lička detailně prostudoval tři utkání Turecka – na Islandu (0:3), v Dánsku (2:1) a v USA (1:2). Stručné shrnutí na úvod? „Dopředu přísně organizovaní, základem útoku je delší držení míče a teprve poté následné přihrávky za obranu. Žádný bláznivý rytmus nahoru dolů. V obraně slabší až naivní. Napadají vysoko, ale neumí to.“
Jinak řečeno – Turecko je slušný tým v ofenzivě, ale při dobré přípravě se dá odrazit, protože útočí do připravené obrany. A směrem dozadu se opakovaně dopouští chyb, které se dají trestat. Čechům navíc víc než pomáhá, jak soupeře kosí potíže.
Pozor, pořád to neznamená, že se Turci dají hravě ubránit. Takový Arda Turan z Atlétika Madrid nedávno poslal do kolen po famózním výkonu slovutný Real. „Tři až čtyři hráči se neustále pohybují na ofsajdové hraně, to si žádá naprosto pozornou práci obranné čtveřice,“ zdůrazňuje Lička. „A krajní beci se v útočné fázi stávají regulérními křídly, hrají opravdu vysoko, takže tým pak útočí třeba v sedmi lidech.“
Má to ovšem pro Česko také výhodu. Turecko se dopouští velkého množství ztrát (při Emreho absenci může kvalita útočných pasů ještě klesnout), na což mužstvo reaguje opakovaně chybně. Ukázalo se to na Islandu, a pokud se trenér Fatih Terim nepoučil, čeká je dost možná další trest. „Islanďané je zbili jako psi,“ připomíná Lička výprask 0:3.
Co dělají Turci špatně? Už při útoku se jejich blok trhá, tři stopeři zůstávají příliš vzadu a před nimi leží lán hřiště. Chybu stoperů násobí následné počínání útočících hráčů – ti se pouštějí do nezajištěného hurá presinku, který lze poměrně lehce překonat. Po dvou třech vteřinách od ztráty balonu se tak může sedm Turků koukat, jak na nebohé tři stopery míří česká přesila. Dá se čekat, že Turci se do bezhlavého presinku budou vrhat. Hrají přece doma, před „šílenými“ fanoušky, navíc dohánějí bodovou ztrátu. Pokud na to Vrba své borce připraví, slibuje to naději na šance, snad i góly.
Turci dělají i další chyby v obraně. „Ve středu hřiště při obranném bloku zůstávají pouze dva hráči, z toho žádný zabiják typu De Jonga, který by to zboural. Málokteré současné mužstvo přitom hraje jen se dvěma záložníky uprostřed hřiště,“ všímá si Lička. Co z toho vyplývá? I při postupném českém útoku může mít česká záloha víc prostoru, než bývá zvykem. Takovému Rosickému to musí vyhovovat.
Další turecké minus? Bránění standardek. Je zónové, hráči jsou však velmi statičtí. „Stojí na místě, žádný náběh, malý důraz. Navíc brankář Kivrak Onur nevypadá jistě, hodně boxuje, nohama hraje špatně,“ tvrdí Lička. Turecko popisované chyby dělalo ve všech třech sledovaných duelech. Je samozřejmě možné, že se poučí. Pokud ne, rýsuje se Čechům velmi slušná šance, že do Kazachstánu poletí se šesti kvalifikačními body.
Zakládání útoku: žádné bláznění, dobré náběhy |
| Turci po zisku míče sázejí spíš na krátké přihrávky a postupný kombinovaný útok. Tři stopeři rozehrávají balon spolu se dvěma středními záložníky, míče chodí do nohy. Dva krajní beci (Gönül a Caner) v útočném rozestavení v podstatě plní roli křídel a hrají velmi vysoko, v tu chvíli přechází rozestavení z výchozího 3–5–2 na 3–2–4–1. Dá se očekávat, že oba beci budou i proti Česku hrát útočně, protože nastoupí doma. Jsou to tahoví hráči, pravák na pravém kraji a levák na levém. Velkým oslabením je absence Emreho, což je mozek turecké hry. Selčuk je velmi akční, ale tolik nevymyslí. Právě Emre normálně posílá diagonální a průnikové přihrávky za obranu na trojici silných ofenzivních hráčů (Olcan, Arda, při absenci Buraka patrně Bulut) – ti jsou zvyklí pohybovat se na ofsajdové hranici a častými náběhy se nabízet, což je nebezpečné. Čeští obránci na to musí být připravení, sledovat a správně vyhodnocovat situace, kdy se soupeř chystá k delší přihrávce. Důležitá bude i výpomoc Petra Čecha v roli libera. |
 |
Ztráta míče: naivní presink a velká díra |
| Je to situace, ve které jsou Turci velmi zranitelní. A myslím, že by k ní mohlo docházet, protože Turci nastoupí doma a budou chtít hrát útočně. Proto vyrukují se skupinovým presinkem. Ten zahajují na útočné polovině záhy po ztrátě míče, bohužel pro ně se jejich defenzivní blok roztrhne, natáhne. Jsou v něm naivní. Nemají odpovědnost pro detail, spíš do toho dávají emoce a instinkt. Jejich napadání proto není úplně těžké překonat a naši hráči by se o to měli pokoušet co nejrychleji. Klidně i vzduchem, ale dostatečně rychle. Pokud se jim to totiž povede, vzniká na turecké straně problém – poměrně velká díra mezi útočícími hráči, kterých je v tu chvíli až sedm, a třemi stopery. Ti totiž také chybují, protože nedostatečně zkracují hřiště, blok je příliš roztažený. Obranná řada například Bayernu by stála o nějakých deset patnáct metrů blíž k soupeřově brance. Když se nám tedy podaří dostat míč do takto volného prostoru, ideálně na Rosického, který umí s takovými situacemi naložit, nabízí se veliká příležitost na přečíslení. Předpokládá to ovšem součinnost s dalšími našimi ofenzivními hráči, aby se zvýšil počet možností, jak situaci vyřešit. |
 |
