PŘÍMO Z RUSKA | Přišel na hřiště v tmavém tričku, typicky si vytáhl trenýrky až někam k tříslům. Fotoreportéři mačkali spouště zuřivě rychle. Cvak, cvak, cvak. Na novinářské tribuně bylo náhle živo. Portugalsko se v tréninkovém centru Saturnu kousek za Moskvou připravovalo na středeční zápas s Marokem i s Cristianem Ronaldem, největší hvězdou světového šampionátu. Deník Sport na výjimečném setkání nemohl chybět.
Cesta z centra Moskvy ubíhá nečekaně svižně, taxikář jede po pětiproudé dálnici. „Vede až na Sibiř,“ prohodí jen tak mimochodem. Dobrá informace, ale naštěstí tak daleko základna Portugalska není.
Je kousek za stotisícovým městem Ramenskoje v Moskevské oblasti, zhruba třicet kilometrů jihovýchodně od centra metropole v Kratovu. Všude panuje klid, žádná hektika, na ulicích moc lidí nepotkáte.
Tréninkový kemp Portugalska leží stranou od středu města. V zalesněném přípravném středisku FC Saturnu Ramenskoje, osmého celku centrální třetiligové divize. Po Kratovu visí nápisy „Vítejte“ v několika světových jazycích, pod nimi loga světového šampionátu.
Po Portugalcích ani stopa. Až když řidič zadá do navigace přesnou adresu, trefíme se. V tu chvíli vás přepadne pocit, že jste přijeli do osady trempů. Všude vzrostlé borovice, na zemi písčitý podklad a kolem dokola vysoké dřevené ploty. Za nimi typické ruské „dači“. Luxusní i polorozpadlé. Prostě Putinova země plná paradoxů.
Kdyby u vchodu do areálu Saturnu nehlídali policisté, snad ho i minete. Nic extra nápadného, železná pojízdná vrata mají stejnou barvu jako plot. Po nezbytném průchodu bezpečnostními rámy chytám do ruky telefon a snažím se nacvakat pár fotografií. „No photo,“ ozve se přísný hlas.
Minu vodojem, na kterém se zub čas notně vyřádil, a za chvíli už stojím na malé tribunce jednoho ze tří tréninkových hřišť. Tři řady sedaček, hlasatelna, zábradlí. Obklopen borovicemi, z nichž jedna se povážlivě kloní k zemi, si připadám jak někde na vesnickém fotbálku. Chybí jen pivo a klobása.
Rozdíl je v tom, že na trávník přichází Portugalsko. A mezi posledními také on.
Ani jsem nemusel být příliš pozorný. Z rozjímání mě probral svižný cvakot fotoaparátů a halasný mumraj na tribuně. Několik novinářů sbíhá k zábradlí, v ruce telefony.
Ano. Autor báječného hattricku proti Španělsku se loudavě dostavil k tréninkové jednotce Portugalska. I když se ke mně za celých patnáct minut, které má novinářská obec tradičně k dispozici, nepřiblíží na víc než třicet metrů, stejně se snažím pár snímků také pořídit.
Ronaldo si stoupne kousek od středu hřiště, klábosí s jedním ze spoluhráčů a nejstarším členem realizačního tým. Trenky si vytáhne až někam k pasu. Na tu dálku dobré poznávací znamení. Zbytek mužstva opodál hraje bago, to Cristiana nechává chladným. Až za pár minut se poprvé pomazlí s míčem, udělá pár žonglů. A je to tady zase.
Cvak. Cvak. Cvak. Neuvěřitelná kadence. Kamery dvou desítek televizních štábů spokojeně vrčí.
Pak už si bere slovo trenér Fernando Santos, jenž před dvěma lety dovedl Portugalsko k největšímu úspěchu historie – trofeji pro mistra Evropy.
Třiadvacet chlápků se rozdělí na skupiny. Začíná jednoduché cvičení. Přihrávka a lehký několikametrový výklus. A tak několikrát dokola.
S postupem času se intenzita zvyšuje. Ronaldo nezkazí jediný pas, vše činí s neobyčejnou precizností, balon dokonale kontroluje, spoluhráčům ho lepí přímo na kopačky. Vypadá to jednoduše a nesmírně ladně. Za chvíli složí tělo na trávník, protáhne vypracované stehenní svaly. Je naprosto soustředěný, uzamčený ve své zóně. Totální profesionál.
Opouštím tribunu, vyhrazený prostor je u konce.
„Co se tady vůbec dělo,“ ptá se řidič Jevgenij před odjezdem do Moskvy. „Trénink Portugalska. I s Cristianem Ronaldem,“ odpoví jeden z českých kolegů. Jen povytáhne obočí, utrousí „da“ a nevzrušeně se chopí volantu. Fotbal není nic pro něj.
