ROZHOVOR | Je to už téměř dva roky, co se vůbec poprvé v národním týmu objevil tehdy osmnáctiletý Václav Kadlec. A byla to premiéra více než povedená, kdy si sparťanský mladíček hned připsal proti outsiderovi z Lichtenštejnska branku. Teď si reprezentační dres oblékne znovu. „Uteklo to hrozně rychle, vůbec mi to nepřijde,“ tvrdí sparťanský útočník.
Napadlo by vás před měsícem, že budete v nominaci reprezentace na kvalifikační zápas v Dánsku?
„Určitě jsem s tím nepočítal. Ale každý člověk má nějaké sny a cíle, pomýšlel jsem na to, že bych se mohl do nároďáku vrátit. A jsem hrozně rád, že se tak stalo.“
Ještě v létě jste si ledoval po každém tréninku koleno a na základní sestavu Sparty to vůbec nevypadalo. Kdy se to zlomilo k lepšímu?
„Dá se říct, že mi v uvozovkách pomohlo, že se zranil Marek Matějovský. Posledním zápasem přípravy s Viktorkou Žižkov, který mi docela vyšel, jsem se dostal do sestavy. První starty nebyly nic moc, třeba proti Příbrami jsem byl tropickej, ale trenér Lavička mi dal důvěru i v dalších utkáních, což mi dodalo sebevědomí. Od té doby to jde nahoru.“
„Když nad tím zpětně přemýšlím, asi ano. Lepší výkon jsem zatím asi nepředvedl.“
Troufáte si na hrotu reprezentace nahradit Milana Baroše?
„O tom bych nerad mluvil. Přece jen Milan dal za nároďák na čtyřicet gólů, to je obrovská porce. Na takové úvahy je ještě brzo.“
ROZHOVOR S VÁCLAVEM KADLECEM A DALŠÍ ZAJÍMAVOSTI O NOMINACI MATĚJE VYDRY ČTĚTE V DNEŠNÍM VYDÁNÍ DENÍKU SPORT.
