Češi se trápí. Co bude dál? | iSport.cz
Pavel Hartman
13. října 2008 • 15:38

Češi se trápí. Co bude dál?

Trenér Petr Rada neskrývá své zklamání z prohry.
TOP VIDEA
Páník: Za stavu 1:0 jsme je měli uzemnit. Možná by byly dvě tři penalty...
Sparta - Zlín: Komický vítězný gól! Dočkal nedal penaltu, Jiráček si ale srazil míč do sítě, 2:1
VŠECHNA VIDEA ZDE

Situace je vážná, nikoli však zoufalá. To platí pro český tým po dvou zápasech kvalifikace MS. Ve středu musí proti Slovinsku naplno bodovat. Co je pro to třeba udělat?



1. Objektivně vyhodnotit porážku v Polsku
Brankář Petr Čech vylezl na Slezském stadionu po utkání z kabiny, a když se začal ohlížet za zápasem, tak spustil: „Bylo to jako v únorové přípravě na Kypru. My jsme hráli a oni dávali góly.“

Kapitán Tomáš Ujfaluši mluvil v podobném duchu. „V zápase jsme si vytvořili asi pět šancí a dali jeden gól. Nemůžeme čekat, že si proti vyrovnanému soupeři a navíc venku vypracujeme šancí ještě víc,“ upozornil.

Kdyby takové hodnocení převládalo, byla by to cesta ke zkáze. Je potřeba si nalít čistého vína. Češi jsou v jedné z nejlehčích skupin celé kvalifikace, los k nim už mohl být jen stěží přívětivější.

V sobotu se sice nejspíš postavili nejvážnějšímu konkurentovi v boji o postup, ovšem ne proti celku z evropské špičky. Poláci rozhodně nepatří mezi top mužstva.

Z EURO 2008 odjeli také po základní skupině. Přesto Čechy v mimořádně důležité bitvě přehráli. Rozhodně nevyhráli jen proto, že by byli lepší v koncovce.

5

Tolik zápasů v řadě už národní tým nevyhrál. Tak neúspěšnou sérii měl naposledy v roce 1992.



2. Zvolit správnou strategii
Na jednoho, nebo na dva útočníky? To bylo dilema kouče Petra Rady před utkáním v Chorzówě. Do poslední chvíle zvažoval, jaké rozestavení by mělo platit na soupeře. Nakonec sáhl po druhé variantě a ukázalo se, že to byla naprosto chybná volba.

Proč? Národní tým v posledních letech používá hru s pěti záložníky, a když se měl přeorientovat na „klasiku“ 4-4-2, tak tápal. Hlavně v součinnosti a vzájemné spolupráci mezi hráči.

Nejvíce to bylo patrné ve středové formaci, v níž Poláci měli ve výchozím rozestavení o jednoho muže navíc. Češi se s tím nevyrovnali. Trojice Šírl, Kováč, Plašil „plavala“. Pramenily z toho nebezpečné situace v české šestnáctce.

Vše se čítankově vybarvilo před úvodním gólem. Plašil s Kováčem se nechali přelstít jediným polským protihráčem. „Tohle by se stávat nemělo. Nebyl jsem se sebou spokojený,“ řekl Jaroslav Plašil, záložník Pamplony.

Tato a jiné chyby pramenily hlavně ze špatného postavení. Kdyby Kováč šel do zmiňovaného souboje z opačné strany, nemohl ho prohrát. U záložníka Spartaku Moskva se tento nedostatek objevuje v zápasech opakovaně, což znamená, že buď mu tohle z trenérů nikdo nevyčítá, nebo nemá na to, aby své chování změnil. Obojí je samozřejmě špatně.

3. Zapracovat na taktice
Musíme hrát směrem vpřed mnohem odvážněji než v Severním Irsku! Kolikrát tahle věta v době od souboje v Belfastu do utkání v Chorzówě padla. Ale skutečné činy jako by utekly do ztracena.

Rada sice početně posílil útok, jenže to bylo vše. Hra se dvěma útočníky se používá mimo jiné tehdy, pokud se chce tým snažit o vysunutý presink, nebo-li o napadání protivníkovy rozehrávky už na jeho polovině.

Právě po tomhle pohled na fotbal, který předvádějí Poláci, přímo volal. Větší síla Beenhakkerova týmu leží rozhodně v ofenzivě. Jakmile se šikovní a rychlí hráči pustí do kombinace, bývá už složité je zastavit. Vyprávět by o tom mohl třeba Grygera, který na hbitého Smolarka očividně nestačil.

Proto by slušelo, aby čeští hráči hned dotírali na polské zadáky a donutili je nakopávat dlouhé míče na hroty. Jenže nic takového se nestalo. „Měli jsme hrát víc presink,“ povzdechl si Ujfaluši. Proč ho Češi nehráli?

I na to je důležité si uvnitř reprezentace odpovědět. Polská defenziva totiž vůbec neoplývala pevností. Celý tým po ztrátě míče občas pomalu přepínal do obrany. Navíc levá strana polské defenzivní čtyřky neměla expresní rychlost.

Důkaz o tom podal například dlouhý Čechův výhoz do tohoto prostoru, po kterém Baroš snadno sprintoval sám na bránu. O to víc udivilo, že jen na lavičce zůstal ostrý pravý kraj Sionko, patrně nejrychlejší chlapík Radova výběru.

Beenhakker naopak rychlostní deficit ještě před přestávkou vymazal, když „šnečího“ beka Wawrzyniaka nahradil štírkem Krzynówkem, ač ten ve Wolfsburgu hraje na místě záložníka.

4. Vybrat ideální sestavu
Když se v sestavě objevilo jméno sparťana Slepičky, vyvolalo to okamžitě mezi experty i fanoušky šum. Letenský útočník totiž v lize nezáří. V derby ho jednoznačně zastínil slávistický kanonýr Necid. Toho Rada nepovolal.

„Chybějí mu ještě zkušenosti,“ vysvětlil. Slepičku, muže se třináctiminutovou reprezentační zkušeností a nevalnou aktuální formou, však zařadil nejen do nominace, ale přímo do základní sestavy.

Byl to drahý přehmat. Podobný příměr platí i pro Kováče coby defenzivní štít. Nebrání dobře a mnohdy zpomaluje přechod do útoku. Kvůli dvěma žlutým kartám utkání se Slovinskem vynechá. Že by se na hřiště v Teplicích dostal David Jarolím, který s Hamburkem vede bundesligu?

Jedno je jisté. Trenér Rada si už v dané situaci další křiklavé omyly nemůže dovolit.

Témata:  sport, fotbal, reprezentace
Skupina 2
Články odjinud


Články odjinud