Proč došlo na rekordní trápení Pekharta? Na gól čeká už 10,5 hodiny
Tohle je primát, o který žádný útočník nestojí. Neexistuje jiný forvard, který debutoval v éře samostatné České republiky, aby čekal na premiérový gól v národním týmu tak dlouho jako Tomáš Pekhart. Proti Maltě bude mít zítra v kvalifikaci MS velkou šanci na vymazání ošklivé nuly.
Šest set třicet minut, tedy 10,5 hodiny, a stále nic. Tomáš Pekhart se zatím nedokázal v reprezentaci prosadit. Jak to změnit? Záloha mu musí nabídnout mnohem větší podporu, ovšem i samotný útočník má co zlepšovat.
Tomáš Pekhart neprožívá zrovna ideální období. Jeho Norimberk prohrál poslední čtyři ligové duely v řadě, on sám čeká na gólový zápis od 1. září, přesně 398 minut. Ještě horší je jeho bilance v národním týmu. Na premiérovou trefu zatím čeká – šestnáct startů, 630 minut a nula na kontě.
„Čekáme od něj góly, které nepřicházejí, ale zatím v něj mám důvěru,“ uvedl trenér Michal Bílek na startu reprezentačního srazu před kvalifikačními duely MS 2014 s Maltou a Bulharskem. Sám připustil, že jedna z nejasností v sestavě se týká útoku. Nebýt té šňůry, asi by ji neměl.
Pekhart může tiše závidět hráčům jako Jan Koller, Milan Baroš, Tomáš Necid nebo Václav Kadlec. Tuhle čtveřici spojuje první vstřelený gól hned při reprezentační premiéře. Povedlo se to, a hned dvěma zásahy, i Pekhartovu konkurentovi v útoku Davidu Lafatovi.
Po odchodu Milana Baroše z národního týmu se „nula“ útočníka Norimberka stala častějším tématem diskusí a tlak narůstá. „Každý hráč to vnímá jinak, ale co si budeme nalhávat, v podvědomí to známé,kdy už konečně‘ někde je,“ říká bývalý reprezentant Vratislav Lokvenc.
Sám ví, o čem je řeč. Zažil si něco podobného, poprvé se v dresu národního týmu prosadil až v jedenáctém utkání, což byl do Pekhartova počinu rekord. „Taky mě to tehdy trápilo. Kluci v kabině si mě v dobrém dobírali: Kdy se konečně trefíš, tady každý střílí góly,“ směje se při vzpomínce. Jeho moment přišel v květnu 1998 v Korejské republice – po 440 minutách.
Co by měl udělat Pekhart, aby se prosadil a zároveň ukončil čtyři zápasy Česka bez gólu? Základem je větší kreativita a lepší podpora záložní řady, která například v první půli duelu s Finskem nechala třiadvacetiletého útočníka odříznutého na hrotu a prakticky mu nepřipravila větší šanci.
Současní forvardi to mají těžší než během éry Kollera či Lokvence, kdy se Češi chlubili špičkovou zálohou, což potvrzuje i druhý jmenovaný. Na druhou stranu připouští, že i samotný Pekhart může pro gólový zápis udělat víc.
„Když už balony do vápna přijdou, musí se o ně útočník víc poprat, což platí i o Tomášovi. Klidně i za cenu nějakého faulu, aby obránce věděl, že tam nějaký útočník vůbec je. Musí pro to udělat maximum, v některých zápasech se mi nezdálo, že by tam od něj bylo sto procent,“ rozebírá situaci autor čtrnácti reprezentačních branek.
Lokvenc je přesvědčen, že v některých zápasech, minimálně jako proti Maltě, by prospěla hra na dva útočníky. Podobně to cítí i Pekhart. „Myslím, že by to bylo lepší, i když je to těžké, v Evropě teď skoro všichni hrají s jedním hrotem,“ prohlásil v nedávném rozhovoru pro Prager Zeitung s tím, že v Norimberku mu v minulé sezoně velmi pomohla podpora záložníka Didaviho. „Kdybychom takhle hráli v reprezentaci, měli bychom skvělý systém.“
Za trenérem s tím prý ale nepůjde. „Jsem mladý hráč, nemůžu prostě přijít do jeho kanceláře a navrhnout mu, abychom hráli na dva hroty. To je vyloučeno.“ Proti Maltě dostane Pekhart 17. pokus. Měl by ho s podporou spoluhráčů využít. Kdy jindy, než proti 153. týmu na světě?
