Pořád má v sobě hořkost z vyřazení ve skupině EURO U21 v Gruzii a v Rumunsku. Ani procházka do lesa na hřiby Jana Suchopárka (53) neobšťastnila. Smaženice nebude. „Našel jsem jednu houbu,“ informoval kouč „lvíčat“, která si v posledním utkání s Izraelem (0:1) zpackala celý turnaj. Pod palbu kritiky se dostal i trenér, ani s odstupem času by však základní sestavu nepostavil jinak.
Jak se srovnáváte s předčasným koncem na evropském šampionátu, kde jste měli skupinu krásně rozjetou na postup do play off?
„Zklamání je velké. Třetí zápas kvalitní nebyl, to je jednoznačné. S časovým odstupem jsem si Izrael vyhodnotil. To utkání bylo hodně ovlivněné psychickým nastavením některých hráčů. Odvaha tam nebyla, i když ji vyžadujeme. Bohužel se to nepovedlo. S hráči jsme se bavili, některé důvody mi sdělili. U některých z nich se opakují. Někdy stačí jedna nepovedené akce a jsou pět, sedm, deset minut nepoužitelní. Na tak rozlehlém stadionu navíc těžko můžete dát do koučování některé věci. Napsal jsem si z toho poznámky i směrem do další práce s klukama, kteří pokračují v nové jednadvacítce.“
Jaké konkrétní důvody vám hráči řekli?
„Ve stěžejních zápasech se to opakuje. Třeba v baráži na Islandu, kdy jsme se nechali v posledních deseti minutách zatlačit. I když jsme měli předtím hru ve své moci, zalezeme a začneme hrát úplně jednoduše, ačkoliv na nás soupeř úplně netlačí. To bylo stejné i s Izraelem. Proti němu jsme měli lepší organizaci, protivník nám otevřel nějaká okénka. Ale my jsme nebyli schopní vybrat správné řešení finální fáze. Ty situace jsme řešili špatně. Přitom bylo nasnadě, abychom je i na základě tréninku využili. Až v závěru utkání se nám několikrát podařilo přejít jeden na jednoho a vytvořit si například standardky.“
Vy jste vzal porážku na sebe. Prohlásit jste, že jste zápas prokaučoval. Máte pořád stejný pocit?
„Určitě bych neměnil základní sestavu. Je pravda, že střídání mohlo být trošku jiná. Mohl jsem dát do hry kluky, kteří měli větší emoce. Já jsem to vzal v pozápasových emocích na sebe. Takhle jsem to cítil a vyjádřil se tak. Ale tvrdím, že taktika byla správná a dobrá, byť se o tom může polemizovat. Určitě jsme nechtěli bránit. Naopak hrát aktivně, trpělivě. Soupeř na nás netlačil, nechával nás popojít. Jejich špičkový hráč Gloukh se do nějaké šedesáté minuty k ničemu nedostal. Své přednosti ukázal, až když se hra otevřela. Pak dostal prostor, což bylo dané tím, že už jsme honili výsledek.“
Přiznáte, které hráče jste šetřil kvůli hrozbě druhé žluté karty a případné stopce pro čtvrtfinále?
„To se týkalo jednoho, dvou hráčů. Pavla Šulce, který šel do hry ve druhém poločase. A Lukáše Červa, který jel předtím nadoraz. V utkání s Německem střídal před koncem kvůli křečím a předtím měl zdravotní problémy. Venca Sejk odevzdal proti Německu výborný výkon, hrál celý zápas. Ale posledních deset minut vypadal trošku jako Gordon (útočník Anglie) proti Portugalsku. Prakticky nemohl ani chodit… Ale ostatní hráči, kteří nastoupili proti Izraeli, taky měli kvalitu. Ukázali to proti Anglii i Německu.“
Tak proč to tedy nešlo proti relativně nejslabšímu sokovi?
„Hráči mohli být na útočné polovině odvážnější. Řekl bych, že chyběla kvalita u krajních obránců. Adam Gabriel odehrál obě předchozí utkání celá, měl plnou zátěž. Michal Fukala podal výborný výkon s Německem, s Izraelem to už bylo horší. Ale je to srdcař, dobrá duše týmu. Hráči vám samozřejmě neřeknou, že nemůžou. Budou chtít hrát vždycky. Víme z minulosti, že na turnaji je potřeba síly rozmělnit.“
Mohlo mít na výsledek vliv časné odstoupení stopera Martina Vitíka kvůli zranění?
„Mohlo. Ale myslím, že Tomáš Vlček, který naskočil za něj, odehrál velmi dobré utkání. V tomto nevidím důvod, proč jsme nebyli efektivní směrem dopředu. Hráli jsme tři utkání v sedmi dnech, síly docházely. Naše generace taky kdysi odehrála špatné zápasy. Prohráli jsme s Lucemburskem, na Maltě. Na to všichni zapomenou. Pamatují si, že jsme potom byli někde výš. Když hrajete s těmi nejlepšími, lépe se zkoncentrujete, je to motivace. Tihle mladí k tomu dojdou. Věřím, že i tahle zkušenost je do budoucna posune. Proti relativně slabším mají spíš obavu, že udělají chybu. V kádru jsme měli plno hráčů, kteří hráli v lize o padáka. Jediný tým, který si z toho udělal motivaci a nebál se hrát fotbal, byl který?“
Pardubice.
„Ano. Ty to vzaly za opačný konec.“
Nechyběl vám v kádru klasický úderný levonohý bek?
„My beky nemáme…Hrál tam jediný David Jurásek. Až v ročníku 2004 je Lucas Kubr, který hraje v Norsku (Bodo/Glimt). Na stoperu byl levák pouze Karel Pojezný. V určitých fázích jsme to museli při rozehrávce řešit odskočením Honzy Žambůrka do prostoru levého beka. Pak tam přišel Kryštof Daněk, který hraje občas halvbeka ve Spartě. Ale není to klasický levý bek a ani ho v současné době hrát nechce. Ale to kdysi nechtěl ani David Jurásek a je z něj dneska špičkový hráč.“
Vysvědčení českých hráčů za EURO do 21 let ZDE>>>
Nemělo význam tlačit na jeho účast?
„Brát ho z kádru áčka nedávalo smysl. Hrál na Fearských ostrovech, kde je časový posun, v přípravě na EURO s námi nebyl. Ten hráč je navíc nějak nastavený. A už patří do dospělého fotbalu. Tak to prostě je. Spolupráce s Jardou Šilhavým je výborná a věřím, že bude pokračovat. Není důvod, abychom filozofii měnili. To, že nám to nepřineslo třeba větší kvalitu na levém obránci, neznamená, že jsme ty zápasy odehráli kvůli tomu hůř. Za nominací si stojím.“
Neříkáte si nyní, že jste přece jen měl vzít do Gruzie kreativního záložníka Michala Ševčíka z Brna, novou posilu Sparty?
„Ne.“
Který z hráčů z EURO má potenciál prorazit do velkého evropského fotbalu?
„Jednoznačně Martin Vitík. Nebo i Lukáš Červ, gólman Víťa Jaroš. U něj je to jen o tom, aby získal vhodné angažmá. Jeho rozehrávka, charakter a organizace hry jsou výborné. Uvidíme, co Adam Gabriel. Určitě je to zajímavý, pracovitý hráč. Možná by se hodil do bundesligy.“
Co dynamický křídelník Vasil Kušej?
„Musí dávat góly. U něj je to o vývoji. Před půl rokem hrával druhou ligu za Prostějov. Je taky zajímavý a jiní než hráči, které tady máme. Pozornost upoutají i Matěj Jurásek a Denis Višinský. Jsou dobří, nebojí se hrát. Věřím, že se do budoucna prosadí. V zahraničí máme, nepočítám-li brankáře, pouze Honzu Žambůrka. Zkušenosti a konkurence vám kvalitu zvedají. A také morál a sebevědomí, což bylo na Honzovi i proti Izraeli vidět. Nebyl to hráč, který by se schovával.“
Jsou v týmu hráči, kteří už by měli být dál?
„Je jich tam dost, ale jména si nechám pro sebe. Není fér to říkat veřejně, oni to vědí.“
Jaká bude nová jednadvacítka?
„Pokračuje sedm z dvaceti hráčů do pole, kteří byli na EURO. Takže více než třetina. Někteří další nebyli v závěrečné nominaci, třeba Michal Ševčík. Jsou tam další zajímaví hráči. Ale v příštím ročníku nemáme tak nadstandardní krajní obránce. Většinou je přetváříme z křídel. Bavíme se o metodice, kterou se snažíme dostat i do klubů. Ale zase budeme mít nadstandardní kluky směrem dopředu, dost kreativních levonohých hráčů, schopných vyřešit velmi dobře finální fázi. Zůstávají nám dva střední útočníci, další přicházejí. Variant je poměrně dost. Pokud postoupíme na mistrovství Evropy, bude to úspěch. Pak už se může stát cokoliv. Vezměte si, že letos jsou v semifinále Izrael a Ukrajina. To je velké překvapení.“
