Svět nedávno sledoval příběh běloruské atletky Krysciny Cimanouské, kritičky režimu prezidenta Alexandra Lukašenka, která se z olympiády v Tokiu odmítla kvůli obavám z represí vrátit do vlasti, ale našla azyl v Polsku. Jak odbojný je v Bělorusku fotbal? Staví se proti autoritářskému režimu, nebo působí spíš pasivně? Deník Sport situaci v zemi českého kvalifikačního soupeře zmapoval za pomoci bývalého záložníka Jevgenije Verevky.
Bělorusko dnes proti českému týmu nevyrukuje v plné síle a nemohou za to jen zranění. Dvaadvacetiletý útočník Ilja Škurin odmítá reprezentovat svou zemi, dokud bude u moci prezident Alexandr Lukašenko. Odsuzuje násilí, mučení a další nástroje, kterými autoritářský režim bojuje proti lidem, již se mu vzpírají. Mezi aktivními hráči je takový postoj spíš výjimečný, nadaný forvard má proto také problémy.
Škurin patří CSKA Moskva, ale v létě odešel hostovat do Dynama Kyjev. Kvůli bezpečnosti, pro vlastní dobro. Běloruská vládnoucí strana chtěla, aby se vrátil do vlasti. „Máme tu vojenskou povinnost, chtěli, aby šel na vojnu, kde by strávil rok. Ztratil by možnost pokračovat v kariéře na vysoké úrovni,“ líčí pro Sport bývalý běloruský profesionální fotbalista Jevgenij Verevka.
„Nemyslím, že je nejlepším běloruským hráčem, ale určitě je jeden z nejperspektivnějších. Hraje v dobrém klubu, má před sebou velkou budoucnost. V současné reprezentaci by hrál, patřil by mezi lídry. Podobného útočníka nemáme, je to velká ztráta,“ podotýká někdejší záložník, jenž působil v Bělorusku, Litvě nebo Moldavsku.
Verevka se nebojí o poměrech v Bělorusku promluvit. Říká věci tak, jak je vidí a cítí. Po loňských volbách, proti jejichž výsledkům probíhaly v zemi demonstrace, byl sám zadržen. Ve fotbale už se nyní neangažuje, kariéru mu brzy ukončilo zranění. Pak pár let dělal trenéra, ale nevydržel u toho.
„Nebylo to lehké. Do řízení fotbalu se dostávali lidé z armády, silových složek a bylo těžké tam pracovat, když měl člověk odlišný názor nebo když chtěl dělat něco podle sebe a ne podle státních zájmů,“ vysvětluje.
Sváteční návštěvy
Fotbal není v Bělorusku jedničkou. Všeobecně se ví, že prezident Lukašenko má rád hlavně hokej, který se těší daleko větší podpoře. Mocný muž, který je označován za posledního diktátora v Evropě, navštěvuje fotbalové zápasy jen svátečně.
Zemi vládne sedmadvacet let a vyrazil pouze na pár zápasů národního mužstva proti elitním evropským reprezentacím nebo na utkání BATE Borisov v Lize mistrů.