V národním týmu Petr Čech odehrál už šestadevadesát utkání, ale dnes zažije malou premiéru. Poprvé se v nejcennějším dresu představí ve městě, kde se narodil a fotbalově vyrůstal. „Bude to pro mě specifický zápas,“ přiznává gólman Chelsea před kvalifikačním duelem s Maltou. Navíc prokázal skvělou paměť…
Vzpomenete si, kdy jste naposledy chytal v Plzni?
„Bylo to ještě za Blšany v roce 2000, jen teď nevím přesně, jestli v sezoně 1999/2000, nebo v té následující, myslím, že v té druhé (přesně 27. 8. 2000 – pozn. aut.). Prostředí i stadiony byly tehdy úplně jiné, stejně tak i fotbalová horečka v Plzni. Tehdy tým hrál o záchranu, teď je to po zisku ligového titulu a postupu do Ligy mistrů jiné. A věřím, že se to promítne i do atmosféry našeho zápasu.“
Je to víc než dvanáct let, co jste v Plzni nastoupil. To máte tak skvělou paměť, nebo jste si to před srazem našel na internetu?
„Prakticky si pamatuju všechny zápasy, které jsem odehrál. Můžu vám říct i střelce branek. Prohrávali jsme po gólu Pěchoučka, vyrovnával Gedeon. Za Viktorii tehdy chytal Vosyka a vím, že nám zlikvidoval asi tři další šance. Mohli jsme tenkrát vyhrát. Samozřejmě si to pamatuju i proto, že šlo právě o zápas v Plzni. Například jsem si neuvědomoval, když jsem předtím jako kluk podával míče za hřištěm, jak byli diváci daleko od hřiště.“
V národním dresu se poprvé představíte v rodném městě. Bude to pro vás zvláštní?
„Určitě ano. Přijde se podívat spousta známých a kamarádů, kteří mě dlouhou dobu neviděli hrát na vlastní oči. Narodil jsem se tady, naučil se tu hrát fotbal. Je to pro mě srdeční záležitost, i z toho pohledu doufám, že se nám zápas povede.“
Na pondělním reprezentačním srazu jste uvedl, že bude hodně záležet na tom, jak fanoušci k utkání přistoupí, jestli přijdou v pozitivní náladě. Nemáte strach, že by se mohlo opakovat to, co v Českých Budějovicích, kdy Češi vyhráli nad Lichtenštejnskem, ale často se ozýval pískot?
„Věřím, že jak v utkání v Plzni, tak v úterý na Spartě budeme mít podporu a že atmosféra bude odpovídat reprezentačnímu zápasu. Doufám, že lidé přijdou fotbalově naladění. Ale byl bych rád, aby to tak bylo i na Spartě.“
Během vašeho působení v české nejvyšší soutěži Plzeň žádné reprezentanty neměla. Jak vnímáte to, že v posledním roce je prakticky největším dodavatelem národního týmu?
„Ten největší rozdíl udělal úspěch v evropských pohárech. Ti samí hráči předtím na turnajích, ať už to bylo v Emirátech, USA, nebo v Japonsku, tyhle zkušenosti neměli a turnaje se jim nepovedly. Reprezentace pro ně tehdy byla novinkou, byli z toho vyvalení a ležel na nich tlak, který předtím neznali. Jenže když vyhrajete titul a hrajete poháry, přijdete do národního týmu s úplně jinými zkušenostmi. Víte, že jste odehrál zápas proti AC Milán a nemáte se čeho bát, prostě nejezdíte na sraz s otevřenou pusou.“
Češi jsou favoritem. Dá se Malta považovat za trpaslíka?
„Favorit jsme, ale termín trpaslík už bych nepoužíval, v dnešním fotbale neexistuje. Většina podobných týmů už má zkušeného zahraničního trenéra, věnují se tomu víc než v minulosti. Vyrovnává se to. Dokud takovému soupeři nedáte na začátku góly, abyste měli zápas pod kontrolou, tak bojuje jako o život a je to proti němu velmi těžké. Nezříkám se role favorita, ale Malta trpaslík není. Musí se přehrát kvalitní hrou, sama se neporazí.“