Už před výkopem finále Ligy národů bylo jasné, že letošní titul zboří zavedené pořádky. Vrátí se Španělé částečně na trůn pomyslného krále Evropy, nebo se Chorvaté dočkají své první vysněné trofeje? První slovo platí, Španělsko si v Rotterdamu připsalo primát na reprezentační úrovni poprvé po jedenácti letech, když v roce 2012 slavili titul mistrů Evropy. 120 minut fotbalového mejdanu tentokrát gól nepřineslo. Rozhodnout tak musela až šestá série pokutových kopů.
Nejprve se v nedělním odpoledni odehrál bronzový předkrm, ve kterém Itálie zdolala v Enschede domácí Nizozemce 3:2. Kdo čekal, že finále bude rovněž bohaté na góly, pletl se. Bylo patrné, že oběma celkům jde o hodně. Více ze hry sice mělo Španělsko a míče mnohdy létaly proklatě blízko kolem brány Dominika Livakoviče, přesto se gólu fanoušci na stadionu De Kuip, kde hraje domácí zápasy Dávid Hancko s Feyenoordem, v základní hrací době ani v prodloužení nedočkali.
Rozhodnout musely až pokutové kopy. V tu chvíli by si asi většina fanoušků vsadila na Chorvaty, kteří jsou za poslední roky pověstní tím, jak dobře penaltovou loterii zvládají. Jenže tentokráte se mistr v řemesle přepočítal. Za Chorvaty nejprve pohořel Lovro Majer, ale zápletka ještě byla na světě, když poslední penaltou mohl rozhodnout Aymeric Laporte, jenže tlak neustál a dal šanci Chorvatům. Hned po něm však selhal Bruno Petkovič a Dani Carvajal, Modričův spoluhráč z Realu Madrid, už další šanci chlapcům z Balkánu neposkytl. Titul se tak stěhuje znovu po čtyřech letech na Pyrenejský poloostrov. Tehdy se totiž radovali Portugalci.
Španělé tak částečně navázali na svou zlatou šestiletku z období 2006-12, kdy vyhráli mistrovství světa a dvakrát Euro. Od té doby se hledala nová tvář španělské kopané a taky generace, která by na jména jako Xavi, Iniesta, David Villa, Puyol či Casillas navázala. Povedlo se, byť Liga národů může být leckým stále nedoceněnou soutěží.
Zatímco Španělé prožívali triumfální radost, fotbalová Evropa skrze kamery pozorovala nadmíru také jednoho z poražených. Chorvatský kapitán Luka Modrič to nedokázal. Nedotáhl populární šachovnicové dresy k velké mezinárodní trofeji. Přitom to bylo potřetí tak blízko, ale už to vypadá, že tahle silná parta kolem záložníka Realu Madrid prostě na fotbalový grál nedosáhne.
| Jméno | Věk | Zápasy | Góly |
|---|---|---|---|
| Luka Modrič | 37 let | 166 | 24 |
| Ivan Perišič | 34 let | 127 | 33 |
| Domagoj Vida | 34 let | 101 | 4 |
| Andrej Kramarič | 32 let | 85 | 24 |
| Marcelo Brozovič | 30 let | 87 | 7 |
Je mu 37 let a už před „final four“ Ligy národů se spekulovalo, zda to nebude rozlučka Modriče s reprezentačním dresem. „On se rozhodne sám, to je fér. Potřebuje čas na odpočinek, aby se vše ustálilo a měl čistou mysl. Teď pro něj není jednoduché se rozhodnout, ale přál bych si, aby zůstal, všichni si přejeme, aby zůstal,“ řekl trenér národního týmu Zlatko Dalič po dalším hořkém finále na adresu svého kapitána. „Zbožňuju ho a osobně bych byl rád, aby hrál co nejdéle,“ vysekl kapitánovi soupeře poklonu španělský kouč Luis de la Fuente na tiskové konferenci.
Rodák ze Zadaru je rekordmanem národního týmu v počtu startů. Má jich na kontě 166 a nasázel v nich 24 gólů. Už dávno tak překonal další chorvatskou legendu Darija Srnu, který si poslechl hymnu v chorvatském dresu před utkáním ve 132 případech.
Španělský úspěch byl nezpochybnitelný, přesto se vše alespoň částečně točilo kolem Modriče. Španělský útočník Joselu, který je letní posilou Realu Madrid, se na svého nového spoluhráče evidentně těší. „Modrič je hráč, který je hoden následování. Ukázal některé hodnoty, které reprezentují nás všechny. Je vzorem pro děti i profesionální sportovce. Doufám, že se od něj v Realu ještě něco naučím,“ řekl útočník, který ve 33 letech prožívá nejlepší okamžiky své profesionální kariéry.
Chorvaté zaplnili ochozy v Rotterdamu ve velkém a takřka hned po utkání vyvolávali jméno svého krále s dovětkem, aby zůstal. Sám Modrič mlčel, nebyl logicky tak upovídaný jako po úspěšném semifinále proti Nizozemsku, ale před finále odpovídal na dotaz, zda půjde o jeho poslední duel v reprezentaci a nechal fanoušky v naději. „Vždy mě bavilo hrát za národní tým. Není to proto, že teď mohlo jít o moje poslední vystoupení. Každý zápas i trénink je radost. Dokud cítím, že mohu pomoci, není důvod, abych tady nebyl.“
Sestavy
Domácí: Livaković – Juranović (112. Stanišić), Šutalo, Erlić, Perišić – Modrić /C/, Brozović, Kovačić – Pašalić (62. Petković), Kramarić (90+1. Majer), Ivanušec (78. Vlašić).
Hosté: Simón – Navas (97. Carvajal), Le Normand (78. Fernández), Laporte, Alba /C/ – Rodri, Ruiz (78. Merino) – Asensio, Gavi (87. Olmo), Pino (66. Fati) – Morata (66. Joselu).
Náhradníci
Domácí: Ivušić, Labrović, Vida, Sosa, Stanišić, Barišić, Majer, Beljo, Petković, Musa, Vlašić
Hosté: Raya, Arrizabalaga, Fran García, Fernández, Carvajal, Zubimendi, Olmo, Canales, Merino, Fati, Rodrigo, Joselu
Karty
Domácí: Petković
Hosté: Gavi, Fernández, Rodri
Rozhodčí
Zwayer – Lupp, Achmüller (GER)
Stadion
Stadion Feijenoord 'De Kuip', Rotterdam
Návštěva
51 577 diváků
