Na tréninku spolu soupeří, kdo v soubojích přelstí druhého. V pondělí si to však David Zima a jeho spoluhráč ze Slavie Petar Musa mohou rozdat na ostro. Atleticky založený stoper v dresu české jednadvacítky, chorvatský střelec na straně druhé. „Bylo by to specifické. Míra agresivity a hecování bude jiná, než v klubu, kde se z různých soubojů ustupuje, aby se jeden z nás nezranil,“ předvídá devatenáctiletý obránce, jenž má čerstvě po debutu v dresu „lvíčat.“
Jak jste si užil debut v jednadvacítce?
„Bylo to něco zvláštního, ale jsem hlavně rád, že jsme to zvládli vítězně. Konkurence je v týmu velká. Záleží na trenérovi, jakou sestavu postaví. My hráči když dostaneme šanci, tak se s ní musíme popasovat a podat na hřišti maximální výkon.“
San Marino bylo na premiéru ideální soupeř, že?
„Máte pravdu. Bylo to zvláštní. Přirovnal bych to k tomu, kdybychom se Slavií hráli pohár s třetiligovým týmem. Soupeř byl vyhecovaný na každý souboj. Když nám překazil šanci a zakopnul míč do autu, ohromně se radoval. Nejdůležitější bylo, že jsme je poměrně brzy zlomili a pak už to bylo jednoznačné.“
Spolupráce se sparťanem Ladislavem Krejčím fungovala bez problému?
„Bylo to normální. Samozřejmě, že největší problém byl v sehranosti, protože jsem tu poprvé. Ale nezáleží, s kým hrajete. Jde o to se rychle sehrát. Je to oproti Slavii změna v tom, že tam spolu hrajeme dlouho, jsme na sebe zvyklí, v reprezentaci jsem s Láďou nikdy nehrál, tak je potřeba si zvyknout.“
V lize je Krejčí váš velký rival. Především v posledním derby v Edenu pil slávistům krev. Nemělo to nějakou dohru?
„Vůbec ne. Všichni moc dobře víme, jak to v tom zápase bylo, ale v reprezentaci jdou tyhle klubové záležitosti stranou. Musí se tu táhnout za jeden provaz, jinak nebudeme úspěšní. Třeba se k tomu vrátíme před dalším derby, znáte to, zápasy mezi Slavií a Spartou jsou vždycky vyhecované, ale nesmí se to tahat do národního týmu.“
Vyhecované to může být i v pondělí. Za Chorvaty nastupuje váš spoluhráč Petar Musa. Proběhlo něco před odjezdem na sraz?
„Samozřejmě. Ale vše bylo v přátelské rovině. S Petarem jsme dobří kamarádi, takže proběhla taková klasická hecovačka. Podrobnosti vám říct nemohu.“
Řekům vstřelil dva góly. Přenesl si formu z minulé sezony?
„Je to zabiják. Jakmile dostane ve vápně trochu prostoru, zakončení má skvělé. Na útočníka má vynikající fyzické parametry a jednou z něj bude velmi dobrý hráč.“
Dá se na tréninku ubránit?
„Ani jeden na sebe nechceme moc hrát, protože jsme stejně velcí i stejně silní, takže naše vzájemné souboje jsou o tom, kdo se rozhodne udělat první krok. Rozhodování v hlavě v tom hraje největší roli. Ale Petar se ubránit dá. (směje se)
Kdo vyhrává?
„Jak kdy. Radši bych to nehodnotil.“
V pondělí byste si to s ním mohl zkusit na ostro. Věříte si?
„Bylo by to specifické v tom, že nastoupíme na sebe jako soupeři a ne spoluhráči na tréninku. Míra agresivity a hecování bude trochu jiná, než v klubu, kde se z různých soubojů ustupuje, aby se jeden z nás nezranil.“
V devatenácti letech jste uspěl v obří konkurenci ve Slavii. Jak moc vám tento krok z mládeže Sigmy pomohl?
„Určitě jsem nyní na tom líp z pohledu fyzické připravenosti, a co se týká kvality tréninku. Ale ve Slavii hrajeme specifickým stylem. Ať už je to rychlost při práci s míčem, rychlost rozhodování v hlavě. Všechno je mnohem rychlejší a jako nováček se na to musíte adaptovat, chtít být nejlepší, protože jinak to není snadné.“
To vám může pomoci proti Chorvatům, kteří budou minimálně o dva stupně lepší než San Marino, ne?
„Možná i o čtyři stupně.“ (směje se)