Nabídky z ciziny? Nebylo tam bezpečno, říká Lavička. Kývl Lvíčatům
Zhruba tři měsíce bez práce byl fotbalový kouč Vítězslav Lavička poté, co skončil předčasně angažmá ve Spartě. Udělal si pohodu a užíval si klidu. „Lenošil jsem,“ přiznává s úsměvem Vítězslav Lavička. V pátek dopoledne byl představen jako nový kouč české jednadvacítky. Nový… Přichází podruhé, u týmu působil už v letech 2007 a 2008.
„Vzpomínám na to velmi rád, měli jsme dobře rozjetou skupinu, tým byl poskládaný soudržně. Směřovali jsme dobrou cestou,“ vybavuje si Lavička první působení u reprezentační jednadvacítky.
Tehdy vedl Lvíčata v osmi zápasech, z toho šest bylo kvalifikačních. Nasbíral v nich čtrnáct bodů a mladíky nasměroval na EURO. Na jaře 2008 ho ale přivábila Sparta. „Předčasně jsem tehdy skončil po domluvě se svazem a připouštím, že je to i jeden z těch důvodů, proč jsem se teď rád k jednadvacítce vrátil.“
Svého tehdejšího rozhodnutí opustit reprezentační výběr a přestěhovat se na Letnou nelituje. Byť na Spartě vydržel jen čtyři měsíce. „Nikdy jsem ničeho nelitoval, nikdy. I když to bylo krátké, i tak to byla dobrá zkušenost, která mi zase otevřela prostor dál,“ vysvětluje Lavička.
Mimochodem, stejný osud musel skousnout i teď. K jednadvacítce přichází po dubnovém vyhazovu z Letné.
„Žádnou zášť vůči klubu necítím. Potom, co jsem tam skončil, jsem přepnul do klidového režimu a věnoval se věcem, na které předtím nebylo tolik času. Víc jsem se věnoval rodině, zajeli jsme si na dovolenou. Ale fotbalová práce vám po čase začne chybět,“ vypráví Lavička, proč se rozhodl ukončit bezprizorní období.
Přiletěla mu nabídka z Liberce, přiznal také zájem z Austrálie, údajně se rýsovala i práce v Emirátech. „Nabídka Slovanu mě velmi potěšila, mám na něj krásné vzpomínky, ale nebyl jsem schopný mu cokoliv garantovat," vzpomínal na chvíle, kdy se rozhodoval o svém angažmá.
"Měl jsem možnosti jak z Česka, tak ze zahraničí, ty ze zahraničí byly lukrativní, ovšem byly z oblasti, kde v současné době není taková garance bezpečnosti a to byl jeden z důvodů, proč jsem nekývl. A další ten, že bych tam nebyl s rodinou,“ vysvětluje 52letý trenér.
