Spekulace o odvolání trenéra Michala Bílka, zakleté domácí zápasy i hvězdy bez formy. Na co se bude vzpomínat nejvíc ve zpackané kvalifikaci na mistrovství světa? Deník Sport vybral šest bodů, které symbolizují marný boj Čecha a spol. o místo mezi světovou elitou.
Výkony bez šmrncu
Nevyhrávali, a co hůř – častokrát se na zápasy českých reprezentantů dalo koukat jen za předpokladu, že jste výrazně slevili z představy o dokonalé fotbalové zábavě. Remízy v Dánsku a s Bulharskem, domácí porážky s Dánskem a Arménií. To všechno bylo trápení.
Dohromady Čech a spol. odehráli v celé kvalifikaci pouze 7 opravdu povedených poločasů. Nejvíc se jim povedl ten druhý v březnu v Arménii, během něhož nastříleli tři góly. Většinou ale české hře něco chybělo. Kvalitní nadstavba, náboj, šmrnc. Až příliš často to byla jen hra na náhodu.
Dobře to ostatně vystihuje i počet střel, které Češi vyslali na soupeřovu branku. V devíti zápasech jich deník Sport napočítal 49, což dělá slabý průměr 5,4 střel na zápas. A když odečteme utkání s Maltou, klesne průměr dokonce na 4,5 střel.
Padne Bílek? Ještě ne… Tak přece!
Stal se z toho takový evergreen, že už se tomu podřídil i on sám. Kouč reprezentace Michal Bílek měl sice za sebou relativně úspěšné EURO 2012, jenže prakticky od prvního utkání v Dánsku se řešila jeho budoucnost. Bude odvolán? Ustojí tápání svého týmu?
Pod drtivou kritikou se ocitl hlavně loni v říjnu po nezáživné remíze s Bulharskem. V následujícím přáteláku se Slovenskem musel vyhrát, aby obavy z vyhazovu rozehnal – a přesně to i udělal. Po dalším vítězství v Turecku však přišlo opět selhání s Dánskem, po kterém se židle pod Bílkem rozhoupala znovu.
Šéf FAČR Miroslav Pelta ale trenéra podržel a jako argument si vzal následující výhru v Arménii. Rozuzlení turbulentní Bílkovy éry u národního týmu přišlo až po porážkách s Arménií a Itálií v září, kdy Bílek sám rezignoval.
Rosický jako na houpačce
Byla to kvalifikace, kterou si Tomáš Rosický moc neužil. A fanoušci si zase neužili jeho. Největší hvězda týmu odehrála sotva polovinu zápasů. A reprezentace bez svého klíčového hráče trpěla. Tak jako vždycky. Rosický kvůli zranění z evropského šampionát zmeškal celou podzimní část a s ní i první tři zápasy. I když se pak na jaře vrátil, ani pak se na něj nedalo spolehnout stoprocentně.
Český kapitán kvůli svalovému zranění proseděl na lavičce i většinu březnového utkání s Dánskem, bez problémů vlastně odehrál jen tři zápasy – doma s Itálií a oba duely s Arménií. V září kvůli zranění nedohrál utkání v Itálii a Češi pak ztratili vedení 1:0 a prohráli.
Konec kvalifikace pak byl symbolický – Rosický se stále ještě necítil stoprocentně fit, a proto požádal vedení týmu, aby nebyl nominovaný. Bude si muset národní tým zvyknout, že už to lepší nebude?
Nenahraditelné domácí ztráty
Šanci na Brazílii ztratil národní tým doma, což přiznával jak trenér Michal Bílek, tak samotní hráči. Bilance z utkání před vlastním publikem byla opravdu tristní, z pěti zápasů vytěžila reprezentace pouhých pět bodů za jedinou výhru nad Maltou (3:1) a dvě bezbrankové remízy s Bulharskem a Itálií. Dánsku podlehla 0:3 a Arménii 1:2.
Asi nepřekvapí, že je to nejhorší domácí bilance za posledních pět kvalifikačních cyklů. I v té předchozí – o EURO 2012, v němž hráli Češi doma jen čtyřikrát – získali o bod víc než nyní. A kdeže pak jsou v souvislosti se současnou bídou kvalifikační zisky z bojů o MS 2006 či EURO 2008, z nichž týmy vytěžily doma shodně 15 bodů (z šesti zápasů).
Hvězdy z EURO 2012 bez formy
Už v závěru předchozího kvalifikačního cyklu vlétli do národního týmu hráči jako Petr Jiráček, Theo Gebre Selassie či Václav Pilař a později patřili i k hlavním oporám výběrů trenéra Michala Bílka na evropském šampionátu.
Jenže po něm šla jejich forma dolů. Jiráčka, jemuž bývalý reprezentační kouč chvílemi až bezmezně věřil, zatím neoživil ani přestup do Hamburku, Gebre Selassie si zvykal v Brémách na bundesligu. Stejně tak na startu této sezony rozhodně neoplýval dobrou formu a nyní nastupuje do utkání Werderu jen jako střídající. Velkou smůlu měl Václav Pilař, který se loni v srpnu zranil a od té doby stále ještě neodehrál soutěžní utkání. Na levé straně zálohy hodně chybí.
Góly a výhry jenom proti outsiderům
Z devíti zápasů, v nichž ještě Česko drželo větší či menší naději na postup nebo baráž, se týmu podařilo zvítězit jenom třikrát. A to pokaždé proti nejslabším dvěma týmům kvalifikační skupiny, tedy proti Maltě (2x) a Arménii (1x).
Obdobná statistika platí i pro vstřelené góly. Ve zmíněných devíti utkáních nastřílelo 12 gólů, jenže plných 11 z nich opět jenom do maltské (7) či arménské (4) sítě. Zbývající trefu, která navíc nepřinesla ani bod, si tým připsal proti Itálii.
Jak dát gól Dánsku nebo Bulharsku, na to tým nepřišel. Je to tristní bilance. Přitom nejde mluvit ani o střelecké smůle – mužstvo se především v útočné fázi nebývale trápilo, do šancí se příliš nedostávalo. Nebyly vidět naučené kombinace vedoucí k příležitosti, tým si nepomohl ani při standardních situacích.
