Český tým ustál krizový moment, v Arménii zvítězil 3:0. Jak se však prezentoval herně? Deník Sport tentokrát oslovil tři experty, kteří zhodnotili hru jednotlivých řad. Vysvědčení vychází pro Bílkovu partu příznivě, zápas na horké půdě se týmu povedl.
OBRANA: Problémy byly jen při brejcích
„Myslím, že obranné kvarteto zvládlo zápas solidně. Do problémů se dostalo prakticky jen během prvního poločasu. A to většinou jen kvůli zbytečným ztrátám spoluhráčů na útočné polovině. Arménci mají dopředu kvalitu, ač se to možná někomu nezdá. Jsou pohybliví, do otevřené defenzivy byli nebezpeční.
Hlavně v prvních pětadvaceti minutách, kdy jsme udělali hodně nevynucených ztrát, to pak mají obránci vždycky těžké. Navíc čeští stopeři nejsou až tak závratně rychlí, vzniká tudíž problém, pokud proti nim stojí rychlí útočníci. Ten arménský však mimořádně nebyl.
Největší šanci měli domácí poté, co se Movsisjan obtočil na malém vápně kolem Michala Kadlece. To je pro obránce složitá situace, je to o kvalitě protivníka, vy musíte být navíc opatrní. Postavení Kadlece ale možná mohlo být o něco lepší.
Jinak pokud domácí hráli vzduchem nebo šli postupným útokem, kluci vzadu to v pohodě vyřešili. Z taktického hlediska měl za úkol vyplňovat prostor před stopery Tomáš Hübschman, což se mu dařilo, vybojoval spousty balonů.
V prvním poločase vznikly naše nejnebezpečnější akce poté, co zaútočili krajní beci, jednou Gebre Selassie, podruhé Limberský, po přestávce chodil dopředu spíš už jen Limberský. Celkově bych to ale ještě viděl z jejich strany na větší podporu ofenzivy.“
Bohuslav Pilný, někdejší obránce Liberce
ZÁLOHA: Hübschman? Klíčový hráč jako Rosický
„Když jsem viděl základní sestavu, byla záložní řada, jak má podle mě být - tedy s Tomášem Hübschmanem jako defenzivním záložníkem. Má ohromné zkušenosti, neopouští svůj prostor, je obrovsky zodpovědný. Zrovna on mi proti Dánsku na hřišti strašně chyběl, stejně jako na EURO v zápase s Ruskem. Tomu prostě nerozumím, nevzpomínám si totiž, že by někdy v minulosti zahrál nějak hrozně, odvádí konstantní výkony.
Dokonce si troufnu tvrdit, že je pro naši defenzivu stejně klíčový, jako Tomáš Rosický pro ofenzivu. Záložník Šachtaru Doněck prostě nesmí v sestavě chybět, patří do ní!
Záměrem zřejmě bylo získat střed hřiště, což se podle mě podařilo. Kromě jednoho brejku po standardce jsme ho měli tak na 80 procent pod kontrolou.
Přiznám se, že nejsem zrovna milovník Jardy Plašila, ale v Arménii hrál také dobře. Neustále v pohybu a jednoduše. Vladimír Darida podle mě hrál spíš zleva, aby mohl spolupracovat s Davidem Limberským, znají se z Plzně. A Plašil zase otvíral prostor pro Thea Gebre Selassieho.
A Rosický? Zásadní hráč pro fungování týmu. Zaujalo mě, že byl prakticky pořád připravený přijmout přihrávku, neustále se nabízel, ve čtyřech z pěti případů ji opravdu dostal. To ostatním klukům hrozně pomáhá. Celkově musím říct, že se mi tentokrát hra zálohy líbila.“
Josef Němec, bývalý ligový útočník
ÚTOK: Vydra se mi skutečně moc líbil
„Vyhrálo se 3:0, takže by se mohlo říci, že útočná fáze byla dobrá. Já však říkám ale... Na vyložené šance jsme totiž Arménce moc nepředčili. My jsme ale ze čtyř dali tři góly, takže produktivita výborná. Až úžasná. Právě ve využívání příležitostí vidím ten největší rozdíl.
Nejen u útočníků postrádám odvahu a schopnost vyhrávat souboje jeden na jednoho, přejít přes protihráče, vytvořit přečíslení. Většinou se naši hráči snaží akci vykombinovat, rozehrávají do stran i dozadu, málokdo to vezme na sebe a jde do rizika, která však přináší při zdařilém provedení účinek.
Matěj Vydra to při druhém svém gólu dokázal. Obešel skvěle arménského obránce, neukvapil se a celou akci s přehledem zakončil. Na svůj věk to provedl chladnokrevně. Moc se mi to líbilo. Při prvním zásahu pak prokázal, jak se při zakončení hlavou v anglickém prostředí náramně zlepšil. Vytáhl se po míči a přesně zamířil.
David Lafata hrál svoji typickou hru: bojoval, nabízel se, vracel se pro míče. Měl také jednu šanci, tu však na rozdíl od Vydry nevyužil - pálil přímo na brankáře. Měl to ovšem těžší, přebíral míč zezadu, točil se mu. V danou chvíli nejspíš udělal, co se dalo. Nevyčítal bych mu to.
U útočníků nesmírně záleží, koho mají za sebou, jak jim záložníci připraví akce. Aby pořád nemuseli chodit do soubojů, aby se mohli soustředit na zakončení. Takových přihrávek, jakou dostal od Tomáše Rosického při třetím gólu Daniel Kolář, by mělo být rozhodně více.“
Václav Mašek, vicemistr světa 1962
