Analýza české hry: top parametry ještě nemá. Krejčí? Oběť zónového chaosu
První místo ve skupině B1 Ligy národů je hezké, hlavně s výhledem na místo v baráži o budoucí mistrovství světa. Ale propadnout pocitu, že hra českého národního mužstva má parametry pro top scénu a že o výhru s Ukrajinou ho připravila penaltová nešikovnost Ladislava Krejčího, by bylo naivní. Fotbal v podání týmu Ivana Haška zatím stačí jen na albánské balení.
Špičková mužstva (klubová i reprezentační), s nimiž by se měla česká reprezentace chtít měřit, spojuje, že opakovaně v jejich hře vidíte zažité principy celoplošné týmové hry. Když si pustíte jakýkoli zápas Manchesteru City nebo mistrů Evropy ze Španělska, vybafne na vás jejich fotbal. Liší se jen kvalita provedení, protože hráči nejsou roboti, aby se nacházeli každé utkání v nejlepší formě.
České národní mužstvo zatím jistotu jasně viditelných pilířů v neděli, ve středu i v pátek nenabízí. V duelu s Albánií naznačilo, že by mohlo také hrát intenzivní celoplošný fotbal, jenže o tři dny později na to nenaváže.
„K vítězství jsme byli asi blíž. Měli jsme vyšší xG, víc šancí,“ prohlásil Ivan Hašek po plichtě s Ukrajinci. Nebyla to pravda.
