Po outsiderovi favorit. Česká reprezentace narazí po hubené výhře 1:0 nad Běloruskem zítra na belgického golema. Co ji čeká a čím může top evropské národní mužstvo zaskočit? Recept nabízí Verner Lička, renomovaný analytik a prezident české trenérské unie. „U Belgie máme jistotu, že víme přesně, do čeho jdeme. Oni soupeřům ukazují: Takhle to utkání budeme hrát. A stejně většinu přehrají. To je ta jejich síla,“ zdůrazňuje někdejší asistent stříbrné party z EURO 1996.
Herní schéma
„Po letošním EURO se hodně debatovalo o tom, jestli je výhodnější hrát na čtyři obránce nebo tři stopery. Řada týmů zvládla obojí. Anglie vycházela z rozestavení 4 – 2 – 3 – 1, ale byly zápasy, kdy skočila na 3 stopery. Dánsko jako jediné měnilo rozestavení i během zápasu z 3 – 4 – 3 na 4 – 3-3. Belgie se odlišuje. Hraje striktně vzadu na tři obránce a používá výchozí rozestavení 3 – 4 – 3, respektive v obranné fázi 5 – 2 – 3. Dva střední záložníci nikdy neopouštějí střed. To znamená, že křídelní prostory využívají výhradně křídla a beci. Halfbeci se nezajímají o zakládání akcí, zajímají se o řešení situací na posledních čtyřiceti padesáti metrech.
Belgie už byla z hlediska individuálních hráčských schopností a dovedností silná v minulosti, ale vždycky když se utkala se silným protivníkem, selhala, protože neměla ve hře pevný řád. Teď ho má. Vychází opravdu ze striktního schématu 3 – 4 – 3. Ale variabilnost hře dodává vědomá součinnost hráčů bez míče. O úspěchu totiž v současném fotbale nerozhoduje výchozí rozestavení, ale situační organizace hry.“
Kombinace
„Belgickému týmu nedělá problémy kombinace. Na mistrovství světa 2018 potřeboval v průměru třicet vteřin na gól od zisku míče. Teď už to bude více. Je to logické, neboť si to vyžaduje vývoj fotbalu. Čím více jsou propracovanější obranné systémy, tím se natahuje průměrná délka akcí potřebná ke vstřelení gólu.
Branky z rychlých protiútoků stále padají, ovšem daleko méně než před pár lety. Přes dvacet procent to nejde. Nehledě na to, že pojem rychlý protiútok, jaký jsme znali před lety, už neexistuje. Dřív jsme brali za rychlý protiútok číselnou převahu 2:1, 3:2 s tím, že akce skončí do šesti, respektive osmi vteřin.
Dneska i rychlý protiútok trvá déle. Právě vzhledem k vzrůstajícímu významu situační organizace hry a kvality hráčů. Takže častěji dosáhnete na přečíslení v postupném útoku. Zejména když rychle změníte těžiště hry, hlavně diagonálně a vertikálně. Ale pozor, z přečíslení padají jen tři procenta gólů. A je dobré si připomenout, že minimálně padesát procent gólů v současnosti padá středem hřiště!
Belgičané se podle toho zařídili: umějí cirkulací míče a náběhy za obranu blok rozhýbat. Když se blok soupeře začne hýbat vertikálně, čili začne couvat, ztrácí kompatibilitu. Zdánlivě striktní organizace hry Belgičanům umožňuje být vždy ve velkém počtu v těžišti hry, což je základní podmínka k tomu, aby na blok soupeře mohli vyvíjet časo-prostorový tlak. Mají všude blízko, atakují soupeře s míčem, funguje vzájemné zajišťování.“
Vysoký presink
„Belgie chce dominovat a tomu odpovídá chování vysoko postaveného bloku. Hráči hrají ve středu hřiště téměř osobky na protivníky. S bývalým pojetím zónového bránění to nemá v určitých chvílích nic společného. Stopeři se klidně vytahují s útočníkem do hloubi pole, záložník se naopak zasunuje na jejich místo. Prostě osobka, osobka, osobka. Vše se děje koordinovaně podle naučených šablon. Jak si s tím poradit?
Můžeme si vzít inspiraci od jiných. Island nechal při rozehrávce nahoře více hráčů, čemuž se musela Belgie přizpůsobit. Vznikl tím volný prostor u lajny, kterého šlo využít. Ale výhoda bude trvat vzhledem k mobilitě belgického bloku jen jednu, dvě sekundy! Takže bleskově míč do volného prostoru a pak dál za obranu.
Anglie nabídla podobný recept, jen s tím rozdílem, že klasická křídla roztahovala hru. Belgičané se museli ve více lidech stahovat dozadu, čímž v podstatě přišli o možnost kvalitního presinku. Aby pět hráčů vytvořilo systematický presink na půlce soupeře, de facto nejde. Vždyť musíte pokrýt skoro tři kilometry čtvereční. Pro rozehrávající tým to je mnohdy báčko tři na jednoho.
Lze tedy předpokládat, že i nás budou napadat v pěti. A kdybychom vrátili naše boky dozadu, budou napadat v sedmi. U nás se to bere jako riziko, pořád slyšíme – couvej, vrať se, ale proč by se mělo couvat, když je soupeř při rozehrávce pod tlakem a nemá vám v daném okamžiku, jak ublížit. Belgičané jsou navíc fyzicky zdatní a sebevědomí.
Chce to tedy roztáhnout křídly hřiště. Tím je přinutíme hrát vzadu minimálně čtyři na čtyř. A pak? Když si dáme dobré tajmingové odskočení do volného prostoru, měli bychom je při rozehrávce přehrát. No a v úzkých to můžete vždycky nakopnout dopředu, protože tam máte dostatek hráčů. Jeden jde na míč, druhý za obranu….
Také obecně platí, že když hrajete ve třech vzadu, jsou slabá místa mezi krajním stoperem a halfbekem. Belgičtí stopeři jsou navíc strašně aktivní, za útokem jdou třeba i dva. Tohle třeba u Skotů k vidění není.“
De Bruyne chybí
„Belgické mužstvo je postavené na ose Lukaku, De Bruyne, Eden Hazard. Nechtěl bych shazovat ostatní, ale kdyby všichni tři chyběli, mužstvo bude mít trošku jinou úroveň. Oni dávají hře nadstandardní hodnotu a jsou schopní utkání zlomit k výhře. Viz souboj s Dánskem na EURO. De Bruyne naskočil na trávník až po přestávce a vyrobil oba góly. Potom šel na hřiště z lavičky Eden Hazard a hra se ještě víc zvedla.
De Bruyneho absence tedy bude rozhodně znát. Pro mě jde jednoznačně o aktuálně nejlepšího ofenzivního hráče na světě. V kontrole míče a mezihře byli Xavi a Iniesta top úroveň, ovšem De Bruyne je ve všech složkách ještě efektivnější. Krom toho hraje na větším prostoru směrem nahoru. On je pořád v nebezpečných meziprostorech, což je mimořádně důležité.“
Romelu Lukaku
„Chybí mu jen malinko z toho, co má Zlatan Ibrahimovic. Takové to něco fantaskní navíc. Klobouk dolů, jak je na svoji postavu obratný a rychlý. Hlavně umí využívat explozivní sílu. Coby střední útočník je dostatečně mobilní, aktivní, velice dobře pracuje s míčem, umí si ho pokrývat a pochopitelně je to zabiják v koncovce. Ten se nemýlí.
Jakmile se tenhle tank rozběhne, nezastavíte ho. On v tom okamžiku hraje na maximální riziko. V pěti případech čtyřikrát míč ztratí, což je mu jedno, protože popáté to vyjde a je z toho gól. Zlozvykem českých stoperů bývá, že si nevěří rychlostně. Proto hned couvají. To by se mohlo vymstít. Pokud Lukaka necháte nadechnout, jednou rukou si vás chytne a nemáte nárok ho ubránit. Doporučoval bych nesvádět s ním zápasnické souboje, ale bránit ho stylem – jdi do něj a odskoč si. Jakmile se totiž dostanete k němu nablízko, udělá klamavý mikropohyb a je pryč.
Při gólu, který nám vstřelil v Praze, byla spousta našich chyb v součinnosti. Nejprve nikdo nezpomalil hráče s míčem, pak De Bruyneho nikdo před kolmicí na Lukaka neatakoval, stopeři nešli k sobě…. V závěru akce se dostal Lukaku do situace jeden na jednoho a to je moc těžké zvládnout.
Každopádně i tohle je ponaučení pro odvetu v Belgii.“
Související články
