Černého zlomila atmosféra v Edenu: Strašidelné, tohle nemůžeme dopustit
Patřil k nejlepším na hřišti, výrazně přispěl k české výhře 3:2 v Lize národů nad Ukrajinou. V šikovném křídelníkovi Václavu Černém (26) se ale mísily emoce. V rozhovoru po utkání ze sebe sypal bezprostřední pocity. Skoro se klepal, když odpovídal na dotazy ohledně atmosféry, jaká panovala v úterý večer v Edenu. Lidé totiž v drtivé většině přišli fandit Ukrajině, domácí Česko vypadalo jako hostující mančaft. „Strašidelné,“ soukal ze sebe jeden z hrdinů zápasu.
Jaké byly ty tři dny po průšvihu v Tbilisi, než jste vkročili do zápasu s Ukrajinou?
„Byla tam hořkost po zápase v Gruzii, která samozřejmě byla na místě. Je možná i dobře, že bylo málo času do dalšího zápasu. Bylo to o tom se na to připravit, oklepat se a držet v týmu soudržnost, jít do zápasu co nejlépe připravený. To se nám jednoznačně povedlo.“
Oddychli jste si?
„Je to spíš nakopnutí do budoucna, že se to u nás nikam neztratilo. Kvalita i nebezpečnost, touha po vítězství tam pořád je.“
Možná i lepší nálada.
„Nálada před zápasem nebyla ideální, něco jsme si řekli, jak se chceme prezentovat. Můžeme mluvit o lehkém napravení.“
Co jste si konkrétně řekli?
„Nepůjdu do detailu, ale hlavně ukázat jinou tvář. Ukázat tvář, kterou tenhle tým může mít, prodat kvalitu, jakou má. Nějakým způsobem to ukázat lidem, i když jich tady na stadionu bylo málo. Ale věřím, že u televize jich bylo víc, co se koukali… Snad má smysl nám fandit, viděli, že můžeme odehrát dobré a kvalitní zápasy.“
ZNÁMKOVÁNÍ Čechů po zápase s Ukrajinou si projděte ZDE>>>
Skoro to vypadá, že budete hrát v Lize národů šest zápasů venku. Není to pro vás jako pro patriota překvapivé zjištění, že na stadionu bouřili hlavně fanoušci Ukrajiny?
„Je a doufám, že třeba i tímhle zápasem se to zase trošku nakopne a začneme být národ, který bude chtít jít na fotbal a bude se na něj chtít koukat. Moc dobře si uvědomuju, že to pro lidi je náročné a nebylo to v poslední době kolem nás pozitivní. Ale přece tohle už v životě nemůžeme dopustit, aby se stalo na pražském stadionu to, co se dneska stalo. Je mi úplně, ale úplně jedno, jak se na mě bude kdo dívat. Ale tohle je strašidelné.“
Přece se dalo čekat, že vzhledem k tomu, kolik je v Praze Ukrajinců a jaká byla kolem týmu atmosféra po prohře 1:4 v Gruzii, že jich přijde na stadion hodně.
„To je přece jedno. Přece nemůžeme dopustit, aby se takhle lístky prodaly. Jak tohle můžeme dopustit? To raději budu hrát na prázdném stadionu.“
Na plném stadionu se hráč hecne, ať tribuny fandí komukoliv…
„Tohle je český nároďák a my jsme v Praze. Všichni jsme viděli, jak to vypadalo. Strašný.“
Jste naštvaný?
„Jsem.“
Takže jste to ze hřiště hodně vnímali?
„Na hřišti se od toho nějakým způsobem odprostíte, ale tohle prostě nejde.“
Co můžete jako hráči udělat, abyste fanoušky přilákali na svou stranu?
„Musíme být tým, který je atraktivní, který hraje lepší fotbal, bude se lépe prezentovat a budeme vyhrávat. Moc doufám, že se tohle změní. Pak má český fotbal na to jít výš. Tohle by se jinde nestalo, to vám tady říkám.“
Jste aspoň rád, že jste byl na hřišti a přispěl dobrým výkonem k výhře?
„Byl jsem aktivní a u důležitých momentů, v první půli skoro u všech. Jsem za tohle moc rád.“
Je tohle správný krok do budoucna?
„Tohle už není otázka na mě. Na mě je to, abych, když jsem povolaný a jsem na hřišti, podal maximální výkon, co nejvíc kvalitní, tohle se snažím dělat.“
Co jste říkal na dva góly Pavla Šulce?
„V prvním případě byl na správném místě, jinak si myslím, že by to byl můj gól.“
Šlo to do brány?
„Nevím, za mě asi jo, ale hlavně je to jedno. Byl tam a dal gól. Ten druhý trefil nádherně. Vím, jaké je dát dva góly za nároďák. Je to nádherné a zaslouží si to.“
