Mucha před Zélandem: Nebojím se, věřím si
Výbornými zákroky posunul Slováky na šampionát do Afriky. A teď všichni od něj čekají, že týmu pomůže vychytat úspěšný vstup do turnaje. Ján Mucha, brankář, který před cestou do JAR přestoupil z Legie Varšava do Evertonu, to přijímá s klidem.
Když v závěrečném utkání kvalifikace za záda nepustil ani gól, televizní redaktor mu samou radostí líbal rukavice. „Důležitá byla ta radost a euforie, která z toho gesta vyzařovala,“ říká Ján Mucha krátce před vstupem do turnaje, na kterém ani on, ani jeho spoluhráči nikdy nebyli.
Máte ty rukavice schované?
„Jasně. Mám schované všechno. Kromě rukavicí i dres, trenky, stulpny. Prostě všechno, co patří k mojí výbavě.“
V jakých rukavicích budete chytat v utkání s Novým Zélandem?
„V těchto (ukazuje na žluté rukavice vedle sebe). Jsou speciálně vyrobené pro šampionát. Zvykáme si na sebe.“ (usmívá se)
Už se vám zdá o premiérovém zápase na mistrovství světa?
„Vůbec. Já nemám nikdy fotbalové sny. Jsem jako medvěd. Spím jako zabitý. Večer se natáhnu a ráno se probudím.“
Nikdy nemáte problém usnout?
„Ne, nevím o ničem, co by mě dokázalo tak rozhodit, že bych se na posteli převaloval.“
Pomáhá vám, když vás během zápasu sledují z tribuny blízcí?
„Velice. Cítím od nic velmi silnou podporu.“
Kdo bude v úterý v Rustenburgu na tribuně?
„Otec a bratr.“
Nebojíte se o jejich bezpečnost?
„Ne. Mám tady kamaráda, který tu už dlouho žije a postará se o ně.“
Dokdy si naplánovali pobyt?
„Předběžně do konce měsíce. Ale vůbec by jim, ani mně, nevadilo, kdyby se to protáhlo až do 11. července…“
Jste pověrčivý?
„Ne.“
Neplatí na vás tedy pátky třináctého nebo černé kočky přes cestu.
„Absolutně ne. Jen políbím tyče a pak chytám, dělám svojí práci.“
Máte aspoň nějaký předzápasový rituál?
„Hudbu. Při rozcvičce si ji pustím do uší a naplno se koncentruji.“
Co si pouštíte?
„To je různé. Ale hlavně to musí být dynamické. Je v tom hodně energie a života.“
Vyháníte tím i nervozitu z těla?
„Ne, já vůbec nervózní nejsem. Pro někoho je to možná nepochopitelné. Ale je to tak.“
Jak to děláte?
„Je třeba si věřit. Věřit ve vlastní schopnosti. Vím, že mám natrénováno. Cítím se dobře a také vím, že se ode mě čeká, že budu uklidňovat spoluhráče. Tak to přesně tak dělám.“
