Vacek: Já můžu říkat, co chci
Před recepcí fotbalové centrály na pražském Strahově vartují bodyguardi.
Přesto krátce po desáté hodině nastává v celé budově neklid. Vybuchuje totiž informační bomba.
„To snad není možné. Nikdo nevěřil, že by tohle mohli udělat,“ ozývá se potají z úst řadových svazových zaměstnanců.
Jsou zděšeni: právě se tichou poštou dozvěděli, že sedm z dvanácti mužů vyneslo do křesla reprezentačního kouče Františka Straku. „Tohle nikdo nečekal,“ notují si.
Jak k překvapení došlo? To zůstává za dveřmi. Novináři nesmí ani do vestibulu před nimi. „Tiskovka bude ve čtyři,“ hlásí Václav Tichý, ředitel svazové komunikace.
Po jedné odpolední opouští svazové sídlo první z „klíčové dvanáctky“, místopředseda svazu Jaroslav Vacek. Kuloáry se už předtím neslo, že zejména on měl „spískat“ Strakovo zvolení, byť se ještě v předvečer volby dušoval, že bude respektovat verdikt expertní komise, jež doporučila na lavičku Dušana Uhrina.
„Proč jste ještě včera říkal, že budete ctít doporučení expertní skupiny, a dnes jste ...“ Otázku, kterou dostává cestou k černému mercedesu, nenechá dokončit. „Já můžu říkat, co chci. No, já ji ctím,“ říká nakvašeně a nasedá do auta.
„Vy tady nebudete?“ zní další dotaz. „Já musím pracovat,“ hlásí Vacek. „Tak nám řekněte svůj názor,“ následuje výzva. „Když on mě nahrává, tak na to nejsem zvědavej. To ať si zkouší na někoho jiného,“ odsekává Vacek ze staženého okénka. „Já se vás normálně ptám,“ pokračuje konverzace. „Ale nahráváte si to,“ kontruje. Zavírá okénko a mizí do dáli.
Ven vycházejí další účastníci schůzky. „Někteří lidé jsou nepoučitelní. Stejnou
komedii, jakou předvedli při volbě Rady, jsou schopni zopakovat,“ ulevuje si Dalibor Kučera, jeden z pěti mužů, kteří hlasovali pro Uhrina.
„Neřekl bych, že bychom se s Radou spletli. Na angažování trenéra se vždycky dívám jako na sázku do loterie,“ kontruje František Hrdlička, člen opačného tábora. V tašce má Strakův koncept, ale před volbou ho nečetl.
A VY JSTE KDO?
„Pánové, tiskovka bude až zítra. Rozhodl o tom předseda,“ šokuje novinkou Tichý. Cože? Vždyť se přece volil reprezentační trenér! A kdo jiný by měl o všech podrobnostech ihned veřejnost informovat, když ne první muž tuzemského fotbalu? Předseda svazu Pavel Mokrý si však trvá na svém. Pár vět říká jen přes telefon.
Místopředseda Jiří Kubíček ovšem tiskovou konferenci neruší. Po pár minutách si bere řeč holohlavý muž v brýlích. „Vy jste kdo?“ táže se jej Kubíček. „Já jsem doktor Kramarič,“ dostane se mu odpovědi. „Jsem právní zástupce pana Starky, který mě poprosil, abych se téhle tiskové konference zúčastnil.“
Startuje ostrý dialog. Kramarič tvrdí, že Kubíček nemluví pravdu a má prý hovořit jen za sebe, nikoliv za výkonný výbor, protože k tomu nemá mandát. „Já jsem statutární zástupce svazu,“ brání se Kubíček.
Kramarič podniká protiútok. Zdůrazňuje, že Kubíček nemá právo na to, aby v prostorách svazu pořádal jakoukoliv konferenci. Na naléhání novinářů se podaří Kramariče přesvědčit, aby nechal místopředsedu svazu tiskovku dokončit.
TEN SÁL JSEM SI PRONAJAL
Kubíček zmiňuje, že Straka by měl vykonávat funkci až do valné hromady. V tom mu skočí do řeči člen výkonného výboru Václav Chvála: „Není to pravda, trenér má smlouvu na dobu neurčitou.“ Kubíček oponuje, že o ničem takovém nepadlo slovo.
V tom vpadá na scénu opět Kramarič. „Já jsem si před chviličkou v kanceláři doktora Petráska (právník ČMFS - pozn. red.) pronajal tuto místnost na tiskovou konferenci. Teď už ji mám pronajatou.“ Kubíček však tuto poznámku téměř nevnímá a Kramarič nakonec v 16 hodin a 43 minut definitivně opouští místnost.
Ne, tohle není absurdní taškařice, ale regulérní volba reprezentačního trenéra České republiky.
