České Budějovice jsou pro něj osudové místo. Devatenáctiletý záložník Pavel Šulc tam dostal druhou ligovou šanci, z Plzně v Dynamu hostuje druhý půlrok. V pondělí se na Střelecký ostrov vrátí s českou jednadvacítkou, kterou čeká sedmý zápas kvalifikace na EURO proti Chorvatsku. Češi jsou první, Chorvati třetí. „Jsem moc rád, že se hraje právě v Budějovicích,“ říká Šulc spokojeně.
Ptát se, jestli to pro vás bude pikantní zápas, je asi zbytečné, viďte?
„Moc se těším, jsem zvyklý na hřiště i na prostředí okolo. Mám to v Budějovicích dost rád, jen mě mrzí, že u toho nebudou moct být fanoušci. Snad to zvládneme i bez nich.“
Už ve středu jste bez fanoušků zvládli restart kvalifikace v San Marinu, gólem jste pečetil vítězství 6:0. Byla vaše premiérová trefa v jednadvacítce drahá?
„Ani ne, kluci jsou hodní. První gól mě potěšil: sbírám v jednadvacítce starty a teď jsem začal sbírat i góly. Byla to trochu náhoda, ale jsem rád, že to tam spadlo.“
Hodilo se vám, že před důležitým zápasem s Chorvatskem můžete hrát právě v San Marinu, což je nejslabší tým vaší skupiny?
„Byli jsme rádi, že tenhle zápas můžeme před Chorvatskem odehrát. San Marino je slabší soupeř, ale my se kvůli pandemii deset měsíců neviděli... Byli jsme rádi za vítězství i za to, že si spolu zase můžeme zahrát.“
Přiblížili jste si postup na EURO? Po šesti zápasech jste neporažení a vedete svoji skupinu.
„Upřímně, tabulku moc nesleduju. Radši se soustředím na to, abychom postoupili. Ale k vaší otázce: záleží, jak zvládneme Chorvatsko. Pokud vyhrajeme, už bychom mohli být jednou nohou na EURO.“
Ještě k vaší lásce k Budějovicím: i kvůli ní jste v létě stál o pokračování v Dynamu?
„Vrátil jsem se po sezoně do Plzně s tím, že tam budu bojovat o místo. Když jsem se bavil s trenéry a panem Šádkem (generálním manažerem Viktorie Plzeň), řekli mi, že pro mě bude nejlepší jít ještě někam hrát. Jsem rád, že Budějovice projevily zájem a já se tam mohl vrátit. Fotbal v Dynamu se mi líbí: je to hodně o běhání a bojovnosti, presujeme, snažíme se hrát do kombinace… To je přesně pro mě.“
V jednadvacítce navíc máte budějovického spoluhráče, záložníka Filipa Havelku, a asistenta trenéra Jiřího Kohouta. Je to výhoda?
„Rozhodně. Loni na podzim mě právě trenér Kohout během kvalifikace v Chorvatsku oslovil s tím, jestli bych nechtěl jít do Budějovic. Pomáhá mi to: může dávat zpětnou vazbu trenérovi jednadvacítky Krejčímu, jak v Budějovicích pracuju.“
Nejspíš pracujete dobře: je vám devatenáct, přesto už hrajete za jednadvacítku. Mimochodem, nesníte už pomalu o áčku? Váš bývalý parťák z jednadvacítky Adam Hložek je teď s áčkem na prvním srazu.
„Takhle nepřemýšlím. Teď jsem v jednadvacítce a soustředím se na postup s ní. Rychlým progresem trochu překvapuju sám sebe, ale jsem za to rád. Loni na jaře mi trenér Kučera dal v Jihlavě šanci hrát druhou ligu, pak jsem se v Opavě posunul do první a teď mě pan Krejčí bere do jednadvacítky. Užívám si to.“
