Chybělo málo a stal se z něj český fotbalový hrdina. Milan Havel se v nastavení proti Švédsku ocitl v tutové šanci, úspěšné zakončení by Šilhavého výběr pravděpodobně poslalo do finále baráže o světový šampionát v Kataru. Místo souboje v Polsku ale míří Souček a spol. na úterní přátelák do Walesu. Plzeňský obránce totiž v klíčové chvíli selhal.
Za bezbrankového stavu, když zápas ve Friends Areně směřoval do prodloužení, měl Havel na noze životní šanci. Švédové ho nechali volného na pravé straně vápna. Otázkou zůstává, zda už nestál v ofsajdu, hraniční situaci by pravděpodobně ještě přezkoumal VAR. Každopádně Tomáš Souček si svého parťáka okamžitě všiml a poslal mu přesný, nadýchaný centr. Na Havlovi zbylo situaci dohrát úspěšným zakončením.
Plzeňský obránce, jenž šel do zápasu v druhém poločase místo vyčerpaného Lukáše Masopusta, vyřešil nabídnutou možnost mizerně. Ačkoliv měl dost času i prostoru, zakončení zbytečně uchvátal a z první vypálil levačkou. Tedy vypálil... Trefil míč tak, že se ani náznakem nepřiblížil bráně, natož aby skončil v síti.
„Kdyby s námi přiletěl Schick a dostal se do šance, kterou měl Milan Havel. Asi bychom se teď bavili jinak. Milan to chtěl dát, mohl být za hrdinu, ale prostě nemá tak kvalitní koncovku jako Patrik,“ řekl s lehkou ironií v hlase smutný trenér Jaroslav Šilhavý po porážce 0:1.
Havel se mohl gólově proslavit i před třemi lety v Lize mistrů proti Realu Madrid, kde se překvapivě dostal do základní sestavy Viktorie Plzeň. Ve slibné možnosti zakončil volejem Krmenčíkův centr a minul.
„Je přesně vidět, jak je nitka mezi úspěchem a neúspěchem tenounká. Byla to jeho životní gólovka. Nevím, jak to na hřišti viděl, jestli z toho míče byl překvapený. Ale pokud by to trefil, stal se z něj muž zápasu, postavili mu pomník a na ten gól by vzpomínal celý život. Ale nedal, ve finále se zápas ztratil. Tohle mrzí dvojnásob,“ vrátil se k jedné ze zlomových akcí čtvrtečního večera Karel Krejčí, někdejší trenér plzeňské Viktorie a české reprezentační jednadvacítky.
Jiné řešení, než zbrklá nepřesná střela, se přitom úplně nabízelo. Třeba si v klidu zpracovat míč na prsa, následně zaseknout balon před dotírajícím obráncem. Pak se podívat na brankáře a umístit střelu na zadní tyč.
„Na zpracování to asi nebylo, chtělo to se lépe zkoncentrovat a trefit branku. Pokud by to zpracoval a první dotek se mu nepovedl, mohlo to dopadnout ještě komičtěji, než když to zkusil takhle z jedničky a střela šla vedle. Takové situace přitom cvičí hráči v tréninku dennodenně, mají je rádi. Karel Poborský to v televizi říkal dobře, že do gólovek se musí dostat ti správní hráči. On tohle nemá úplně v popisu práce, byť v Plzni z pozice krajního obránce góly dává,“ dodal Krejčí
Právě způsob zakončení odhalil Havlovy limity. A také to, co jemu a podobným hráčům působícím „jen“ v české lize schází. Plzeňský obránce je sice kondičně i soubojově solidně vybavený, nicméně práce s balonem v rychlosti leckdy pokulhává. A je otázkou, zda je schopný v 27letech své technické schopnosti ještě vylepšit.
„Aby se hráči posouvali, potřebují takové zápasy na mezinárodním poli. Vidíte to na Plzni, která nepřeleze předkola... Fotbal je tam rychlejší, ligové zápasy nejsou úplné měřítko,“ přidal Krejčí důležitý postřeh.
Výmluvná byla i jiná akce ze čtvrtečního prodloužení. Havel nejdřív přišel o balon v nadějné pozici před vápnem soupeře, čímž pustil domácí do nebezpečného kontru. Plzeňský bek vzal nohy na ramena a možná sedmdesátimetrovým sprintem hrabal zpátky. Vyplatilo se, protože ve vlastním vápně zablokoval nebezpečnou střelu a zabránil hrozícímu maléru.
Na české ligové scéně Havel patří k velmi dobrým hráčům, v Plzni předvádí stabilně nadstandardní výkony. Mezinárodní konfrontace krajního obránce naznačila, že pro reprezentaci zmíněné ligové kvality nemusí stačit.
